Tak jsem tu zas. Navazuji na předchozí díl z ranného odpoledne. Potom co jsem dopsal první polovinu, jsem se dal do hlubokého filozofování o mstě ve vztazích.  Došel jsem k závěru, že v některých případech je to nutné pro navázání nových vztrahů, ale v některých případech naprosto k ničemu, pokud nechcete přijít o své nejbližší přátelé. Ale zas nesmíte být uplně hodný jako já jinak se to obrací proti vám a je občas lepší si postavit hlavu! další nad čím jsem přemýšlel byl stereotyp v přátelství a vztazích, ale to už jsem nedomyslel, budu řešit někdy jindy. Potom jsem napsal Davidovi jestli by se mnou nešel odnést pár věcí ze včerejšího hokeje, jelikož se mu to hodilo šel se mnou. Potom co jsme vrátily všechny půjčené věci, jsme se uchýlily do svých domovů. A začal zas můj stereotyp : Zapnutí počítače a zewling, zpestřený občasným posilováním a usilovným uklízení, což se stává mým denním kořením a bordel v pokoji mi začíná čím dál víc vadit. Poté jsem si uvědomil, že bych měl něco koupit tátovi k jeho zítřejším narozeninám. Napsal jsem opět Davidovi, který tedy přijmul a šel se mnou, což se ukázalo né jako nejlepší volba. Protože celá cesta probíhala v režii obav, které bych řekl že jsou unáhlené, ale jen přeci to chápu. Teď tu sedím u PC a lidi mě bombardujou zprávami a žádostmi a já přitom myslím jen na jednu.......No nic lidi jdu dělat něco do školy. Stará dobrá průmyslovka volá a já musím udělat pár referátů. Zítra okolo 11 ranní přibyde další úlovek z mého života. Těm, kteří si to čtou ještě dnes přeji hezky strávený večír. Ahoj :o)