Nedávno jsem byla s kamarádem v čajovně.. Dlouho jsme popíjeli čajíčky a povídali.. I když zezačátku to vypadalo, že mluvit nejspíš nebudu.. Chytila mě nějaká choroba (ještě před pěti lety to byla obyčejná chřipka, loni to byla, pokud tuším správně, ptačí chřipka a momentálně to nejspíše byla prasečí chřipka), ale jelikož prasečí chřipka má stejné příznaky jako měla před pěti lety obyčejná chřipka, tak jsem se asi taky stala jednou obětí této chřipky. Naštěstí jsem neumřela a ani jsem nezůstala v žádné karanténě. Tudíš si myslím, že to je pouze nafouknutá komerční bublina, jak dostat opět z lidí co nejvíc peněz. Vyléčila jsem se pouhými čaji a trochou paralenu.

Ale abych se vrátila, kde jsem začala. V čajovně jsem si objednala čaj na nachlazení, a čekala jsem. Milá slečna mi přinesla zázvorový čaj, teda nikdy jsem nepila něco tak hnusnýho a příšernýho a pálivýho.. Myslela jsem, že nejen, že ztratím jakoukoliv chuť, ale i řeč.. Naštěstí se mi ale za pár chvil ulevilo a bylo mi líp (musím připomenout, že v čajovně jsme seděli asi 7 hodin). Po dalším čajovém šoku jsme se museli z našeho útulného místečka přesunout na autobusovou zastávku.

Kamarád jako správný gentleman mě doprovodil domů a před vchodem mi říká: "něco jsem ti přinesl." Z batohu vyndal něco bílýho a zmuchlanýho.. Byla to taková neidentifikovatelná sušená kytička a říkal mi, že si mám vzít sklenici na čaj, nalít do ní horkou vodu a pak tam hodit tu kytičku.. Mno byla jsem opravdu zvědavá co z toho vyleze. Tím, že jsem dorazila v pozdních nočních hodinách, jsem milou kytičku odložila na stůl a šla jsem spát. Mám už sklenici plnou horký vody, pomalu rozbaluju kytičku a házím jí opatrně do sklenice s vodou. Najednou v tu chvíli se začne otvírat, jedna noha, druhá noha, třetí noha.........sedmá noha, osmá noha.. Najednou se na mě řítil pavouk (mám neuřitelně panickou hrůzu z takovýchto potvor), ale pavouk nemohl zůstat ve velikosti golfovýho míčku, rostl čím dál víc... to už jsem jen stála, řvala strachy, ale nemohla jsem se pohnout z místa.. Byl velkej jak auto nebo možná ještě větší. Najednou se vedle mě objevil, nějakej člověk v hábitu a vedle něj další.. Něco říkali, mávali každý jednou rukou. Ale nic nepomohlo, pavouk se na mě sápal dál, jisto jistě mě chtěl sežrat.. Najednou se ti dva otočili - sám Harry Potter a Ron Weasley.. a říkají mi: "slečno omlouváme se, ale na tohle jsme krátcí, pojďte a utečte.." Zmizeli, já stále zkoprnělá stála neschopná pohybu. Pavouk otvírá velkou tlamu a....

Teď tak přemýšlím, proč když jsem měla umřít, proč se nezeptal jaké je moje poslední přání?? Asi tušil, že bych řekla, že chci aby zmizel.. Naštěstí to byl jen sen.. Stále se ale bojím tu suchou kytičku hodit do vody.. Co se s ní asi stane??  Nějak jsem nenašla odvahu..