Mykisek

9. měsíců čekáš až ten den D přijde a on jako na potvoru pořád nikde, hrozně se ten poslední měsíc táhl, na to si vzpomínám velmi živě..
Nemohla jsem chodit, sedět, ležet, no s tím obrovských břichem to prostě nebylo možné, ale jednou si takhle večer sedím u televize a najednou mě cosi zabolí, říkám si, že by konečně??Ale jak to poznám, rodím prvně, co když zazmatkuju?No tak to prostě neřeším a koukám dál, no a koukám takhle už asi 5hodin, a pořád to bolí, tak se zvednu převléknu, dám tašku ke dveřím a řeknu, Miláčku zavolej taxi pojedeme rodit:-)
Přijedeme do porodnice, tam už o nás vědí, ale maminko vy se usmíváte, vy ještě nebudete rodit, ale už si vás tady necháme..Přijeli jsme ve  čtvrtek 12.3.09 přesně o půlnoci, dostala jsem mundůr, Lukyho poslali domu, s tím, že kdyby něco tak mu zavolají..PRošla jsem veškeré procedůry, jako je klystýr, prohlídka, vyplnění papírů, a monitor miminka, vše se zdá v pořádku, nikde není znát, že by se šlo rodit, maminko lehněte si, odpočívejte, do rána by to mohlo přijít..Dostala jsem čípky proti bolesti a usla, probudila jsem se v 6h ráno a vůbec nic mi nebylo, žádná bolest, říkám si, co se děje??Mám to už za sebou, nebo si to ten prcek zase rozmyslel??A hned odpověď od doktora byla, že maličký je v klidu, že půjdu na normální pokoj a počkáme až to přijde...Čekali jsme takhle týden a pořád nic, už mě to unavovalo, maminky kolem mě, přibývali a odcházeli a já tam pořád trčela s tím ohromným pupkem...
Až jednou se objevila ve 2ráno 22.3.2009 taková známá bolest, ale o něco ostřejší, říkám si, to je zase nějaký poplach zaspím to, ať mám pak sílu, no ale poplach to nebyl, bolest se stupňovala, já chodila po pokoji a nevěděla co dělat, no tak jsem bolestí stěhovala nemocniční pokoj, rovnala pořád dokola peřiny, přerovnala skříně, připravila si tašku na porodní sál a čekala na vizitu, který chodila až kolem 7h..V 6přišla PA(porodní asistentka)změřit teplotu, když mě viděla tak jí bylo vše jasné, utíkala za dr. a já mezitím spotřebovala snad všechnu vařicí vodu ve sprše..Dr. přišel a jen se usmál, tak maminko a jdeme se na to podívat. Odvedli mě zase na hekárnu k porodním sálům a prohlídli, otevřená na dva prsty, potřebujeme min. na 8 aby se šlo rodit.Takže přišel Hamiltonův chmat, který jsem to dopoledne absolvovala asi 6krát, a nic příjemného to nebylo, ono vůbec není příjemné když máte bolesti a dr, se ve vás hrabou..Ale tak nějak se to dá neřešit, a myslíte jen co bude...no dál..
V 10:00 mi PA řekla, že můžu zavolat přítele aby přišel, že mi mezitím dá klystýr a píchne vodu, když jsem psala sms, tak jsem přeslapovala už po klystýru, snažila jsem se vydržet, ale s těma šílenýma bolestma to prostě nešlo...No po wc následovalo křeslo znovu, otevřená stále pro dva prsty ale už volněji..no žádný pokrok, během tolika hodin a pořád stejný nález...Bolesti sílily, a já myslela že umřu..Na křesle mi PA píchla vodu, a tím to teprve začalo, mezitím přišel Luky oblečen do nemocničního a byl mírně nervózní...Já se nahřívala ve sprše, a řvala, že už mě to nebaví..
Ze sprchy mě PA vytáhla, že ví, že se mi to líbí, ale že musím na monitor, tak šup přikurtovat ke křeslu, pásy a posloucháme ozvy srdíčka..něco se jim nezdá, tak mě tam nechají po celou dobu, což si nedokážete představit, jaké to bylo utrpení, sedět s bolestma v kříži, být nevyspalá, unavená totálně bez sil...a prodýchávat...to nešlo..a PA to viděla také, tak donesla kyslík, ale já mám pocit, že snad ani nepomáhal, 13:00 jdeme se podívat jak to vypadá, ááá nález postoupil otevřená na 5prstů, maminko přesuneme se na sál.
Na sále jsem dostala kapačku, injekci do zadku a musela jsem prodýchávat ale hlavně netlačit, jenže to se jim řekne, když tě to prostě nutí...Pak jsem jen ležela, pod nosem dýchala kyslík a občas koukla po Lukym, který statečně stál vedle mě a podával pití s kyslíkem.
Za chvilku jsem uslyšela tu slastnou větu, maminko můžete tlačit, neměla jsem sílu, kyslík, zavírali se mi oči, vůbec jsem nevěděla o světě, takže to šlo celkem ztěžka, vždy když jsem přišla k sobě, tak jsem se omlouvala, ale úžasní doktoři a PA mě podpořili a chválili jak jsem statečná..Naskytl se problém, miminko je zamotané ve šňůře, maminko pokud ho teď nevytlačíme tak půjde ven kleštěma, i přes tu vyčerpanost jsem se nadechla a když jsem viděla ty kleště, zatlačila ze všech sil, a najednou úleva jako blázen..
Je 22.3.2009 14.05 Slyším brekot, brekot mého děťátka..Ležím a poslouchám a nevím jestli se smát, nebo brečet, nejspíš oboje..Náš Daniel je na světě.
Tatínku pojďte si ho vyfotit a vzít...Luky mi ten uzlíček přinesl, neviděla jsem přes slzy, klepala se jak sulc, ale bylo to krásné, plakalo to a bylo to tak maličké..První společné foto a malý musel pryč..a já odpočívat..mezitím co jsme si povídali se odloučila placenta a zašili mě, o čem vůbec nevím..odložili mě na postel na hekárnu, že musím dvě hodiny odpočívat, nemohla jsem spát, Luky vedle mě usínal a já na něj koukala s velkou láskou...byla jsem tak ráda, že jsem na to nebyla sama...
Poslali jsme smsky, a pak nás odvezli na pokoj..nechali mě celou noc samotnou abych si odpočala a v 5ráno mi donezli to moje štěstí..
Dnes je 4.10.2009 našemu štěstíčku táhne na 7.měsíc a už to není miminečko, už je to velký chlapák, je krásný a je náš...
Na porod stále s úsměvem vzpomínám, a Luky???to je jiný chlap od porodu...Jsou to prostě moje největší lásky, a já je moc miluju!!!!!!!!
napsal/a: Mykisek 10:47 | Link komentáře (0)

