Proč to děláme?

Asi první odpovědí na tuto otázku by bylo „protože máme rádi filmy se zombiemi“, následované přiznáním „protože se nám ten nápad zdá dostatečně šílený, aby se podařil“, případně „protože reality hacků není nikdy dost"

Možná někdo přišel na tyto stránky, škrábe se na hlavě a říká si „Copak nemají nic lepšího na práci, než si hrát na zombie?“. Samozřejmě že máme, ale kromě toho, že od zombiewalku očekáváme kopec zábavy, chceme tím i tak trochu na něco upozornit.

Jste přesvědčeni, že „zombie“ jsou jenom kombinací praktik voodoo a práce hollywoodských producentů? My si myslíme, že ne tak zcela. Schválně se někdy podívejte kolem sebe, až půjdete po ulici…

Na kolika lidech, které každodenně mineme v davu, si můžeme všimnout tolika společných rysů? Jejich pohledy jsou vyhaslé a životní energie stačí sotva na to, aby nutilo tělo vykonávat naučené mechanické úkoly (do práce, na nákup, domů, televize a spát.) Podobná „nákaza“ postihuje i část dnešních teenagerů, jejichž svět se smrsknul pouze do (ač pěkně vykresleného 3D) rozměru počítačových her. Hlavy se zaobírají jen základními fyzickými funkcemi a potřebou pasivní zábavy.

Vidíme snad jen my podobnost mezi zombiemi z filmů a těmi, kteří se potloukají po ulicích „jako tělo bez duše“? Možná ano. Přesto si myslíme, že (s dostatkem nadsázky) je mezi těmito jedinci a oživlými mrtvolami rozdíl jen několika stupňů Celsia tělesné teploty (v případě zombiewalku několika vrstev makeupu). A pokud někdo tuhle spojitost uvidí také, dosáhli jsme zombiewalkem výsledku, v nějž jsme se neodvažovali doufat. Vzhůru vstříc nevšedně-všední realitě!