Trávící soustava 1 12.Březen 2007
TRÁVICÍ SOUSTAVA
funkce: 1. příjem potravy a odstraňování nestravitelných odpadních látek
2. mechanické a chemické zpracování potravy
3. vstřebávání živin
trávicí trubice se skládá z: ústní dutina – hltan – jícen – žaludek – tenké střevo – tlusté střevo – trávicí žlázy – konečník – řitní otvor
stěny trávicí trubice mají tyto části:1. sliznice
2. podslizniční vazivo
3. svalová vrstva
4. vazivový obal
ad 1. sliznice- funkce – vystýlá trávicí trubici
- produkuje určité látky (žlázový epitel)
- resorbuje určité látky (epitelové resorbční buňky)
- žlázové buňky – roztroušeny v epitelu nebo se sdružují a vchlipují do hlubších vrtev a tvoří trubičky nebo váčky – vznikají žlázy bez vývodu nebo žlázy s vnitřní sekrecí
- produkty žláz – sekrety, odpadní produkty - exkrety
ad 2. podslizniční vazivo
- řídké s cévními kmeny
- připojuje sliznici ke svalové vrstvě
ad 3. svalová vrstva
- tvořena hladkou svalovinou – výjimka začátek trávicí trubice (až po střední část jícnu) a dolní konec konečníku
- 2 vrstvy: - vnitřní – uspořádána kruhovitě
- vnější – uspořádána podélně
- stahy vytváří peristaltické pohyby – potrava je jimi v trubici posouvána
ad 4. řídký vazivový obal – zevní povrch trávicí trubice
trávení – mechanické zpracování + rozštěpení makromolekulárních látek účinkem enzymů na malé molekuly (aminokyseliny, monosacharidy) tak, aby mohly projít stěnami trávicí trubice a být zužitkovány
vstřebávání (resorpce) – prostupování malých molekul skrze membrány střevních buněk do krve nebo lymfy
DUTINA ÚSTNÍ (cavum oris) - ohraničena patrem, rty a tvářemi, spodinu tvoří jazyk připojený svaly k dolní čelisti
- funkce: příjem potravy, promísení se slinami, mechanické a chemické zpracování
Zuby (dentes) - řezáky, špičáky, třenové zuby, stoličky
- stavba: korunka – vyčnívá z dásně
krček
kořeny
- zasazeny v čelisti v zubních jamkách (alveolách), ke kosti připevněny vazivem – ozubicí (peridontium) – vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou
- povrch zubu: zubní sklovina (email)
- vnitřek zubu – vyplněn dentinem (zubovinou) – tvořen odontoblasty – buňky, které vysílají do dentinu cytoplazmatické výběžky
- uvnitř dentinu – dutinka dřeňová – vyplněná zubní dření (pulpa) = vazivová tkáň s nervy a cévami
- v oblasti kořene – dentin kryt zubním cementem
děti – mléčný chrup – 20 zubů – chybí třenové (do 15 let nahrazen trvalým)
dospělí – trvalý chrup – 32 zubů
v polovině čelisti – 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby, 3 stoličky
plak (zubní povlak) –obsahuje bakterie a organické kyseliny
zubní kámen – plak mineralizovaný vápenatými solemi
paradentóza – onemocnění dásní, krvácení, bolest, viklavost až ztráta zubů
zubní kaz – mikroorganismy rozkládají sacharidy na organické kyseliny, ty spolu s bakteriálními enzymy odvápňují sklovinu
prevence – důsledná hygiena
Slinné žlázy
- 3 páry – příušní, podčelistní, podjazykové
- složení slin – 99 % voda, 1 % soli + bílkoviny (hlavně mucin)
- některé významné látky obsažené ve slinách: mucin – vylučován v celém trávicím traktu, s vodou tvoří hlen – ochranná funkce, ptyalin – enzym amyláza – štěpí a - glykosidické vazby (škrob na maltózu), lyzozym – ničí bakterie, choroboplodné zárodky
Řízení sekrece slin - pouze nervově, centrum pro vylučování v prodloužené míše
- stimulace parasympatickými a sympatickými vegetativními nervy
- vylučování řízeno reflexně
- podměty z chuťových pohárků, mechanoreceptorů (+ podměty zrakové, čichové, sluchové – pokud souvisí s potravou) – nervová vlákna vedou signál do prodloužné míchy – sekrece slin