No už se nám to blížíííí..Ještě 9 týdnů a bude tu hošánek mezi námi..
Jo a jedna změna..Nebude to Dominik ale Daniel!!!No stejně to nikdo nečte tak je to jedno co tu píšu napsal/a: Mykisek 22:43 | Link komentáře (1)

Mno ejhle, to byla ale doba, než jsem se tu ukázala, ježiš vždyť já zapomněla že nějaký libko vůbec existuje....no jo no nemám tolika času chodit a chatovat jako dřív...Za prvé jsem těžce pracovně vytížená a za druhé už vlastně nejsem, jelikož a poněvadž jsme si pořídili mimčooooo..Sice má asi tak 12mm a je ještě ve mě ale už teď mě vcelku prohání....To jsem zvědavá co z něho vyroste....No jooo, zítra poslední den v práci a pak bude těžkej vegáááš, teda než se Domííí narodí....No to jsme s tím taky pěkně vychcali...teda vyčůrali, nemůžeme se pořád rozhodnout jak se vlastně naše baby bude jmenovat, no je to jednoduché a prosté když to bude kluk bude to Dominik no a když holka bude to Dominika No niiiic zase napíííšu čáááuky napsal/a: Mykisek 15:56 | Link komentáře (0)

Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít:D:D nic víc, nic míň!!!tak jo zase jdu, stavila jsem se ozvala se a to je celý můj úděl.Musím jít pracovat, sakra nechce se mi ale už zítra je pátek!!
napsal/a: Mykisek 07:24 | Link komentáře (0)

Včera mi kamarádka poslala vtip a ještě dneska si u něho trhám tlamuNo patřím mezi blondýnky, ale nikdy by mě nenapadlo udělat to, co udělala ta v tom vtipu. No nakonec mého povídání ten vtip napíšu a zaručuji Vám, že se posmějete. Co si povíme o dnešku, no moc toho nebude, jelikož den teprve začal a moc se toho nestihlo stát. A hlavně jsem v práci,no jako každý den, takže tady se toho taky moc nestane a když jo, tak jen takový maličkosti..třeba nám vyhrožují smrtí, nebo nás chtějí zbít, nadávají nám do bůh ví čeho.no prostě mám takové klidné zaměstnání. Ale je mi tu hezky super kolektiv a tak uplne. No a ted ten vtip:

