TRávící soustava 2 12.Březen 2007
Trávící soustava - přeměňuje složité sloučeniny potravy na jednoduché, které je tělo schopno použít. Potrava je zmenšována na menší kousky kousáním a žvákáním a potom činností trávících enzymů. Prochází trávícím systémem díky svalovým pohybům zvaným peristaltika. Po trávení jsou jednodušší látky vstřebány do krevního řečiště. Soustava se skládá z úst, hltanu, jícnu, žaludku, tenkého střeva, tlustého střeva a konečníku.
Obrázek trávící soustavy
Ústa
Potrava se v ústech žvýká, buší se do ní jazykem i zuby, převaluje se a přečerpává a nakonec se mísí se slinami do vlhké hmoty, které říkáme sousto (to už je přichystáno k spolknutí). Sliny usnadňují žvýkání a polykání. V ústech se jich vyprodukuje až 1,5 litru denně. Je to vodnatá substance bohatá na enzym amylázu štěpící škroby. Jsou vytvářeny speciálními žlázami, které dovede stimulovat nejen fyzická přítomnost jídla v ústech, ale i jeho vůně či pouhá myšlenka na jídlo.
Hltan
Soustava svalů a specializovaných tkání, která pozoruhodným způsobem zvládá přepravu potravy do jícnu a zejména pak riskantní přesun kolem vstupu do průdušnice. Kdyby se totiž sousto místo do jícnu dostalo tam, způsobilo by v tom nejlepším případě zakuckání a v nejhorším pak udušení.
Obrázek hltanu
Jícen
Posouvá sousta díky peristaltickým pohybům směrem k žaludku.Při průchodu jícnem je sousto již částečně natráveno. Jícnem prochází pouze potrava, ne její zbytky jako potom ve střevech.
Žaludek
Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1-1,5 litru. Stejné množství žaludečních šťáv vyrobí zhruba za čtyřiadvacet hodin. Je skladníkem a současně také nakladačem potravy. Jeho horní vakovitá část (fundus) zadržuje rychle snědenou potravu a tu pak po částech dodává do dolní části - vlastní žaludeční dutiny. Silné svaly v jeho stěnách se stahují a dovolují tak rozmačkat a rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a blátivou hmotu, které se říká trávenina. Nástěnné buňky žláz ve výstelce jeho stěn vyrábějí velice silnou kyselinu chlorovodíkovou, která bez milosti usmrcuje většinu virů ve zkažené, nebo ne zcela čerstvé potravě, kterou z nerozumu pozřeme. Zmíněná kyselina se spolu s enzymem pepsinem (štěpí bílkoviny) pouští do štěpení a rozkládání chemických složek potravy. Před vlastní aktivitou se žaludek chrání zvláštní vrstvou hlenu pokrývající celý vnitřní povrch jeho dutiny. Jestliže je ovšem kyseliny příliš mnoho, nebo jestliže je ochranný povrch sliznice příliš slabý či necelistvý, může kyselý žaludeční obsah natrávit i obnažená místa a vznikají žaludeční vředy. Na výstupu ze žaludku se čas od času uvolní svěrač vrátníku a dovolí trávenině proniknout dále do dvanáctníku (první 25 cm část tenkého střeva).
Obrázek žaludku
Tenké střevo
Celé střevo se skládá ze tří částí. První z nich je výše zmíněný dvanáctník. Druhým oddílem je lačník (jejenum) dlouhý asi 2,5 metru a stočený za oblastí pupku. Třetí je kyčelník (ileum), dlouhý 3,5 metru a stáčí se dolů do pravé dolní části břicha. Všechny zmíněné části mají průsvit kolem 2,5 centimetru. Počáteční útok kyseliny v žaludku už při rozkladu potravy zastal velký kus práce, nicméně podstatná část trávení v chemickém slova smyslu, a také důležitá absorpce živin, nachází své dějiště teprve zde, v tenkém střevě. Téměř zkapalněná potrava v podobě tráveniny se při průtoku dvanáctníkem smísí s řadou enzymů, které zde přitékají ze slinivky. Enzymy také neutralizují kyselé žaludeční šťávy, takže proces dále probíhá v mírně zásaditém prostředí. Rozbít a zpracovat tuky výrazným způsobem napomáhá žluč, přicházející žlučovodem ze žlučníku.Střevo slouží k absorpci živin, tudíž je žádoucí, aby mělo co největší plochu. Prvním z faktorů je jeho délka. Jak je uvedeno výše, je střevo velice dlouhé a proto musí být do dutiny vnitřní opravdu pečlivě vměstnáno. Samotná délka střeva by však nebyla postačující a proto je střevo na své vnitřní stěně vybaveno různými záhyby a rýhami. Zmíněné záhyby a rýhy však také nejsou zcela hladké. Vyčnívají z nich tisíce výstupků, podobných drobným prstům a nazývají se vily či klky. Ani to však ještě není vše. I tyto již malé části jsou pokryty obdobnými zcela miniaturními částečkami, nazývanými mikroklky. Bez všech těchto důmyslných zařízení by mělo tenké střevo zhruba 3 metry čtvereční. Vlivem těchto dokonalých zařízení je jeho plocha zvětšuje až na neuvěřitelných téměř 210 metrů čtverečních. Živiny procházejí touto střevní stěnou ve formě velmi malých částic do bohaté sítě krevních kapilár v jejím okolí.
Obrázek tenkého střeva
Tlusté střevo
Tlusté střevo je svým průměrem asi pěti centimetrů značně větší , ale svou délkou nejvýše 1,5 metru také podstatně kratší, než střevo tenké. Od jeho počátku ileocekálním svěračem stoupá po přední pravé straně břicha vzhůru (vzestupný trakčník), prochází nad játry (příčný trakčník), pak opět sestupuje na levé části břicha dolů (sestupný trakčník) a v esovité kličce se stáčí zpět ke středové čáře a přichází do konečníku. Tlusté střevo má za úkol vstřebávat vodu, čímž se stává až dosud řídký střevní obsah hustším a snáze manipulovatelným. Zde se vyskytují jednak nestrávené zbytky potravy, zbylé trávící šťávy, ale také odloupané buňky střevní výstelky i odumřelé či odumírající bakterie. Toto vše dohromady tvoří hnědou fekální hmotu, která se průchodem střeva postupně zahušťuje a zkončí v konečníku, kde setrvává až do vyprázdnění. Množství vláknin a dalších nezpracovaných látek dodává výkalům vlhký, objemný charakter, což jim také dovoluje procházet tlustým střevem tak snadno a rychle, jak to jen příroda potřebuje. Téměř třetinu suché váhy výkalů představují bakterie. Tyto mikroorganismy přebývají ve všech úsecích trávící soustavy. Každý normální dospělý člověk hostí v tlustém střevě miliony bakterií. Během svého života pomáhají tyto bakterie produkovat spoustu důležitých látek, zatímco ostatním usnadňují vstřebávání-včetně vitamínu K. Nicméně jedním z jejich vedlejších produktů je vznik plynů, zejména metanu, které při rozkladu zbytků stravy k vlastní výživě produkují. Množství a charakter tohoto plynu závisí na množství a druhu snědené potravy.
