TRávící soustava 2   12.Březen 2007


Trávící soustava - přeměňuje složité sloučeniny potravy na jednoduché, které je tělo schopno použít. Potrava je zmenšována na menší kousky kousáním a žvákáním a potom činností trávících enzymů. Prochází trávícím systémem díky svalovým pohybům zvaným peristaltika. Po trávení jsou jednodušší látky vstřebány do krevního řečiště. Soustava se skládá z úst, hltanu, jícnu, žaludku, tenkého střeva, tlustého střeva a konečníku.

Obrázek trávící soustavy



Ústa
Potrava se v ústech žvýká, buší se do ní jazykem i zuby, převaluje se a přečerpává a nakonec se mísí se slinami do vlhké hmoty, které říkáme sousto (to už je přichystáno k spolknutí). Sliny usnadňují žvýkání a polykání. V ústech se jich vyprodukuje až 1,5 litru denně. Je to vodnatá substance bohatá na enzym amylázu štěpící škroby. Jsou vytvářeny speciálními žlázami, které dovede stimulovat nejen fyzická přítomnost jídla v ústech, ale i jeho vůně či pouhá myšlenka na jídlo.
Hltan
Soustava svalů a specializovaných tkání, která pozoruhodným způsobem zvládá přepravu potravy do jícnu a zejména pak riskantní přesun kolem vstupu do průdušnice. Kdyby se totiž sousto místo do jícnu dostalo tam, způsobilo by v tom nejlepším případě zakuckání a v nejhorším pak udušení.
Obrázek hltanu



Jícen
Posouvá sousta díky peristaltickým pohybům směrem k žaludku.Při průchodu jícnem je sousto již částečně natráveno. Jícnem prochází pouze potrava, ne její zbytky jako potom ve střevech.



Žaludek
Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1-1,5 litru. Stejné množství žaludečních šťáv vyrobí zhruba za čtyřiadvacet hodin. Je skladníkem a současně také nakladačem potravy. Jeho horní vakovitá část (fundus) zadržuje rychle snědenou potravu a tu pak po částech dodává do dolní části - vlastní žaludeční dutiny. Silné svaly v jeho stěnách se stahují a dovolují tak rozmačkat a rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a blátivou hmotu, které se říká trávenina. Nástěnné buňky žláz ve výstelce jeho stěn vyrábějí velice silnou kyselinu chlorovodíkovou, která bez milosti usmrcuje většinu virů ve zkažené, nebo ne zcela čerstvé potravě, kterou z nerozumu pozřeme. Zmíněná kyselina se spolu s enzymem pepsinem (štěpí bílkoviny) pouští do štěpení a rozkládání chemických složek potravy. Před vlastní aktivitou se žaludek chrání zvláštní vrstvou hlenu pokrývající celý vnitřní povrch jeho dutiny. Jestliže je ovšem kyseliny příliš mnoho, nebo jestliže je ochranný povrch sliznice příliš slabý či necelistvý, může kyselý žaludeční obsah natrávit i obnažená místa a vznikají žaludeční vředy. Na výstupu ze žaludku se čas od času uvolní svěrač vrátníku a dovolí trávenině proniknout dále do dvanáctníku (první 25 cm část tenkého střeva).