Jazyk (lingua) - svalnatý orgán, účastní se tvorby řeči, obrací a posouvá potravu, kořen jazyka připojen k jazylce, na hřbetu a bocích jazyka se nachází chuťové pohárky
HLTAN (pharynx) - společná část dýchací a trávicí sou stavy
3 části: 1. nosohltan (nasopharynx)
- 2. ústní část hltanu – kříží se dýchací a polykací cesty
- 3. hrtanová část – neúplně uzavřená hrtanovou příklopkou, která se při polykání sklání a brání vniknutí polykaného sousta do dýchací soustavy
JÍCEN (oesophagus) - trubice – 32 cm dlouhá, prochází mezihrudní přepážkou a bránicí , ústí do žaludku
- horní část – příčně pruhované svalstvo
- dolní část – hladké – vykonává peristaltické pohyby
Pohyb potravy
potrava žvýkána, míchána se slinami – vytvoří se sousto – polknuto do hltanu
- polknutí – částečně ovládáno vůlí (posunování potravy do zadní části dutiny ústní
reflexně – podrážděním smyslových buněk v hltanu – řízeno prodlouženou míchou
- proces polykání – hrtan se zvedne, hrtanová příklopka se uzavře, zastaví se dýchání – potrava putuje z hltanu do jícnu – peristaltické pohyby – do žaludku
- pohyb potravy usnadňuje hlen vylučovaný sliznicí trávicí soustavy
Řízení činnosti hladkého svalstva trávicí trubice
- nervy vegetativní nervové soustavy a tkáňovými hormony (= vznikají v buňkách některých částí trávicí trubice)
- jsou také schopny vytvářet svalovou aktivitu nezávisle na nervovém působení
ŽALUDEK (ventriculus, gaster) - svalový vak, pojme 1 – 2 l potravy
- v levé brániční klenbě
- ve sliznici žaludku – četné žaludeční žlázky
- svalovina žaludku – 3 vrstvy – mohutné v oblasti vrátníkového oddílu - pyloru
- funkce: shromáždění a zadržení potravy a její promíchání s žaludeční šťávou – chemicky
se změní na tráveninu – po malých dávkách vypouštěna k dalšímu zpracování do tenkého střeva
Žaludeční šťáva - čirá, nažloutlá, silně kyselá tekutina (pH = 1),
produkt žaludečních žlázek – denně 1 – 2 l
- složení: HCl, pepsinogen, hlen (mucin), voda, anorganické látky
Kyselina chlorovodíková
vytváří silně kyselé prostředí pro působení enzymu pepsinu
- usnadňuje trávení masa – vazivo bobtná, maso se rozpadá na jednotlivá vlákna
- chrání některé vitamíny v potravě před znehodnocením (př. vitamín C)
- ničí choroboplodné zárodky
Pepsinogen
- neúčinná forma pepsinu, v kyselém prostředí se mění na účinný pepsin
- pepsin – enzym, který štěpí bílkoviny na jednodušší látky (jen určité vazby), sráží mléko
- pozn. u kojenců sráží mléko chymosin
Hlen
- zásaditý, pokrývá v souvislé vrstvě sliznici
- chrání před účinkem pepsinu + HCl
Řízení vyměšování žaludeční šťávy
- nervově i látkově
- zahájeno reflexně – drážděním chuťového čidla a čidel ve stěně žaludku
- trvá tak dlouho, dokud se vytváří gastrointestinální hormony – př. gastrin (vznikají ve sliznici žaludku a tenkého střeva dokud neopustí žaludek všechna trávenina)
Plnění žaludku a jeho pohyby
- tekutiny žaludkem protékají
- při plnění hustší potravou – stěny ochablé
- 10 – 15 minut po jídle – stahy žaludeční svaloviny – peristaltika (příčné zaškrcování od česla až k vrátníku) – dochází k promíchání se žaludeční šťávou – vznik tráveniny (chymus)
- za 3 – 4 hod stahy zesilují, vrátníkový svěrač ochabne – porce tráveniny vypuzeny do dvanáctníku
- trávenina z cukrů zůstává v žaludku 2 hodiny, z bílkovin 4 hodiny, z tuků 6 hodin
- rychlost vyprazdňování žaludku – přímo úměrná množství potravy
TENKÉ STŘEVO 4 – 5 m dlouhé, 3 – 3,5 cm široké
- funkce: probíhá konečná fáze trávení – úplné rozštěpení živin na jednoduché látky a jejich vstřebávání