Obrázek tlustého střeva
Konečník
Poslední asi 15-ti centimetrový úsek trávící soustavy. Zde zůstávají výkaly až do vyprázdnění. Jeho konec je vybaven známými řitními svěrači. Nazývají se vnější a vnitřní. Vnitřní svěrač je v trvale sevřeném stavu, aby zabránil jakémukoliv nechtěnému úniku stolice. Její hromadění stimuluje konečník, nervové impulsy se přenášejí na oblast řiti a spouštějí uvolnění. U dospělé osoby se samozřejmě jen zcela vyjímečně jedná o spontánní reflexní reakci. Jde o to, že roztažení stěn konečníku vyvolává rovněž vědomé přání vyprázdnit střeva. Vnější řitní svěrač má velké množství volně řízených svalů, takže jej můžeme nejen držet stažený tak dlouho, jak je potřeba, ale také ho v případě potřeby uvolnit a umožnit tak vyprázdnění.
napsal/a: Narcisa 23:47 |
Link komentáře (0)
TRÁVICÍ SOUSTAVA
funkce: 1. příjem potravy a odstraňování nestravitelných odpadních látek
2. mechanické a chemické zpracování potravy
3. vstřebávání živin
trávicí trubice se skládá z: ústní dutina – hltan – jícen – žaludek – tenké střevo – tlusté střevo – trávicí žlázy – konečník – řitní otvor
stěny trávicí trubice mají tyto části:1. sliznice
2. podslizniční vazivo
3. svalová vrstva
4. vazivový obal
ad 1. sliznice- funkce – vystýlá trávicí trubici
- produkuje určité látky (žlázový epitel)
- resorbuje určité látky (epitelové resorbční buňky)
- žlázové buňky – roztroušeny v epitelu nebo se sdružují a vchlipují do hlubších vrtev a tvoří trubičky nebo váčky – vznikají žlázy bez vývodu nebo žlázy s vnitřní sekrecí
- produkty žláz – sekrety, odpadní produkty - exkrety
ad 2. podslizniční vazivo
- řídké s cévními kmeny
- připojuje sliznici ke svalové vrstvě
ad 3. svalová vrstva
- tvořena hladkou svalovinou – výjimka začátek trávicí trubice (až po střední část jícnu) a dolní konec konečníku
- 2 vrstvy: - vnitřní – uspořádána kruhovitě
- vnější – uspořádána podélně
- stahy vytváří peristaltické pohyby – potrava je jimi v trubici posouvána
ad 4. řídký vazivový obal – zevní povrch trávicí trubice
trávení – mechanické zpracování + rozštěpení makromolekulárních látek účinkem enzymů na malé molekuly (aminokyseliny, monosacharidy) tak, aby mohly projít stěnami trávicí trubice a být zužitkovány
vstřebávání (resorpce) – prostupování malých molekul skrze membrány střevních buněk do krve nebo lymfy
DUTINA ÚSTNÍ (cavum oris) - ohraničena patrem, rty a tvářemi, spodinu tvoří jazyk připojený svaly k dolní čelisti
- funkce: příjem potravy, promísení se slinami, mechanické a chemické zpracování
Zuby (dentes) - řezáky, špičáky, třenové zuby, stoličky
- stavba: korunka – vyčnívá z dásně
krček
kořeny
- zasazeny v čelisti v zubních jamkách (alveolách), ke kosti připevněny vazivem – ozubicí (peridontium) – vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou
- povrch zubu: zubní sklovina (email)
- vnitřek zubu – vyplněn dentinem (zubovinou) – tvořen odontoblasty – buňky, které vysílají do dentinu cytoplazmatické výběžky
- uvnitř dentinu – dutinka dřeňová – vyplněná zubní dření (pulpa) = vazivová tkáň s nervy a cévami
- v oblasti kořene – dentin kryt zubním cementem
děti – mléčný chrup – 20 zubů – chybí třenové (do 15 let nahrazen trvalým)
dospělí – trvalý chrup – 32 zubů
v polovině čelisti – 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby, 3 stoličky
plak (zubní povlak) –obsahuje bakterie a organické kyseliny
zubní kámen – plak mineralizovaný vápenatými solemi
paradentóza – onemocnění dásní, krvácení, bolest, viklavost až ztráta zubů
zubní kaz – mikroorganismy rozkládají sacharidy na organické kyseliny, ty spolu s bakteriálními enzymy odvápňují sklovinu
prevence – důsledná hygiena
Slinné žlázy
- 3 páry – příušní, podčelistní, podjazykové
- složení slin – 99 % voda, 1 % soli + bílkoviny (hlavně mucin)
- některé významné látky obsažené ve slinách: mucin – vylučován v celém trávicím traktu, s vodou tvoří hlen – ochranná funkce, ptyalin – enzym amyláza – štěpí a - glykosidické vazby (škrob na maltózu), lyzozym – ničí bakterie, choroboplodné zárodky
Řízení sekrece slin - pouze nervově, centrum pro vylučování v prodloužené míše
- stimulace parasympatickými a sympatickými vegetativními nervy
- vylučování řízeno reflexně
- podměty z chuťových pohárků, mechanoreceptorů (+ podměty zrakové, čichové, sluchové – pokud souvisí s potravou) – nervová vlákna vedou signál do prodloužné míchy – sekrece slin
Jazyk (lingua) - svalnatý orgán, účastní se tvorby řeči, obrací a posouvá potravu, kořen jazyka připojen k jazylce, na hřbetu a bocích jazyka se nachází chuťové pohárky
HLTAN (pharynx) - společná část dýchací a trávicí sou stavy
3 části: 1. nosohltan (nasopharynx)
- 2. ústní část hltanu – kříží se dýchací a polykací cesty
- 3. hrtanová část – neúplně uzavřená hrtanovou příklopkou, která se při polykání sklání a brání vniknutí polykaného sousta do dýchací soustavy
JÍCEN (oesophagus) - trubice – 32 cm dlouhá, prochází mezihrudní přepážkou a bránicí , ústí do žaludku
- horní část – příčně pruhované svalstvo
- dolní část – hladké – vykonává peristaltické pohyby
Pohyb potravy
potrava žvýkána, míchána se slinami – vytvoří se sousto – polknuto do hltanu
- polknutí – částečně ovládáno vůlí (posunování potravy do zadní části dutiny ústní
reflexně – podrážděním smyslových buněk v hltanu – řízeno prodlouženou míchou
- proces polykání – hrtan se zvedne, hrtanová příklopka se uzavře, zastaví se dýchání – potrava putuje z hltanu do jícnu – peristaltické pohyby – do žaludku
- pohyb potravy usnadňuje hlen vylučovaný sliznicí trávicí soustavy
Řízení činnosti hladkého svalstva trávicí trubice
- nervy vegetativní nervové soustavy a tkáňovými hormony (= vznikají v buňkách některých částí trávicí trubice)
- jsou také schopny vytvářet svalovou aktivitu nezávisle na nervovém působení
ŽALUDEK (ventriculus, gaster) - svalový vak, pojme 1 – 2 l potravy
- v levé brániční klenbě
- ve sliznici žaludku – četné žaludeční žlázky
- svalovina žaludku – 3 vrstvy – mohutné v oblasti vrátníkového oddílu - pyloru
- funkce: shromáždění a zadržení potravy a její promíchání s žaludeční šťávou – chemicky
se změní na tráveninu – po malých dávkách vypouštěna k dalšímu zpracování do tenkého střeva
Žaludeční šťáva - čirá, nažloutlá, silně kyselá tekutina (pH = 1),
produkt žaludečních žlázek – denně 1 – 2 l
- složení: HCl, pepsinogen, hlen (mucin), voda, anorganické látky
Kyselina chlorovodíková
vytváří silně kyselé prostředí pro působení enzymu pepsinu
- usnadňuje trávení masa – vazivo bobtná, maso se rozpadá na jednotlivá vlákna
- chrání některé vitamíny v potravě před znehodnocením (př. vitamín C)
- ničí choroboplodné zárodky
Pepsinogen
