Konečně se dostávám ke psaní.. Vím, že to trochu trvalo, ale člověk věci  nepředvídá a jsou věci, který se mu postaví do cesty a nejde dělat nic jinýho, než se s tím trochu porvat..:) tak jsem se porvala a s trochou odřenin a škrábanců jsem tu;)
02.Září 2009
Je zvláštní, že když jsi člověk myslí, že všechnu bolest překonal a nic ho vlastně netíží na duši, najednou se objeví něco a vrátí se všechno zpátky.. Nechápu.. Je to jak ze špatnýho snu. Všechen čas a přemýšlení jestli to co se stalo je dobře nebo špatně se vrací. A zase přemýšlíte jestli to je správné.. Nevím, připadám si jak v kolotoči.. Pořád se točím do kola a netuším jak z toho ven. Já chci, ale nemůžu a nebo nechci?.. já nevím.. Srdce prostě chce úplně něco jinýho než hlava..
 
autor Myss.ak | 15:26 | Komentáře (0)
15.Srpen 2009
Přemýšlím jestli jsem hloupá nebo naivní a nebo obojí... Když se prostě ozvu, ale stejně se nic neděje a nakonec já vycházím vstříc. Dám příklad jsem s přítelem celkem dlouho a domluvíme se (protože jsme se dlouho neviděli), že budem dva dny jen spolu, ale najednou mi týden předtím řekne, hele promiň ale spolužačka má narozeniny chci tam jít.. V tu chvíli jsem jak bojovnej bejk a bojuju za práva být s ním slíbený dva dny.. nakonec to dopadá tak, že tam jde a já s ním (přeci nepřijdu o chvíli být s ním).

Kamarád mi vysvětlil, že musí ve vztahu existovat zákon akce a reakce.. To znamená, že když něco takovýho udělá, tak já musím pak také, nejlíp ještě hůř.. Furt mi ale nejde do hlavy, jestli to tak fakt funguje..
 
autor Myss.ak | 19:15 | Komentáře (1)
09.Srpen 2009
Zhroutil se mi svět...
Srdíčko mi buší
Slzy tečou, a pak se suší

Den se dnem se sešel

Tys z mého srdce šel

Potoky pláče

Kde jiný skáče...
Zhroutil se mi svět
a stačilo jen pár vět...
 
autor Myss.ak | 11:33 | Komentáře (0)
08.Srpen 2009

Nedávno jsem byla s kamarádem v čajovně.. Dlouho jsme popíjeli čajíčky a povídali.. I když zezačátku to vypadalo, že mluvit nejspíš nebudu.. Chytila mě nějaká choroba (ještě před pěti lety to byla obyčejná chřipka, loni to byla, pokud tuším správně, ptačí chřipka a momentálně to nejspíše byla prasečí chřipka), ale jelikož prasečí chřipka má stejné příznaky jako měla před pěti lety obyčejná chřipka, tak jsem se asi taky stala jednou obětí této chřipky. Naštěstí jsem neumřela a ani jsem nezůstala v žádné karanténě. Tudíš si myslím, že to je pouze nafouknutá komerční bublina, jak dostat opět z lidí co nejvíc peněz. Vyléčila jsem se pouhými čaji a trochou paralenu.

Ale abych se vrátila, kde jsem začala. V čajovně jsem si objednala čaj na nachlazení, a čekala jsem. Milá slečna mi přinesla zázvorový čaj, teda nikdy jsem nepila něco tak hnusnýho a příšernýho a pálivýho.. Myslela jsem, že nejen, že ztratím jakoukoliv chuť, ale i řeč.. Naštěstí se mi ale za pár chvil ulevilo a bylo mi líp (musím připomenout, že v čajovně jsme seděli asi 7 hodin). Po dalším čajovém šoku jsme se museli z našeho útulného místečka přesunout na autobusovou zastávku.

Kamarád jako správný gentleman mě doprovodil domů a před vchodem mi říká: "něco jsem ti přinesl." Z batohu vyndal něco bílýho a zmuchlanýho.. Byla to taková neidentifikovatelná sušená kytička a říkal mi, že si mám vzít sklenici na čaj, nalít do ní horkou vodu a pak tam hodit tu kytičku.. Mno byla jsem opravdu zvědavá co z toho vyleze. Tím, že jsem dorazila v pozdních nočních hodinách, jsem milou kytičku odložila na stůl a šla jsem spát. Mám už sklenici plnou horký vody, pomalu rozbaluju kytičku a házím jí opatrně do sklenice s vodou. Najednou v tu chvíli se začne otvírat, jedna noha, druhá noha, třetí noha.........sedmá noha, osmá noha.. Najednou se na mě řítil pavouk (mám neuřitelně panickou hrůzu z takovýchto potvor), ale pavouk nemohl zůstat ve velikosti golfovýho míčku, rostl čím dál víc... to už jsem jen stála, řvala strachy, ale nemohla jsem se pohnout z místa.. Byl velkej jak auto nebo možná ještě větší. Najednou se vedle mě objevil, nějakej člověk v hábitu a vedle něj další.. Něco říkali, mávali každý jednou rukou. Ale nic nepomohlo, pavouk se na mě sápal dál, jisto jistě mě chtěl sežrat.. Najednou se ti dva otočili - sám Harry Potter a Ron Weasley.. a říkají mi: "slečno omlouváme se, ale na tohle jsme krátcí, pojďte a utečte.." Zmizeli, já stále zkoprnělá stála neschopná pohybu. Pavouk otvírá velkou tlamu a....

Teď tak přemýšlím, proč když jsem měla umřít, proč se nezeptal jaké je moje poslední přání?? Asi tušil, že bych řekla, že chci aby zmizel.. Naštěstí to byl jen sen.. Stále se ale bojím tu suchou kytičku hodit do vody.. Co se s ní asi stane??  Nějak jsem nenašla odvahu..

 
autor Myss.ak | 16:18 | Komentáře (0)