MrNoOne - Last Time

Titulek dnešního zápisu jsem si vypůjčil, to by myslím měl vědět každý s uceleným středoškolským vzděláním.

Co už asi tolik samozřejmé není, je že mimo názvu filmu, i je to i spis od filosofa Tomasa Campanelliho, našel mi to google. Já si vzpomenout nemohl...

Poprvé Last Time, byl blábol. O to víc mě potěšilo, že to někdo přečetl. Co mě potěšilo ještě víc, bylo, že reagoval. Souhlas je tak už jen bonus, klidně bych se s někým od srdce pohádal. Ale tenhle "úspěch" mě navedl na směr, který bych chtěl nastolit. Budu se pokoušet o satirické textíky které budou snad trefně a možná i trochu vtipně glossovat současnost.

V souvislosti s odpovědí, za níž děkuju, mě napadlo dnešní "téma". Svoboda slova. Musel jsem ten článek s odpovědí schválit. Ani mě předtím nenapadlo, jak je to mocný nástroj...

Takže tu prohlašuju: Mimo nezákonných projevů a hrubých urážek si přečtete všechny Vaše reakce. Právo urážet, si na tomhle blogu usurupuju pro sebe! 

Když jsem začal přemýšlet nad zápisem, zjistil jsem jak paradoxní a ambivalentní je v dnešní společnosti pojem "svoboda slova" a jeho realizace.

Já o tom přemýšle chronologicky, jak šel vývoj. v první fázi to bylo jasné. Svoboda slova končila na špičce meče. Osobnost toho, kdo meč držel, určovala veškerá pravidla.

Pak přišel velký hráč se spoustou mečů a co hůř, měl i žebřík, sirky a  Inkvizici. Jasně, církev nehlídala kdo co říká, ale jen to aby se dodržovala "boží pravidla". Na hranicích ale umírali lidi. 

Svoboda slova začala nabírat obrysy s knih tiskem. Už jste nepotřebovali církevní vzdělání a roky opisování abyste mohli šířit názory a vědění. Najednou šlo slova vytvářet a šířit skoro tak rychle jako pálit jejich autory. Začal boj.

Když přišly noviny stále se hrálo podle pravidel mečů, ale meče se schovali za tituly a funkce vládců a úředníků, nebo se ruce, co je měly držet staraly o měšce.

Tou dobou kdy se ustanovila jakási kultura tisku (rozuměj novin) ve většině evropských zemí, ustanovila se i pravidla. Některá jako zákony některá jako tichá dohoda. Kdo měl svobodu? Hlavně ti, co k ní měli
i povinnosti a to byli novináři.

Revoluci přinesl rozhlas. Protože radiové vlny nemusíte vozit, tisknout a jde to lehce, oslovíte mnoho lidi. Proto se v období mezi válkami a po druhé světové válce tak přísně kontrolovala média, aby nepouštěly zprávy. Nepřátelé byli v té době jasní.

Vše zkomplikovala svoboda internetu. Je to ještě horší, že je tu od začátku komunita jakýchsi virtuálních hippies, kteří chtějí naprostou volnost na internetu a nechtějí za nic palatit.

Jak se rozšiřovali počty lidí kteří uplatňovali veřejně vymoženost svobody projevu  a práva na informace, drolila se pozornost, spolu s tím se také vytrácela kontrola. Dnes píše kde kdo, a nejen na internetu může svými bláboly ovlivňovat davy. Nemusí být inteligentní, nadaný, pozrovatel a nemusí ani pořádně umět jazyk. Novináři dnes mají široké možnosti, ale nemají jakékoliv zábrany a chybí i kontrola.

Jedna právnická poučka říká, že právo jednoho končí tak, kde začíná právo jiného. A Novináři často šermují svobodu slova a zaklínají se právem n informace, aby týrali rodiny a přátele obětí, svědky neštěstí , nebo kohokoliv vhodného. Potoky krve, nesmyslné blafy a Dezinformace se staly běžnou součástí našich životů. To nikomu nevadí, ale vyjádřit se negativně o někom z politiků, o menšině, nebo chtít aby autor mohl obhajovat své dílo za férových podmínek je asi horší, protože to se u nás nevidí. Nejhorší je chtít, rychlé, nestranné a kvalitní informace...

Myslím, že by novináři měli se svatou průkazkou PRESS fasovat i sirky a manuál Kladivo na posluchače...

Upřímnou soustrast.