- neúčinná forma pepsinu, v kyselém prostředí se mění na účinný pepsin
- pepsin – enzym, který štěpí bílkoviny na jednodušší látky (jen určité vazby), sráží mléko
- pozn. u kojenců sráží mléko chymosin
Hlen
- zásaditý, pokrývá v souvislé vrstvě sliznici
- chrání před účinkem pepsinu + HCl
Řízení vyměšování žaludeční šťávy
- nervově i látkově
- zahájeno reflexně – drážděním chuťového čidla a čidel ve stěně žaludku
- trvá tak dlouho, dokud se vytváří gastrointestinální hormony – př. gastrin (vznikají ve sliznici žaludku a tenkého střeva dokud neopustí žaludek všechna trávenina)
Plnění žaludku a jeho pohyby
- tekutiny žaludkem protékají
- při plnění hustší potravou – stěny ochablé
- 10 – 15 minut po jídle – stahy žaludeční svaloviny – peristaltika (příčné zaškrcování od česla až k vrátníku) – dochází k promíchání se žaludeční šťávou – vznik tráveniny (chymus)
- za 3 – 4 hod stahy zesilují, vrátníkový svěrač ochabne – porce tráveniny vypuzeny do dvanáctníku
- trávenina z cukrů zůstává v žaludku 2 hodiny, z bílkovin 4 hodiny, z tuků 6 hodin
- rychlost vyprazdňování žaludku – přímo úměrná množství potravy
TENKÉ STŘEVO 4 – 5 m dlouhé, 3 – 3,5 cm široké
- funkce: probíhá konečná fáze trávení – úplné rozštěpení živin na jednoduché látky a jejich vstřebávání
- sliznice – tvoří četné řasy, je pokryta drobnými výběžky – klky
- klky – obsahují pleteň krevních vlásečnic, mízní vlásečnici a snopečky hladkého svalstva
- vysoké 0,5 – 1,5 mm
- pokryté výstelkovými buňkami – zvětšují povrch sliznice až na 40 m2
- při dráždění sliznice se smršťují a natahují
- mezi klky – jednoduché trubicovité žlázky střevní – produkují střevní šťávu
- v horní části střeva – buňky, které při styku s tráveninou produkují hormony – sekretin a pankreozymin – podněcují slinivku břišní k produkci šťávy
Části tenkého střeva: 1. dvanáctník (duodeum) – 25 – 30 cm, podkovovitě ohnutý, ústí zde žlučový vývod a vývod slinivky břišní
2. lačník (jejenum)
3. kyčelník (ileum)
Pohyby tenkého střeva - I. místní pohyby - střídavé svírání a ochabování jednotlivých úseků střev
II. celkové pohyby – peristaltika - stahy, které jako vlny postupují po tenkém střevě a posouvají jeho obsah
Trávení v tenkém střevě
- žlázky sliznice produkují střevní šťávu
- do dvanáctníku přitéká šťáva ze slinivky břišní a žluč z jater
Slinivka břišní (pankreas) - podlouhlá žláza uložená v ohbí dvanáctníku, skládá se z lalůčků – vyúsťují trubičkami do hlavního vývodu, mezi trubičkami – shluky drobných buněk – Langerhansovy ostrůvky – produkují inzulín
šťáva slinivky břišní - první – obsahuje hydrogenuhličitan sodný - slouží k neutralizaci HCl z žaludku
druhá – velký počet trávicích enzymů
- trypsinogen – neúčinná forma trypsinu
- aktivaci způsobuje enterokináza obsažená ve střevní šťávě a ve sliznici tenkého střeva
- trypsin pokračuje v trávení bílkovin na peptidy
- směs amyláz – štěpí škroby na jednoduché cukry
- směs lipáz – rozkládají tuky
Játra (hepar) - největší žláza v těle – 1,5 kg
- v pravé brániční klenbě, pravý (větší) a levý (menší) lalok
- tvořeny jaterními lalůčky – mají tvar protáhlých vícebokých hranolů
- každý lalůček – složen z jaterních buněk seřazených do dvou řad v trámečky
- do štěrbiny mezi řady vyměšují buňky žluč – odtéká do jaterních žlučovodů – jaterní vývod (vystupuje z jater) – žlučovod – ústí do dvanáctníku
- při ucpání žlučovodu – žluč se hromadí v krvi – vzniká žloutenka (žluté zbarvení kůže)
- mezi jaterním vývodem a žlučovodem – spojka se žlučovým měchýřem – žlučníkem
Žlučník (vesica fellea)
- 7 – 10 cm dlouhý
- leží na ploše jater
- shromaždiště žluče, žluč se koncentruje – cholesterol se může vysrážet – vznikají kameny
- játra – dvojí krevní přítok – vrátnicová žíla – přivádí krev z žaludku, střev a sleziny
- jaterní tepna – zásobuje játra kyslíkem (vychází z aorty)
- cévy opřádají lalůčky a jejich vlásečnice vnikají mezi trámce jaterních buněk
- z jater odchází krev jaterní žilou do dolní duté žíly
Žluč - žlutohnědá vazká tekutina, až 1 litr denně
- obsahuje: voda, soli, žlučová barviva (bilirubin), soli žlučových kyselin a další látky
- soli žlučových kyselin – snižují povrchové napětí – rozptylují tuky na jemné kapénky – emulzi – usnadňuje působení trávicích enzymů tuků a jejich vstřebávání
- bilirubin – ve střevě odbourán bakteriemi – vzniká urobilinogen – způsobuje zabarvení stolice
Význam jater: - glukóza se v nich ukládá ve formě glykogenu, vytváření glukózy z necukerných složek, uvolňování glukózy do krve – udržení homeostázy (5 mmol/l plazmy), tvorba tuků ze sacharidů, dusík je převáděn na močovinu, syntéza plazmatických bílkovin, zásobárna vitamínu B12 a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, K), odbourávání hemoglobinu – železo se váže na feritin, syntéza látek pro srážlivost krve, tvorba velkého množství tepla, DETOXIKACE – přeměna látek pro organismus škodlivých
Onemocnění jater
- virová hepatitida typu A – bolesti v břišní dutině, zvětšení jater, poruchy trávení, moč tmavě zbarvená od bilirubinu, zežloutnutí kůže, „nemoc špinavých rukou“
- virová hepatitida typu B – podobný průběh, šíří se krví – „sérová hepatitida“
- alkoholická hepatitida – nadměrné pití alkoholu, dochází k zánětu jaterních buněk, později zanikají, vytváří se nefunkční zjizvená tkáň – stádium cirhózy
střevní šťáva
- obsahuje: enzymy štěpící bílkoviny, tuky a cukry
- sekrece se zvyšuje po požití jídla
hlen
- pokrývá střevní sliznici
- chrání ji před mechanickými a chemickými vlivy
Přehled trávení jednotlivých živin
I. složené cukry (polysacharidy, škroby)
- v ústech ptyalin rozkládá na dextriny a maltózu
- v tenkém střevě – účinkem amyláz pankreatické a střevní šťávy na jednoduché cukry, hlavně glukózu
II. bílkoviny
- v žaludku – hydrolýza pepsinem na albumózy a peptony
- v tenkém střevě se albumózy a peptony štěpí trypsinem na peptidy
- enzymy střevní šťávy přeměňují peptidy na jednotlivé aminokyseliny
- podmínka strávení bílkovin – musí být před požitím denaturovány – př. vařením
III. tuky
- v tenkém střevě – žluč nerozpustné tuky emulguje –zvětší se plocha vystavená účinkům lipáz
- účinkem lipáz se štěpí na glycerol a mastné kyseliny
Vstřebávání látek z tenkého střeva
- hlavní místo - tenké střevo
- vstřebané látky jsou odváděny krví a mízou
- vstřebávání zajišťuje:
1. pasivní transport – prostou difúzí (látka proniká z místa větší koncentrace do míst s menší koncentrace) nebo difúzí za účasti přenašeče
- nespotřebovává se E, př. voda, vitamíny rozpustné ve vodě atd.
2. aktivní transport – rychlejší než difúze, látka přenášena přenašečem bez ohledu na koncentraci, děj aktivní – spotřebovává se E z ATP, př. cukry, aminokyseliny, tuky atd.