Obrázek žaludku



Tenké střevo
Celé střevo se skládá ze tří částí. První z nich je výše zmíněný dvanáctník. Druhým oddílem je lačník (jejenum) dlouhý asi 2,5 metru a stočený za oblastí pupku. Třetí je kyčelník (ileum), dlouhý 3,5 metru a stáčí se dolů do pravé dolní části břicha. Všechny zmíněné části mají průsvit kolem 2,5 centimetru. Počáteční útok kyseliny v žaludku už při rozkladu potravy zastal velký kus práce, nicméně podstatná část trávení v chemickém slova smyslu, a také důležitá absorpce živin, nachází své dějiště teprve zde, v tenkém střevě. Téměř zkapalněná potrava v podobě tráveniny se při průtoku dvanáctníkem smísí s řadou enzymů, které zde přitékají ze slinivky. Enzymy také neutralizují kyselé žaludeční šťávy, takže proces dále probíhá v mírně zásaditém prostředí. Rozbít a zpracovat tuky výrazným způsobem napomáhá žluč, přicházející žlučovodem ze žlučníku.Střevo slouží k absorpci živin, tudíž je žádoucí, aby mělo co největší plochu. Prvním z faktorů je jeho délka. Jak je uvedeno výše, je střevo velice dlouhé a proto musí být do dutiny vnitřní opravdu pečlivě vměstnáno. Samotná délka střeva by však nebyla postačující a proto je střevo na své vnitřní stěně vybaveno různými záhyby a rýhami. Zmíněné záhyby a rýhy však také nejsou zcela hladké. Vyčnívají z nich tisíce výstupků, podobných drobným prstům a nazývají se vily či klky. Ani to však ještě není vše. I tyto již malé části jsou pokryty obdobnými zcela miniaturními částečkami, nazývanými mikroklky. Bez všech těchto důmyslných zařízení by mělo tenké střevo zhruba 3 metry čtvereční. Vlivem těchto dokonalých zařízení je jeho plocha zvětšuje až na neuvěřitelných téměř 210 metrů čtverečních. Živiny procházejí touto střevní stěnou ve formě velmi malých částic do bohaté sítě krevních kapilár v jejím okolí.

Obrázek tenkého střeva



Tlusté střevo
Tlusté střevo je svým průměrem asi pěti centimetrů značně větší , ale svou délkou nejvýše 1,5 metru také podstatně kratší, než střevo tenké. Od jeho počátku ileocekálním svěračem stoupá po přední pravé straně břicha vzhůru (vzestupný trakčník), prochází nad játry (příčný trakčník), pak opět sestupuje na levé části břicha dolů (sestupný trakčník) a v esovité kličce se stáčí zpět ke středové čáře a přichází do konečníku. Tlusté střevo má za úkol vstřebávat vodu, čímž se stává až dosud řídký střevní obsah hustším a snáze manipulovatelným. Zde se vyskytují jednak nestrávené zbytky potravy, zbylé trávící šťávy, ale také odloupané buňky střevní výstelky i odumřelé či odumírající bakterie. Toto vše dohromady tvoří hnědou fekální hmotu, která se průchodem střeva postupně zahušťuje a zkončí v konečníku, kde setrvává až do vyprázdnění. Množství vláknin a dalších nezpracovaných látek dodává výkalům vlhký, objemný charakter, což jim také dovoluje procházet tlustým střevem tak snadno a rychle, jak to jen příroda potřebuje. Téměř třetinu suché váhy výkalů představují bakterie. Tyto mikroorganismy přebývají ve všech úsecích trávící soustavy. Každý normální dospělý člověk hostí v tlustém střevě miliony bakterií. Během svého života pomáhají tyto bakterie produkovat spoustu důležitých látek, zatímco ostatním usnadňují vstřebávání-včetně vitamínu K. Nicméně jedním z jejich vedlejších produktů je vznik plynů, zejména metanu, které při rozkladu zbytků stravy k vlastní výživě produkují. Množství a charakter tohoto plynu závisí na množství a druhu snědené potravy.
Obrázek tlustého střeva



Konečník
Poslední asi 15-ti centimetrový úsek trávící soustavy. Zde zůstávají výkaly až do vyprázdnění. Jeho konec je vybaven známými řitními svěrači. Nazývají se vnější a vnitřní. Vnitřní svěrač je v trvale sevřeném stavu, aby zabránil jakémukoliv nechtěnému úniku stolice. Její hromadění stimuluje konečník, nervové impulsy se přenášejí na oblast řiti a spouštějí uvolnění. U dospělé osoby se samozřejmě jen zcela vyjímečně jedná o spontánní reflexní reakci. Jde o to, že roztažení stěn konečníku vyvolává rovněž vědomé přání vyprázdnit střeva. Vnější řitní svěrač má velké množství volně řízených svalů, takže jej můžeme nejen držet stažený tak dlouho, jak je potřeba, ale také ho v případě potřeby uvolnit a umožnit tak vyprázdnění.




napsal/a: Narcisa 23:47 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář