Přemýšlím jestli jsem hloupá nebo naivní a nebo obojí... Když se prostě ozvu, ale stejně se nic neděje a nakonec já vycházím vstříc. Dám příklad jsem s přítelem celkem dlouho a domluvíme se (protože jsme se dlouho neviděli), že budem dva dny jen spolu, ale najednou mi týden předtím řekne, hele promiň ale spolužačka má narozeniny chci tam jít.. V tu chvíli jsem jak bojovnej bejk a bojuju za práva být s ním slíbený dva dny.. nakonec to dopadá tak, že tam jde a já s ním (přeci nepřijdu o chvíli být s ním).

Kamarád mi vysvětlil, že musí ve vztahu existovat zákon akce a reakce.. To znamená, že když něco takovýho udělá, tak já musím pak také, nejlíp ještě hůř.. Furt mi ale nejde do hlavy, jestli to tak fakt funguje..