- většina látek je nejprve vrátnicovým oběhem odváděna do jater – tam jsou zpracovány, příp. uloženy do zásoby
- tuky se po vstřebání sloučí – vytvoří kapénky – odváděny mízou do krve
TLUSTÉ STŘEVO (intestinum crassum) - 1,5 m dlouhé, 5 – 7 cm široké
- stavba: - slepé střevo – na jeho spodině – červovitý výběžek – apendix
- vzestupný tračník
- příčný tračník
- sestupný tračník
- esovitá klička
- konečník
- sliznice nemá klky, neprodukuje žádné enzymy, obsahuje žlázové buňky – produkují hlen
- střevo se plní za 4 – 8 hodin
- shromažďuje se zde nestrávené a nestravitelné zbytky, dochází ke vstřebávání solí a vody
- zahušťuje se obsah střeva
- probíhají zde kvasné a hnilobné procesy – vznikají plyny (metan, amoniak, sulfan, oxid uhličitý) –příčina plynatosti
- kvasné bakterie – zkvašují sacharidy + částečně celulózu
- hnilobné bakterie – rozkládají aminokyseliny
- činností Escherichia coli – vytváří se vitamíny – B12, K – jsou vstřebávány tlustým střevem
- za 18 – 20 hodin po přijetí potravy – z nestrávených zbytků – stolice – zabarvená produkty rozpadu žlučových barviv
- vyprázdnění stolice z konečníku – reflexní děj – nahromaděním vzniká tlak v konečníku – defekační reflex proběhne pouze, pokud to vůlí povolíme –svalstvo konečníku se smrští – uvolní se vnitřní a vnější svěrač – konečník se vyprázdní
- ústředí řízení defekace – v křížové a prodloužené míše
- vnitřní svěrač = hladký sval – nelze ovládat vůlí
- vnější svěrač - příčně pruhovaný – lze ovládat vůlí – lze zadržovat stolici
Zácpa – vzniká při požívání potravy chudé na nestravitelné složky – buničinu a nedostatek
vody
Průjem – zrychlený průchod střevního obsahu, příčina: porucha trávení, požití potravin na
které je střevo citlivé
napsal/a: Narcisa 23:45 |
Link komentáře (0)
Výživa při alergiích a intolerancích:
V současné době se výskyt potravinové alergie na celém světě odhaduje na 2-3 % populace.
V České republice převládají alergie na bílkoviny kravského mléka, vejce, mouky, ovoce (např. jahody, jablka, broskve, kiwi, ...), zeleninu (např. celer, mrkev, petržel, ...), koření (např. fenykl, kopr, pepř, ...), mák, ořechy a další. Pro zjištění, na kterou potravinu jste právě vy alergičtí, je nutno zavést tzv. vylučovací dietu.
Výživa geriatrických pacientů, podpůrná výživa při operacích:
Ačkoliv s přibývajícím věkem se snižuje výdej energie, i starší lidé potřebují stravu bohatou na živiny. Správně vyvážený jídelníček je jeden z nejlepších způsobů obrany proti působení času. Jídelníček starších lidí bývá často velice jednostranný a tak často dochází k deficitu důležitých vitamínů a minerálních látek. Častým problémem je i konzumace nedostatečného množství tekutin, zeleniny a ovoce.
Výživa pro pacienty s mentální anorexií a bulimií:
Anorexie a bulimie jsou závažná onemocnění, jejichž počet stále vzrůstá. Klienti však nesmí být
v kritickém stavu, jelikož ti patří na specializované oddělení v nemocnici. Program v salonu je určen pouze pro klienty, kteří chtějí spolupracovat a jsou v relativně dobrém zdravotním stavu.
Cílem je nejen sestavit pro klienta jídelníček, který bude akceptovat a bude obsahovat všechny nezbytné živiny, ale i změna postoje k jídlu a stravovacích návyků. Velice vhodné je pokud program spolu s klientem navštěvuje některý z členů rodiny (matka s dcerou, přítel s přítelkyní).
napsal/a: Narcisa 23:44 |
Link komentáře (0)
Výživa pro těhotné a kojící ženy:
Starost o zdravý průběh těhotenství začíná dokonce ještě před početím. Jídelníček ženy během několika měsíců před otěhotněním může ovlivnit tělesné i duševní zdraví dítěte stejně jako jídel-níček během samotného těhotenství.
Těhotenství klade na ženské tělo obrovské nároky, ale většina žen dokáže uspokojit svoje vlastní potřeby i potřeby dítěte, jestliže dodržuje zdravou životosprávu. Vyvážený různorodý jídelníček pomáhá nastávající matce udržet si zdraví a kondici a zásobuje plod všemi základními živinami pro zdravý vývoj.
Prvotřídní výživa v podobě mateřského mléka je ten nejlepší vklad do života, jaký může matka svému dítěti dát. Živiny vstřebané v prvních měsících jsou důležitým předpokladem zdravého vývoje a jedním ze základních kamenů, na kterých stavíme budoucí životní pohodu.
Všechno, co matka jí a pije v období těhotenství a kojení se může odrazit na kvalitě mateřského mléka. Právě v této fázi života je tedy velice důležité přijímat z potravy všechny živiny v dosta-tečném množství a kvalitě.
Výživa pro diabetiky
Jogurt před spaním proti hypoglykémii
Pokud diabetici závislí na inzulínu trpí nočními hypoglykémiemi – ohroženi jsou zvláště ti, kteří si píchají inzulín v noci – můžou se jí vyvarovat jednoduchými trikem: sníst při noční dávce inzulínu půl kelímku jogurtu. I jen pár lžic totiž stačí ke stimulování vyplavování glukagonu. Efekt účinkuje asi do tří hodin do rána – tedy do kritické fáze hypoglykémie. Ráno je poté dosáhnuto normální glykémie.
napsal/a: Narcisa 23:44 |
Link komentáře (0)
A jak to tedy s bezlepkovou dietou je? Proč ji lidé drží?
Příčiny jsou různé. Je to nemoc celiakie, Duhringova dermatitida anebo alergie na lepek. U celiakie a alergie na lepek je bezlepková dieta jediný způsob, jak zabránit projevům nemoci. U mne byly projevy neustálý průjem a zvracení, který v mých 14 mesících života vedly k naprostému vyčerpání organizmu (odvodnění a odmineralizovaní..). Dodržováním bezlepkové diety obyčejně v relativně krátké době tyto projevy vymizí. Stejně tomu tak bylo i u mě.
U Duhringovy dermatitidy je bezlepková dieta základní terapií. Pokud nestačí, bývá doplněna medikamenty. Reakce na zavedení bezlepkové diety může být pomalejší než u celiakie.
A jaká že je to dieta? Co všechno nesmíme? Nesmíme lepek, což je rostlinná bílkovina vyskytující se v obilninách - pšenici, ječmenu, žitu, ovsu. Takže vše, co je z těchto surovin, je nám zakázáno. Chléb, rohlíky, těstoviny, knedlíky, buchty, sušenky, pivo. Vše si ale díky moukám z kukuřice, soji, rýže, brambor můžeme připravit doma nebo koupit (o čemž jsem se již zmínila výše).
Co ještě dodat? I s takovouto dietou se dá krásně žít :)
Že i na bezlepkové dietě si můžete pochutnat se můžete přesvědčit s receptem na trojbarevný koláč zde (pozor, jste na stránkách o zdravé výživě, tak konzumujte s mírou :).
Bezlepkový trojbarevný koláč - recept
Návod na přípravu koláče pro bezlepkovou dietu
1.těsto:
• 15dkg sojové mouky tučné (hrubé nebo hladké)
• 15dkg solamylu
• 10dkg práškového cukru
• 1 celé vejce
• 4 lzice studené vody
• 2dkg kakaa
• 1/2 prášku do pečiva (dr oetker)
2.těsto:
• 75dkg tvarohu (nejlépe tučný)
• 2 celá vejce
• 15dkg cukru
• 5dkg másla
3.těsto:
smíchat:
• 20dkg cukru
• 1dcl oleje
• k lžic vody
• 3 vejce
přidat:
• 10dkg sojové mouky
• 10dkg solamylu
• 1/2 prášku do pečiva
V míse vypracujeme 1. těsto. které vtlačíme na vymazaný vyšší plech. Našlehané tvarohové těsto natřeme na 1. těsto. Třetí těsto nalijeme na tvarohovou náplň.