- sliznice – tvoří četné řasy, je pokryta drobnými výběžky – klky
- klky – obsahují pleteň krevních vlásečnic, mízní vlásečnici a snopečky hladkého svalstva
- vysoké 0,5 – 1,5 mm
- pokryté výstelkovými buňkami – zvětšují povrch sliznice až na 40 m2
- při dráždění sliznice se smršťují a natahují
- mezi klky – jednoduché trubicovité žlázky střevní – produkují střevní šťávu
- v horní části střeva – buňky, které při styku s tráveninou produkují hormony – sekretin a pankreozymin – podněcují slinivku břišní k produkci šťávy
Části tenkého střeva: 1. dvanáctník (duodeum) – 25 – 30 cm, podkovovitě ohnutý, ústí zde žlučový vývod a vývod slinivky břišní
2. lačník (jejenum)
3. kyčelník (ileum)
Pohyby tenkého střeva - I. místní pohyby - střídavé svírání a ochabování jednotlivých úseků střev
II. celkové pohyby – peristaltika - stahy, které jako vlny postupují po tenkém střevě a posouvají jeho obsah
Trávení v tenkém střevě
- žlázky sliznice produkují střevní šťávu
- do dvanáctníku přitéká šťáva ze slinivky břišní a žluč z jater
Slinivka břišní (pankreas) - podlouhlá žláza uložená v ohbí dvanáctníku, skládá se z lalůčků – vyúsťují trubičkami do hlavního vývodu, mezi trubičkami – shluky drobných buněk – Langerhansovy ostrůvky – produkují inzulín
šťáva slinivky břišní - první – obsahuje hydrogenuhličitan sodný - slouží k neutralizaci HCl z žaludku
druhá – velký počet trávicích enzymů
- trypsinogen – neúčinná forma trypsinu
- aktivaci způsobuje enterokináza obsažená ve střevní šťávě a ve sliznici tenkého střeva
- trypsin pokračuje v trávení bílkovin na peptidy
- směs amyláz – štěpí škroby na jednoduché cukry
- směs lipáz – rozkládají tuky
Játra (hepar) - největší žláza v těle – 1,5 kg
- v pravé brániční klenbě, pravý (větší) a levý (menší) lalok
- tvořeny jaterními lalůčky – mají tvar protáhlých vícebokých hranolů
- každý lalůček – složen z jaterních buněk seřazených do dvou řad v trámečky
- do štěrbiny mezi řady vyměšují buňky žluč – odtéká do jaterních žlučovodů – jaterní vývod (vystupuje z jater) – žlučovod – ústí do dvanáctníku
- při ucpání žlučovodu – žluč se hromadí v krvi – vzniká žloutenka (žluté zbarvení kůže)
- mezi jaterním vývodem a žlučovodem – spojka se žlučovým měchýřem – žlučníkem
Žlučník (vesica fellea)
- 7 – 10 cm dlouhý
- leží na ploše jater
- shromaždiště žluče, žluč se koncentruje – cholesterol se může vysrážet – vznikají kameny
- játra – dvojí krevní přítok – vrátnicová žíla – přivádí krev z žaludku, střev a sleziny
- jaterní tepna – zásobuje játra kyslíkem (vychází z aorty)
- cévy opřádají lalůčky a jejich vlásečnice vnikají mezi trámce jaterních buněk
- z jater odchází krev jaterní žilou do dolní duté žíly
Žluč - žlutohnědá vazká tekutina, až 1 litr denně
- obsahuje: voda, soli, žlučová barviva (bilirubin), soli žlučových kyselin a další látky
- soli žlučových kyselin – snižují povrchové napětí – rozptylují tuky na jemné kapénky – emulzi – usnadňuje působení trávicích enzymů tuků a jejich vstřebávání
- bilirubin – ve střevě odbourán bakteriemi – vzniká urobilinogen – způsobuje zabarvení stolice
Význam jater: - glukóza se v nich ukládá ve formě glykogenu, vytváření glukózy z necukerných složek, uvolňování glukózy do krve – udržení homeostázy (5 mmol/l plazmy), tvorba tuků ze sacharidů, dusík je převáděn na močovinu, syntéza plazmatických bílkovin, zásobárna vitamínu B12 a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, K), odbourávání hemoglobinu – železo se váže na feritin, syntéza látek pro srážlivost krve, tvorba velkého množství tepla, DETOXIKACE – přeměna látek pro organismus škodlivých
