Tak a je to tu, musím se někde vyzpovídat, tak píši. Po vzoru mého kamaráda Davida. Tuhle neděli bych nazval šedou nedělí. Ptá te se proč? tak já vám to teda řeknu. Začalo to brzkým ranním stáváním v půl desáty. Hned ke mě přiběhla mamka a zdělila mi její plán na dnešek, čímž mě opravdu nakrkla hned po ránu. Takže se nasnídám, a sednu k PC. Okolo oběda se vrhám s rodiči do nákupů. Míříme do Kauflandu, kde se od nich odpoutám a jdu po svých obchodech. asi po dvou hodinách se vracíme domů, kde mě neuvěřitelně rozbolely záda. od bila druhá hodina a já už chrněl, abych se z toho vyležel. Vzbudím se něco po půl páté a jdu se naložit do vany a psychycky se připravit na bruslák. Mám sraz s mojí nejlepší kámoškou před barákem, ale nějak jsme se minuly a trolejbus nám ujel. Takže to pěkně začalo. Jedeme dalším. Na bruslík jsme dorazily od čtvrt hoďky později. A tam začala moje krize dnešního dne. Kamošky, skterými jsem přijel, "jezdili" s dalšími kámoškami a já tam jaksi zůstal sám, ale v tom se objevil kámoš z fotbalu a trošku jsem samotu oddálil. Jenže on tam byl taky s někým jiným, tudíž jsem byl znovu sám. Tak jsem se rozhodl, že to zabalím. Na brusláku jsem byl 25 minut z 60 a utratil jsem vlastně zbytečně peníze. Když jsem dojel do své rodné "vesnice" Jirkova, tak jsem začal řešit situaci ohledně pozdního hokeje. Zašel jsem za pár kamarádama. Popůjčoval jsem si pár věcí a šel domu. Ve 22:00 jsem šel z baráku a jel do CV na Zimní stadion, kde jsem si perfekně zablbnul s pukem. Kolem 0:45 ráno jsem dorazil domů a jsem zdravě unaven. Proto možná píši i tento článek, abych to ze sebe dostal. Děkuji za pozornost a přeji hezký den. Dneska tedy 17.11.08 je den revoluce a já přinesu svůj další příběh svého nudného dne.