Pečeme zvolna při mírné teplotě.
napsal/a: Narcisa 23:42 |
Link komentáře (0)
Redukční dieta a zdravé hubnutí bez trápení? Zkuste náš jídelníček!
Mgr. Jana Krameriová, Centrum Integrované Medicíny
Které potraviny a pokrmy je dobré zvolit pokud je Vaším cílem shodit nějaké to kilo popřípadě redukční dieta? A které naopak nevolit? Je vaším cílem zdravé hubnutí? A bez trápení? Zkuste náš jídelníček - informujte se níže. Důležité je samozřejmě příjem potravy rozdělit do tří denní pravidelných dávek a jíst do příjemného pocitu sytosti.
Potraviny pro zdravý dietní jídelníček
Nevhodná jídla:
Mléko a mléčné výrobky, vepřové, hovězí maso, tučná masa a uzeniny, řepný cukr, musli, různé tyčinky - ořechové, obilné apod., výrobky ve kterých jsou použity konzervační činidla, antioxidanty a barviva, sladkosti, oplatky, čokoláda, sádlo, smažená jídla, bílá mouka a výrobky z ní - rohlíky, chleba, piškoty, apod.
Ořechy vlašské, para, pistáciové a piniové, sladké ovoce - hrušky, mandarinky, kompoty a džemy s cukrem, ve větší míře fazole, čočka a luštěniny obecně, slepičí vejce, zejména žloutky, slazené nápoje, energetické nápoje, káva, čokoláda, máslo, margarín, oleje stolní, 100% ovocné šťávy, z koření pálivá koření chilli, kari apod.
Vhodná jídla:
Zelenina - zejména napařená nebo mírně dušená, zejména pórek a celer, řapíkatý celer, pickles, kysané zelí, dýně hokkaidó, zelená zelenina - saláty, petrželka, celerová nať, naklíčená vojtěška apod.
Ovoce - občas slavnostně ananas, banán, jablka, jablka jsou vhodná pečená např. se skořicí, jablečné pyré bez cukru, sušené ovoce.
Rýže - celozrnná, kulatá, paraboiled, basmati, jasmínová.
Těstoviny - vhodnější jsou bezlepkové - pohankové, rýžové, amaranth.
Obilí - v zimě 1x týdně pšenice špalda nebo kroupy, jáhly, pohanka, pohankové těstoviny, houby - sušené do polévky nebo žampióny, 1x týdně sojový sýr Tofu, upravené výrobky z pšenice, seitan, mandle, dýňová a slunečnicová semena, sojové mléko, obilné kaše - zejména rýžová bez cukru, Sladovit - ječmenný slad.
Maso - sladkovodní a mořské netučné ryby, občas kuře, králík.
Na zahuštűní jídel použít maizenu nebo arrowroot, ovocné přesnídávky bez cukru, lze občas použít zelený čaj, bylinkové čaje, káva Karo - z kávoviny, čistá voda. Občas lze použít kozí jogurt nebo sýr
Koření - kmín, bazalka, saturejka, majoránka, apod., miso pasta a ume ocet.
Za studena lisované oleje - olivový, sezamový, obilné paštičky, rýžový chléb a dexíky.
napsal/a: Narcisa 23:41 |
Link komentáře (0)
Obsah 1) Seminární práce z O... 18.Prosinec 2006
Obsah
1) Seminární práce z Ošetřovatelství, jako téma Pohlavní orgány a nemoci, zejména Aids…….. Vybrala jsem si toto téma protože je toto onemocnění velmi nebezpečné pro každého z nás Nemyslím si, ze by o Aids nebylo dost článků ale ještě pořád jsou mezi námi lidé co si myslí, že Aids mohou chytnout od nakaženého podáním ruky
2) Anatomie pohlavních orgánů muže i ženy, včetně latinských názvů - umístění orgánů, kde se nacházejí
2.1.pohlavní orgány ženy
a)zevní pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa)
b)vnitřní pohlavní orgány
2.2.pohlavní orgány muže
a)zevní pohlavní orgány muže
b)vnitřní pohlavní orgány muže
3) Fyziologie pohlavních orgánů muže i ženy, tzv. jejich funkce..
4) Patologie orgánu – Chorobné změny, a jiné buď vrozené poškození pohlavních orgánů nebo získané. Po nějaké nemoci
5) Etiologie – příčina vzniku pohlavní nemoci.
a) Nakažení nechráněným pohlavním stykem
b) Z matky na dítě
c) Krví
d) Možnosti nenakažení
6) Rozdělení nemoci
a) HiV
b)AIDS
c)
d)
7) Klinický obraz a diagnostika infekce
8) Léčba - kubační doba
9) Komplikace onemocnění a komplikace léčby
10) Závěr…. Náš postoj k onemocnění, chování jedinců, jak by se situace mohla změnit, co si o té nemoci myslím…… a jiné problémy na které mám názor
napsal/a: Narcisa 16:54 |
Link komentáře (0)
2.1. Anatomie pohlavních orgánů ženy
2.1.a) Zevní pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa)
Předsíň a štěrbina poševní (vestibulum et ostium vaginae)
Předsíň poševní je vkleslina mezi malými stydkými pysky, do které ústí štěrbinou poševní pochva. Před ústím pochvy je vyústění močové trubice (ostium urethrae externum).
Velké stydké pysky (labia majora pudendi)
Velký stydký pysk je tvořený vazivem s tukovou tkání a vrstvičkou hladké svaloviny. Je krytý kůží, která je na zevní straně silně pigmentována a pokryta tuhými chlupy.
Malé stydké pysky (labia minora pudendi)
Malý stydký pysk je tenká řasa, která je za normálních okolností zcela kryta velkým stydkým pyskem (jedna ze známek donošeného plodu).
Velké a malé vestibulární žlázy (glandulae vestibulares majores et minores)
Dvě větší párové a řada menších nepárových žlázek, vyúsťujících na různých místech do předsíně poševní.
Předsíňová topořivá tělesa (bulbi vestibuli)
Předsíňová topořivá tělesa jsou uložena v páru v hloubce pod malými stydkými pysky. Vpředu mají tělesa nepárové spojení. Díky bohatému prokrvení dochází při sexuálních podnětech k jejich zduření, vyloženě topořivou funkci tělesa nemají.
Poštěváček (clitoris)
Poštěváček je topořivé těleso, stavbou velmi podobné penisu muže. Stejně jako penis má i poštěváček žalud (glans clitoridis), bohaté cévní a nervové zásobení a erektilní (topořivou) tkáň, která způsobuje ztopoření (erekci) orgánu při sexuálním vzrušení (stejným mechanismem jako probíhá ztopoření u muže - viz dále).
2.1.b) vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna)
Vaječníky (ovaria)
Vaječník je vlastní párovou pohlavní žlázou ženy. Má oploštělý tvar a velikost okolo 4-5 cm. Vaječníky jsou uloženy v pánevní dutině ženy, zavěšeny na dvojitém listu pobřišnice (mesovariu). Na povrchu vaječníku nacházíme tzv. zárodečný epitel (jednovrstevný kubický; nemá nic společného se "zárodečnou" funkcí vaječníku) a pod ním vrstvu z tuhého vaziva (tunica albuginea ovarii). Dále nacházíme kůru (cortex ovarii), ve které se nacházejí folikuly v různém stupni vývoje a úplně ve středu orgánu je dřeň (medulla ovarii) s pletení krevních i mízních cév, nervů a snopců hladké svaloviny.
Hlavní funkce vaječníků jsou tvorba vajíček - tedy pohlavních buněk (gamet) a syntéza ženských pohlavních hormonů (estrogeny, progesteron).