Blondýnka stopuje na frekventované silnici, když v tom ji zastavíkrásné drahé auto s mladým a krásným řidičem. Proběhne klasickakonverzace a blondýnka se najednou zarazí: "Ty woe , nejste vy nahodouten moderátor z rádia?" "No, jsem a co ma být???," odpoví řidič. "Vítemůj tatínek dneska slaví narozeniny a já bych mu chtěla nechat něcozahrát. Nešlo by to?" ptá se blondýnka. "Bohužel, je mi líto, aledneska máme opravdu plno!" říka jí moderátor.Blondýnka se ale nenecháodradit."Udělam pro vás, co budete chtít." Mladý muž samozřejmě souhlasí a naprvní zatáčce odbočí do lesa, rozepne si kalhoty a vybízí blondýnku kčinnosti". "Víte, já jsem to nikdy nedělala, jsem trochu nervózni,"červená se blondýnka. "To je v pořádku, to určite zvládnete, chlácholiji moderátor. "Myslíte?" . "Určite," ujištuje ji . Blondýnka se tedysehne k jeho přirození, vezme jej do ruky a roztřeseným hlasem říka:"Milý tatínku......,"
No nejni to kouzelný?:-)Nejvíc a nejlíp se zasměju  nad  lidskou hloupostí.. napsal/a: Mykisek 09:22 | Link komentáře (0)

                                     tak jsem zase po delším odmlčení tady, nakonec to nebyl moribundus jen na víkend, ale na celý týden, horečka mě něchtěla opustit, no nevěděla jsem jakým, možným a legálním způsobem se jí zbavit:-)Ale teď o týden později jsem zase fit a mohu normálně fungovat...jedeeem na plný plyn.Konečně přestali ty úmorý vedra, doufám, že nezačnou, protože mi nedělají dobře a hlavně kdo to má pořád snášet!!!!No nic jdu...mějte se tu:-)
napsal/a: Mykisek 08:41 | Link komentáře (0)

                     Zdřevěnělá prdel zdobí zbytek mého obtloustlého těla a řeknu vám, že to vypadá dost nechutně:-)Už od rána od 7 sedím na zadku a vyřizuji žádosti, no asi mi z toho praskne...ježíš proč toho ty lidi chtěj tolika?To si na to neuměj vydělat?No asi ne..
Sedím v práci a nudím se velice, oči mám oteklé jak obstarožní opice
a to mám z toho, že čučím do monitoru, jak zběsilá tygřice.
                     Až přijdu domu hodím se do vody a smyji lidské oči, které při odejmutí příspěvku na mě zběsile útočí. No ale co já jim mám říci, když na měčumí jak američtí bulíci.
Ještě dvě hodiny mi bude dřevěnět má zadnice, snad to chudinka přežije a nezdřevění napořád.
               (K topení je nejlepší staré dřevo, k pití staré víno, k důvěrným sdělením staří přátelé a ke čtení staří autoři.)  Menší úryvek od Bacona .
Zjistilajsem, že mám slabost v citátech a že když je čtu připadám sichytřejší.Ale po dočtení mi pomalu a jistě dojde, že si chytřejší opravdu jen připadám.No je to smutné zjištění, ale asi se s ním budu muset sžít. napsal/a: Mykisek 12:46 | Link komentáře (0)

Život bez taškařic a veselých kousků je jako cestování bez hospod. Smích, to přijde nejlaciněji a jde to nejvíc k duhu.


Humor je sůl země, a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.


Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne. napsal/a: Mykisek 12:47 | Link komentáře (0)

Mykisek

Litoměřice

Přátelství žije z jistoty, mlčenlivosti a jemnosti; láska ze síly, rozkoše a hrůzy.

zobrazit profil

Poslední články

• Můj porod a moje radost nakonec
• Leden
• Juhůůůů
• 6.9.2007
• Čtvrtek 26.7.07
• pondělí 23.07.2007
• No co to je za den??
• Dnešní den
• pár myšlenek známých i neznámých:-)

Archiv

• 2009 Říjen (1)
• 2009 Leden (1)
• 2008 Srpen (1)
• 2007 Září (1)
• 2007 Červenec (5)

Blogy přátel

• Adelka16
• andrejSK
• Killik
• Kyticka-2002
• lukas.usti
• SVEDA.CZ
• Svět očima Whislera...