I přes to všechno co je tak si někdy říkám: K čemu to vlastně je? Proč se to všechno děje? A proč

všechno todle vlastně dělám? Jednou se tomu všemu zasměju, jako se teď směju věcem,který se stali dřív,

nedávno a nebo teprv včera... Někdy ráno, když jedu autobusem a u magistrátu mě opustí moje kamarádky ze

základky a já jedu sama na nádraží s MP4 v uších a sleduju to krásný město, na každý místo kam se

podívám je nějaká vzpomínka... na nábřeží kde sem o předloňskejch prázdninách byla jako doma, na Bílou

věž kde sem hodinu čekala na jednu osobu, končeje řekou, mostem, posledním pohledem na Jiráskáče... je

spousta vzpomínek na který nezapomente i kdybyste na 100x chtěli...ani mi teda nikdo nevykládá, že se na

všechno dá jednou zapomenout...nikdy nezapomínáte, už pouze jen vzpomínáte... kde vám jak a s kým

bylo...Hej dneska mi zase hafec hrabe =D)
Růžová vílá =o* ... Markét ty víš..=D)