Vejcovody (tubae uterinae)
Vejcovod je párová nálevkovitá trubice z hladké svaloviny, která zajišťují transport vajíčka po ovulaci směrem k děloze. Podobně jako vaječníky jsou i vejcovody fixovány pomocí pobřišnicové duplikatury (mesosalpinxu) Břišní ústí vejcovodu (ostium abdominale tubae uterinae) je širší a má roztřepený okraj - zachycuje uvolněné vajíčko po ovulaci; umí se "přicucnout" k vaječníku a nasát vajíčko dovnitř. Děložní ústí vejcovodu (ostium uterinum tubae uterinae) je úzké vyústění vejcovodu do rohu děložního. Vnitřek vejcovodu je vystlán sliznicí, která vybíhá v četné řasy a tvoří tak hustý labyrint.
K oplození vajíčka spermií dochází zpravidla v ampulární části vejcovodu. Při zánětech vejcovodu může dojít k zneprůchodnění slizničního labyrintu, což často způsobí neprůchodnost vejcovodu pro vajíčko; spermie jsou však mnohem menší než vajíčko a pokud jej dosáhnou a oplodní, začne se toto vyvíjet ve vejcovodu a vzniká mimoděložní těhotenství.
Děloha (uterus)
Děloha je nepárový dutý orgán hruškovitého tvaru. Rozeznáváme na ní tělo (corpus uteri), úžinu děložní (isthmus uteri) a hrdlo děložní (cervix uteri). Do dutiny děložní (cavitas uteri) ústí shora do dvou rohů děložních vejcovody. Vespod v oblasti děložního hrdla ústí děloha do pochvy; zaoblený úsek, který vyčnívá do pochvy označujeme jako děložní čípek (portio vaginalis cervicis).
Na stavbě děložní stěny se podílejí 3 vrstvy:
Endometrium - Děložní sliznice s jednovrstevným cylindrickým epitelem a četnými žlázkami. Nasedá na podslizniční vazivo. Na sliznici probíhají cyklické změny vzhledem k fázím menstruačního cyklu.
Myometrium - Svalová vrstva je tvořena několika vrstvami různě uspořádané hladké svaloviny. Je nejtlustší vrstvou stěny děložní. Během těhotenství dokáží hladké svalové buňky svoji délku až zdesetinásobit. Svalovina se během porodu kontrahuje a vypuzuje plod; uplatňují se přitom i hormonální vlivy (oxytocin).
Perimetrium - Tenká vazivová vrstvička s pobřišnicí, která pokrývá dělohu.
Děloha je ve své pozici v pánvi fixována pomocí podpůrného aparátu - parametria, což jsou různé vazivové provazce, spojující dělohu s dalšími útvary v pánvi. Na fixaci se podílejí i svaly dna pánevního (zdvihač dna pánevního - m. levator ani) a svaly hráze (mm. perinei).
V děložní sliznici se za fyziologických podmínek uchytí oplozené vajíčko (přesněji - již blastocysta); v děloze probíhá prenatální vývoj lidského jedince až do doby porodu.
Pochva (vagina)
Vagina je nepárová trubice, sloužící jako ženský kopulační orgán. Na horním konci přechází skrze čípek děložní do dělohy, na dolním konci ústí jako štěrbina poševní do předsíně poševní (viz níže - ženské zevní pohlavní orgány) na povrch těla. Pochva je okolo 9cm dlouhá a až 3cm široká. Je vystlána sliznicí s mnohovrstevným dlaždicovým epitelem; při sexuálních podnětech se sliznice zvlhčuje vodnatým sekretem.
Těsně před vyústěním pochvy do předsíně poševní nacházíme panenskou blánu (hymen), což je slizniční řasa variabilního rozsahu. Během první soulože se panenská blána natrhává (deflorace), definitivně jsou zbytky panenské blány rozrušeny při prvním porodu.
2.2. Anatomie pohlavních orgánů u muže
2.2.a) Zevní pohlavní orgány (organa genitalia masculina externa)
Pyj (penis)
Pyj neboli penis je mužský kopulační orgán. Prochází jím močová trubice, která je vývodnou trubicí pohlavních i močových cest. Rozměry penisu mají velkou individuální variabilitu; uvádí se délka 10-12cm u ochablého a 14-18cm u ztopořeného penisu.
Na stavbě penisu se podílejí 3 topořivá tělesa, cévy, nervy a močová trubice; celý orgán je krytý tenkou kůží na řídkém a pohyblivém podkožním vazivu. Topořivá tělesa - horní je párové, dolní je nepárové (v něm probíhá močová trubice) jsou tvořena houbovitou erektilní tkání. Při sexuálních podnětech dojde vlivem parasympatiku k zaplnění této tkáně krví - dochází k erekci - penis se vzpřimuje a prodlužuje. Na konci je penis cylindrovitě rozšířený v útvar zvaný žalud (glans penis), který kryje volná kožní řasa - předkožka (preputium).
Šourek (scrotum)
Šourek je nepárový kožní vak, zavěšený v oblasti pod sponou stydkou. Funkcí šourku je dosáhnout optimální teploty pro tvorbu spermií (pod 35 °C). Kůže je silně pigmentována a vybavena tuhými chlupy. Pod kůží je vrstvička hladké svaloviny, která se může kontrahovat a přitáhnout tak šourek směrem k tělu (zvýšení teploty při zajišťování termoregulace). Uvnitř je prostor šourku rozdělen vazivovou přepážkou na dvě části - v každé části se nachází jedno varle.
2.2.b) Vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia masculina interna)
Varlata (testes)
Varle je mužská párová pohlavní žláza. Má lehce větší velikost a hmotnost než vaječník. Jeho funkcí je tvorba spermií a syntéza mužských pohlavních hormonů (testosteron). Na povrchu varlete je vrstva z tuhého vaziva (tunica albuginea testis), uvnitř je prostor vazivem rozdělen na malé lalůčky, kterými prochází řada stočených kanálků, kde probíhá vlastní tvorba spermií. Kanálky se spojují do větších kanálů, které vyúsťují do nadvarlete - viz níže
Varlata se zakládají během vývoje jedince v dutině břišní, odkud teprve potom sestupují do šourku, kde jsou definitivně uložena. Stav, kdy jsou varlata nesestouplá, označujeme jako kryptorchismus.
Nadvarlata (epididymides)
Nadvarle je protáhlý párový orgán umístěný "nad varletem". Po jeho délce můžeme rozlišit 3 části, označované jako hlava, tělo a ocas nadvarlete (caput, corpus et cauda epididymidis). Do nadvarlete přicházejí spermie z varlete, aby zde dozrály a získaly schopnost pohybu. Pokud nejsou nahromaděné spermie odvedeny do chámovodu (viz níže) při ejakulaci, po určité době se rozpadnou a resorbují.
Chámovody (ductus deferentes)
Chámovod je párová svalová trubice navazující na koncovou část (ohon) nadvarlete. Odvádí spermie z šourku skrze tříselný kanál (canalis inguinalis) do dutiny břišní, kde ústí do močové trubice (viz níže). Až do průchodu tříselným kanálem běží spolu s chámovodem nervy, cévy (krevní i mízní) a svalová tkáň (musculus cremaster) v útvaru zvaném provazec semenný (funiculus spermaticus).
Měchýřkové žlázy (glandulae vesiculosae)
Měchýřkové žlázy jsou párové žlázy umístěné za prostatou na zadní straně močového měchýře (ústí do chámovodů, těsně před jejich vyústěním do močové trubice). Tvoří alkalický sekret bohatý na bílkoviny a fruktosu (objemově se podílí zhruba na 1/2 až 3/4 celkového objemu ejakulátu!), který se mísí se sekretem nadvarlete se spermiemi. Tímto smísením vzniklou substanci již označujeme jako ejakulát.