Onemocnění jater
- virová hepatitida typu A – bolesti v břišní dutině, zvětšení jater, poruchy trávení, moč tmavě zbarvená od bilirubinu, zežloutnutí kůže, „nemoc špinavých rukou“
- virová hepatitida typu B – podobný průběh, šíří se krví – „sérová hepatitida“
- alkoholická hepatitida – nadměrné pití alkoholu, dochází k zánětu jaterních buněk, později zanikají, vytváří se nefunkční zjizvená tkáň – stádium cirhózy
střevní šťáva
- obsahuje: enzymy štěpící bílkoviny, tuky a cukry
- sekrece se zvyšuje po požití jídla
hlen
- pokrývá střevní sliznici
- chrání ji před mechanickými a chemickými vlivy
Přehled trávení jednotlivých živin
I. složené cukry (polysacharidy, škroby)
- v ústech ptyalin rozkládá na dextriny a maltózu
- v tenkém střevě – účinkem amyláz pankreatické a střevní šťávy na jednoduché cukry, hlavně glukózu
II. bílkoviny
- v žaludku – hydrolýza pepsinem na albumózy a peptony
- v tenkém střevě se albumózy a peptony štěpí trypsinem na peptidy
- enzymy střevní šťávy přeměňují peptidy na jednotlivé aminokyseliny
- podmínka strávení bílkovin – musí být před požitím denaturovány – př. vařením
III. tuky
- v tenkém střevě – žluč nerozpustné tuky emulguje –zvětší se plocha vystavená účinkům lipáz
- účinkem lipáz se štěpí na glycerol a mastné kyseliny
Vstřebávání látek z tenkého střeva
- hlavní místo - tenké střevo
- vstřebané látky jsou odváděny krví a mízou
- vstřebávání zajišťuje:
1. pasivní transport – prostou difúzí (látka proniká z místa větší koncentrace do míst s menší koncentrace) nebo difúzí za účasti přenašeče
- nespotřebovává se E, př. voda, vitamíny rozpustné ve vodě atd.
2. aktivní transport – rychlejší než difúze, látka přenášena přenašečem bez ohledu na koncentraci, děj aktivní – spotřebovává se E z ATP, př. cukry, aminokyseliny, tuky atd.
- většina látek je nejprve vrátnicovým oběhem odváděna do jater – tam jsou zpracovány, příp. uloženy do zásoby
- tuky se po vstřebání sloučí – vytvoří kapénky – odváděny mízou do krve
TLUSTÉ STŘEVO (intestinum crassum) - 1,5 m dlouhé, 5 – 7 cm široké
- stavba: - slepé střevo – na jeho spodině – červovitý výběžek – apendix
- vzestupný tračník
- příčný tračník
- sestupný tračník
- esovitá klička
- konečník
- sliznice nemá klky, neprodukuje žádné enzymy, obsahuje žlázové buňky – produkují hlen
- střevo se plní za 4 – 8 hodin
- shromažďuje se zde nestrávené a nestravitelné zbytky, dochází ke vstřebávání solí a vody
- zahušťuje se obsah střeva
- probíhají zde kvasné a hnilobné procesy – vznikají plyny (metan, amoniak, sulfan, oxid uhličitý) –příčina plynatosti
- kvasné bakterie – zkvašují sacharidy + částečně celulózu
- hnilobné bakterie – rozkládají aminokyseliny
- činností Escherichia coli – vytváří se vitamíny – B12, K – jsou vstřebávány tlustým střevem
- za 18 – 20 hodin po přijetí potravy – z nestrávených zbytků – stolice – zabarvená produkty rozpadu žlučových barviv
- vyprázdnění stolice z konečníku – reflexní děj – nahromaděním vzniká tlak v konečníku – defekační reflex proběhne pouze, pokud to vůlí povolíme –svalstvo konečníku se smrští – uvolní se vnitřní a vnější svěrač – konečník se vyprázdní
- ústředí řízení defekace – v křížové a prodloužené míše
- vnitřní svěrač = hladký sval – nelze ovládat vůlí
- vnější svěrač - příčně pruhovaný – lze ovládat vůlí – lze zadržovat stolici
Zácpa – vzniká při požívání potravy chudé na nestravitelné složky – buničinu a nedostatek
vody
Průjem – zrychlený průchod střevního obsahu, příčina: porucha trávení, požití potravin na
které je střevo citlivé
napsal/a: Narcisa 23:45 |
Link