Předstojná žláza (prostata)
Nepárová předstojná žláza je uložena těsně pod močovým měchýřem. Předstojnou žlázou prochází močová trubice (urethra), do které ještě v těle žlázy vyúsťují oba chámovody. Vlastní žlázky jsou umístěny v robustním svalově-vazivovém těle orgánu. Prostata obohacuje ejakulát o několik dalších látek (sekret předstojné žlázy tvoří asi 1/4 objemu ejakulátu).
Močová trubice (urethra masculina)
Na rozdíl od ženy, slouží močová trubice (respektive její část od vyústění chámovodů) u muže jako pohlavní cesta. Močová trubice začíná na spodku močového měchýře, prochází prostatou, skrze svalovinu dna pánevního a zanořuje se do nepárového topořivého tělesa penisu, na jehož konci ústí.
Fyziologie a Anatomie je Somatologie….. celá 2 je i anatomie i fyziologie takže dále pokračuji od 4 neboli Patologie !!
2.1. Anatomie pohlavních orgánů ženy
2.1.a) Zevní pohlavní orgány (organa genitalia feminina externa)
Předsíň a štěrbina poševní (vestibulum et ostium vaginae)
Předsíň poševní je vkleslina mezi malými stydkými pysky, do které ústí štěrbinou poševní pochva. Před ústím pochvy je vyústění močové trubice (ostium urethrae externum).
Velké stydké pysky (labia majora pudendi)
Velký stydký pysk je tvořený vazivem s tukovou tkání a vrstvičkou hladké svaloviny. Je krytý kůží, která je na zevní straně silně pigmentována a pokryta tuhými chlupy.
Malé stydké pysky (labia minora pudendi)
Malý stydký pysk je tenká řasa, která je za normálních okolností zcela kryta velkým stydkým pyskem (jedna ze známek donošeného plodu).
Velké a malé vestibulární žlázy (glandulae vestibulares majores et minores)
Dvě větší párové a řada menších nepárových žlázek, vyúsťujících na různých místech do předsíně poševní.
Předsíňová topořivá tělesa (bulbi vestibuli)
Předsíňová topořivá tělesa jsou uložena v páru v hloubce pod malými stydkými pysky. Vpředu mají tělesa nepárové spojení. Díky bohatému prokrvení dochází při sexuálních podnětech k jejich zduření, vyloženě topořivou funkci tělesa nemají.
Poštěváček (clitoris)
Poštěváček je topořivé těleso, stavbou velmi podobné penisu muže. Stejně jako penis má i poštěváček žalud (glans clitoridis), bohaté cévní a nervové zásobení a erektilní (topořivou) tkáň, která způsobuje ztopoření (erekci) orgánu při sexuálním vzrušení (stejným mechanismem jako probíhá ztopoření u muže - viz dále).
2.1.b) vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia feminina interna)
Vaječníky (ovaria)
Vaječník je vlastní párovou pohlavní žlázou ženy. Má oploštělý tvar a velikost okolo 4-5 cm. Vaječníky jsou uloženy v pánevní dutině ženy, zavěšeny na dvojitém listu pobřišnice (mesovariu). Na povrchu vaječníku nacházíme tzv. zárodečný epitel (jednovrstevný kubický; nemá nic společného se "zárodečnou" funkcí vaječníku) a pod ním vrstvu z tuhého vaziva (tunica albuginea ovarii). Dále nacházíme kůru (cortex ovarii), ve které se nacházejí folikuly v různém stupni vývoje a úplně ve středu orgánu je dřeň (medulla ovarii) s pletení krevních i mízních cév, nervů a snopců hladké svaloviny.
Hlavní funkce vaječníků jsou tvorba vajíček - tedy pohlavních buněk (gamet) a syntéza ženských pohlavních hormonů (estrogeny, progesteron).
Vejcovody (tubae uterinae)
Vejcovod je párová nálevkovitá trubice z hladké svaloviny, která zajišťují transport vajíčka po ovulaci směrem k děloze. Podobně jako vaječníky jsou i vejcovody fixovány pomocí pobřišnicové duplikatury (mesosalpinxu) Břišní ústí vejcovodu (ostium abdominale tubae uterinae) je širší a má roztřepený okraj - zachycuje uvolněné vajíčko po ovulaci; umí se "přicucnout" k vaječníku a nasát vajíčko dovnitř. Děložní ústí vejcovodu (ostium uterinum tubae uterinae) je úzké vyústění vejcovodu do rohu děložního. Vnitřek vejcovodu je vystlán sliznicí, která vybíhá v četné řasy a tvoří tak hustý labyrint.
K oplození vajíčka spermií dochází zpravidla v ampulární části vejcovodu. Při zánětech vejcovodu může dojít k zneprůchodnění slizničního labyrintu, což často způsobí neprůchodnost vejcovodu pro vajíčko; spermie jsou však mnohem menší než vajíčko a pokud jej dosáhnou a oplodní, začne se toto vyvíjet ve vejcovodu a vzniká mimoděložní těhotenství.
Děloha (uterus)
Děloha je nepárový dutý orgán hruškovitého tvaru. Rozeznáváme na ní tělo (corpus uteri), úžinu děložní (isthmus uteri) a hrdlo děložní (cervix uteri). Do dutiny děložní (cavitas uteri) ústí shora do dvou rohů děložních vejcovody. Vespod v oblasti děložního hrdla ústí děloha do pochvy; zaoblený úsek, který vyčnívá do pochvy označujeme jako děložní čípek (portio vaginalis cervicis).
Na stavbě děložní stěny se podílejí 3 vrstvy:
Endometrium - Děložní sliznice s jednovrstevným cylindrickým epitelem a četnými žlázkami. Nasedá na podslizniční vazivo. Na sliznici probíhají cyklické změny vzhledem k fázím menstruačního cyklu.
Myometrium - Svalová vrstva je tvořena několika vrstvami různě uspořádané hladké svaloviny. Je nejtlustší vrstvou stěny děložní. Během těhotenství dokáží hladké svalové buňky svoji délku až zdesetinásobit. Svalovina se během porodu kontrahuje a vypuzuje plod; uplatňují se přitom i hormonální vlivy (oxytocin).
Perimetrium - Tenká vazivová vrstvička s pobřišnicí, která pokrývá dělohu.
Děloha je ve své pozici v pánvi fixována pomocí podpůrného aparátu - parametria, což jsou různé vazivové provazce, spojující dělohu s dalšími útvary v pánvi. Na fixaci se podílejí i svaly dna pánevního (zdvihač dna pánevního - m. levator ani) a svaly hráze (mm. perinei).
V děložní sliznici se za fyziologických podmínek uchytí oplozené vajíčko (přesněji - již blastocysta); v děloze probíhá prenatální vývoj lidského jedince až do doby porodu.
Pochva (vagina)
Vagina je nepárová trubice, sloužící jako ženský kopulační orgán. Na horním konci přechází skrze čípek děložní do dělohy, na dolním konci ústí jako štěrbina poševní do předsíně poševní (viz níže - ženské zevní pohlavní orgány) na povrch těla. Pochva je okolo 9cm dlouhá a až 3cm široká. Je vystlána sliznicí s mnohovrstevným dlaždicovým epitelem; při sexuálních podnětech se sliznice zvlhčuje vodnatým sekretem.
Těsně před vyústěním pochvy do předsíně poševní nacházíme panenskou blánu (hymen), což je slizniční řasa variabilního rozsahu. Během první soulože se panenská blána natrhává (deflorace), definitivně jsou zbytky panenské blány rozrušeny při prvním porodu.
2.2. Anatomie pohlavních orgánů u muže
2.2.a) Zevní pohlavní orgány (organa genitalia masculina externa)
Pyj (penis)
Pyj neboli penis je mužský kopulační orgán. Prochází jím močová trubice, která je vývodnou trubicí pohlavních i močových cest. Rozměry penisu mají velkou individuální variabilitu; uvádí se délka 10-12cm u ochablého a 14-18cm u ztopořeného penisu.
Na stavbě penisu se podílejí 3 topořivá tělesa, cévy, nervy a močová trubice; celý orgán je krytý tenkou kůží na řídkém a pohyblivém podkožním vazivu. Topořivá tělesa - horní je párové, dolní je nepárové (v něm probíhá močová trubice) jsou tvořena houbovitou erektilní tkání. Při sexuálních podnětech dojde vlivem parasympatiku k zaplnění této tkáně krví - dochází k erekci - penis se vzpřimuje a prodlužuje. Na konci je penis cylindrovitě rozšířený v útvar zvaný žalud (glans penis), který kryje volná kožní řasa - předkožka (preputium).
Šourek (scrotum)
Šourek je nepárový kožní vak, zavěšený v oblasti pod sponou stydkou. Funkcí šourku je dosáhnout optimální teploty pro tvorbu spermií (pod 35 °C). Kůže je silně pigmentována a vybavena tuhými chlupy. Pod kůží je vrstvička hladké svaloviny, která se může kontrahovat a přitáhnout tak šourek směrem k tělu (zvýšení teploty při zajišťování termoregulace). Uvnitř je prostor šourku rozdělen vazivovou přepážkou na dvě části - v každé části se nachází jedno varle.
2.2.b) Vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia masculina interna)
Varlata (testes)
Varle je mužská párová pohlavní žláza. Má lehce větší velikost a hmotnost než vaječník. Jeho funkcí je tvorba spermií a syntéza mužských pohlavních hormonů (testosteron). Na povrchu varlete je vrstva z tuhého vaziva (tunica albuginea testis), uvnitř je prostor vazivem rozdělen na malé lalůčky, kterými prochází řada stočených kanálků, kde probíhá vlastní tvorba spermií. Kanálky se spojují do větších kanálů, které vyúsťují do nadvarlete - viz níže
Varlata se zakládají během vývoje jedince v dutině břišní, odkud teprve potom sestupují do šourku, kde jsou definitivně uložena. Stav, kdy jsou varlata nesestouplá, označujeme jako kryptorchismus.
Nadvarlata (epididymides)
Nadvarle je protáhlý párový orgán umístěný "nad varletem". Po jeho délce můžeme rozlišit 3 části, označované jako hlava, tělo a ocas nadvarlete (caput, corpus et cauda epididymidis). Do nadvarlete přicházejí spermie z varlete, aby zde dozrály a získaly schopnost pohybu. Pokud nejsou nahromaděné spermie odvedeny do chámovodu (viz níže) při ejakulaci, po určité době se rozpadnou a resorbují.
Chámovody (ductus deferentes)
Chámovod je párová svalová trubice navazující na koncovou část (ohon) nadvarlete. Odvádí spermie z šourku skrze tříselný kanál (canalis inguinalis) do dutiny břišní, kde ústí do močové trubice (viz níže). Až do průchodu tříselným kanálem běží spolu s chámovodem nervy, cévy (krevní i mízní) a svalová tkáň (musculus cremaster) v útvaru zvaném provazec semenný (funiculus spermaticus).
Měchýřkové žlázy (glandulae vesiculosae)
Měchýřkové žlázy jsou párové žlázy umístěné za prostatou na zadní straně močového měchýře (ústí do chámovodů, těsně před jejich vyústěním do močové trubice). Tvoří alkalický sekret bohatý na bílkoviny a fruktosu (objemově se podílí zhruba na 1/2 až 3/4 celkového objemu ejakulátu!), který se mísí se sekretem nadvarlete se spermiemi. Tímto smísením vzniklou substanci již označujeme jako ejakulát.
Předstojná žláza (prostata)
Nepárová předstojná žláza je uložena těsně pod močovým měchýřem. Předstojnou žlázou prochází močová trubice (urethra), do které ještě v těle žlázy vyúsťují oba chámovody. Vlastní žlázky jsou umístěny v robustním svalově-vazivovém těle orgánu. Prostata obohacuje ejakulát o několik dalších látek (sekret předstojné žlázy tvoří asi 1/4 objemu ejakulátu).
Močová trubice (urethra masculina)
Na rozdíl od ženy, slouží močová trubice (respektive její část od vyústění chámovodů) u muže jako pohlavní cesta. Močová trubice začíná na spodku močového měchýře, prochází prostatou, skrze svalovinu dna pánevního a zanořuje se do nepárového topořivého tělesa penisu, na jehož konci ústí.
Fyziologie a Anatomie je Somatologie….. celá 2 je i anatomie i fyziologie takže dále pokračuji od 4 neboli Patologie !!
http://genetika.wz.cz/pohlavni_organy.htm
http://www.aids-hiv.cz/ram.htm
napsal/a: Narcisa 16:17 |
Link komentáře (0)
Narcis 08.Listopad 2006
http://www.dooffy.com/0_pictures/2_dooffy_wallpapers/dooffy_flowers_wall_003/3_1600/dooffy_flowers_narcis_1600.jpg napsal/a: Narcisa 20:58 | Link komentáře (0)
Pověsti České 06.Listopad 2006
O Křesomyslu a Horymírovi
Po Přemyslově smrti se na Českém trůnu vystřídalo mnoho mužů. Za vlády Křesomysla si lidé více hleděli hledání drahých kovů v hlubinách země než polí. Rýžovníci dychtiví po zbohatnutí si nechávali posílat pro chléb do pražského kraje. To se ale mnohým vladykům nelíbilo, a tak se odebrali k vojvodovi na Vyšehrad, jenž měl v čele Horymíra. Žádali Horymíra, aby si jeho lid více vážil chleba nežli stříbra a ostatních drahých kovů. Jenže kníže měl před očima vidinu po zbohatnutí, a tak vladykové odešli s nepořízenou. Když se lid dozvěděl, co se dělo na Vyšehradě, byl odhodlán pro pomstu, zejména pro Horymíra. Ihned se ho vydali hledat, ale jeden hodný člověk Horymíra předem varoval a horníci ho v Neumětelých nenašli. Horymír tehdy přísahal pomstu. Za několik dní shromáždil své sousedy a společně zaútočili na bezbranné horníky. Po tom, co se Vyšehrad dozvěděl o boji mezi Horymírem a horníky, byl Horymír obviněn a poslán do vězení. Sice se snažil hájit, ale nikdo už na něj nebral ohled. Zanedlouho měl být sťat svým mečem. Jeho poslední přáním bylo naposledy se projet na svém koni Šemíkovi. Když Křesomysl viděl Horymíra na koni, nechal si ho zavolat, aby ho osvobodil. Šemík se ale při skoku těžce zranil a Horymír za ním z Vyšehradu pospíchal. Šemík zakrátko zemřel. Horymír ho pochoval před svá vrata.
Po přečtení pověsti mi bylo trochu smutno. Chudák Šemík, stejně bych tady ale jednu věc o které si myslím, že není pravda našla.... Příjde mi velice divné, že by jenom normální kůn přeskočil hradby.. podle mého vysoké tak dva metry :( Je to nepravděpodobné.
Možná to nebyl normální kůň, nýbrž kůň obdařený nadpřirozenýmy schopnostmy. Třeba byl jeho osud zachránit Horymíra před rozezlenými horníky. Stejně si ale myslím, že si Šemík pro svého pána nezasloužil umřít. Horymír si mohl, za to, že ho horníci neměli rádi sám. Kdyby nebyl tak zaslepený zlatem, drahým kamením, stříbrem a jinými cennými kovy. horníci by na něj nebyli tak naštvaní a myslím, že by ho nikdy neodsoudili, neobvinili a neposlali do vězení. Mohl si více vážit chleba a potravin, co nám zem a příroda dává a bylo by vše v pohodě.
napsal/a: Narcisa 23:07 |
Link komentáře (0)
