Pište krví a poznáte, že krev je duše... napsal/a: Necra 14:33 Link komentáře (0)




Taková normální sešlost

Inspirace: povídka „Sen“ od Davida Povolného
staženo ze stránek uwaga.solnet.cz
Japonsko-americký film „Brother“
–u nás známý z Filmového Klubu na programu ČT2 pod titulem „Ve spárech Yakuzy“
režie: Takeshi Kitano, hlavní role: Beat Kitano (sám režisér)
v anglicko-japonském původním znění s titulky



Shadowrun - Běh mezi stíny (volný překlad), dále pak „Jakýkoli pohyb, jednání nebo jejich opakování za účelem provedení plánů, které jsou nelegální nebo kvasilegální.“
Korporace - Nadnárodní společnost zasahující do dění větších či menších mocenských celků a území formou politické, ochranné a příležitostné moci.
Světový slovní dohled, doplněné vydání z r.2005

Za situace, při níž není místo pro obvyklé řešení legálními způsoby,
je jedinec nucen uchýlit se k poněkud více razantním prostředkům,
jejichž odčinění není v moci onoho jedince…
Necra2005


20:00:05 26.06.2030
SCHŮZE OYABUNŮ YAKUZY
KOMPLEX NAKATOMI, SEATTLE, CENTRUM

„Jsem rád, že jsme se tu sešli po roce společné spolupráce našich klanů na oslavě zničení Triády. Při této příležitosti jsem si dovolil uspořádat malé občerstvení hodné cti. Můj kuchař pro vás připravil čerstvé Fugu.“
„Pane, mohla by to být past od Ichira, mé kontakty mne varovaly, že dříve pracoval pro něj.“
„Prověřte ho, trochu to pozdržím.“
„Ano.“
Jazykem se dotknul automatického voliče adresy a jeho slovní povely byly ve zdrojovém kódu odvysílány příslušným lidem.

20:00:45 26.06.2030
DŮM KIBAGAMI JUBEIE
REDMONT, SEATTLE

Máte novou poštu! Máte novou poštu! Máte…
„Přijmu ji v pracovně.“
„Urgentní?“
Po zavření a zajištění dveří ve své pracovně otevřel tajné dveře do své skutečné pracovny - suterénu s chráněným komlinkem ležícím na stole vedle deckové klávesnice poblíž gelového křesla.
Posadil se do křesla, jež se automaticky přizpůsobilo nové zátěži a poloze těla na něm sedícího. Zasunul jack do zdířky v temeni hlavy a poddal se kybernetickému světu Matrixu.
Tady nebyl již člověkem, ale ikonou s vizáží zeleně kovového draka, jenž roztáhl svá křídla a vydal se „mílovými kroky“ na cestu k nejbližšímu uzlu systému Ichira Toyotomiho.
Vstup byl chráněn směšným bílým ledem s úkolem poplachu. Stačilo jedno zakousnutí, a už pumpoval své ničící viry do těla malého kovového Ashigaru.
Poté se vydal přes servisně-opravárenský uzel do datového skladiště.
Tenhle systém již několikrát přebíhal, ale tentokrát se setkal s opravdu tvrdým kódovým zabezpečením…

20:01:05 26.06.2030
SCHŮZE OYABUNŮ YAKUZY
KOMPLEX NAKATOMI, SEATTLE, CENTRUM

„Myslím, že se mladý Tokugawa netváří zrovna nadšeně.“
„Těžko říci, jeho tvář je stejně bezvýrazná jako ta vaše. A to i na Japonce.“
„Nemám raději zahrát na šamizen, pane…?“
Jeho pohled ji zarazil, avšak jeho slova odpověděla kladně.

20:01:45 26.06.2030
DŮM KIBAGAMI JUBEIE
REDMONT, SEATTLE

Ještě pár setinek času a můžu začít prohledávat ten jeho slum.
Znenadání na něho zaútočil kovově černý ninja. Aktivoval útočné sekvence a své dvě Kusari-gamy zasekl do nicnetušící ikony.
Kibagamiho tělem prošla elektrická vlna způsobená viry napadajícími jeho deckové části mozku.
Neeee. Spálil mi čip s útočnými programy. Rychle, načíst klamavé programy a zbytek operační paměti přepojit na podporu čtecího a dešifrovacího programu, kopii poslat na útěk. Jestli nechtějí mít v obvodu špehy a jedná-li se o červený poplach, bude nejdřív pronásledovat kopii a později se pro něj vrátí a… jak rád bych tu měl podporné týmy, jež by mne dokázaly dostat z díry.
Ikona ocelového hada zešedla a popraskala a zevnitř vylétl menší dráček téže barvy, vydávající se vstříc vstupu a výstupu ze systému. Ninja okamžitě následoval tohoto nového protivníka zanechav pravého narušitele svému cíli.
Ještě chvíli. Jen tisícinku sekundy, a můžu zdrhnout…
Skvěle, složka kuchtíka… Hmmm… pracoval pro Ichira… to se staříkovi líbit nebude.
Po celém kybernetickém těle ucítil pocit sytosti.
Skvěle. Zdrhám. Servisně-opravárenský uzel, spojnice a…
Tělo Kibagamiho Jubeie sedícího v gelovém křesle se celé otřáslo vlivem dávky smrtících virů do jeho nervové soustavy.
Zmatený had jen stěží odolal prvnímu nečekanému útoku smrtících virů. Jeho ikona načetla seznam záložných útočných povelů a z hadovy tlamy vyrostly dva velké tesáky. Ninja zaútočil znovu a usekl hadovi koneček ocasu, jenž okamžitě změnil svou vizáž na shluk nečitelných znaků a rozplynul se do prostoru.
Ten se pak skrčil a zaútočil s úspěchem na svého protivníka.

20:03:05 26.06.2030
SCHŮZE OYABUNŮ YAKUZY
KOMPLEX NAKATOMI, SEATTLE, CENTRUM

„Nacumoto. Víš, co máš dělat.“ S těmito posledními slovy si do úst vložil první kousek Fugu.
„Ano, pane!…“

20:03:08 26.06.2030
DŮM KIBAGAMI JUBEIE
REDMONT, SEATTLE

Kibagami Jubei se chvěl v náporech nových a nových křečí. Jeho ochranné programy odolávaly jen zbytky svých algoritmů, když zazněla tlumená rána a z míst, kde byly Kibagamiho oči, vytryskla krev…

20:03:05 26.06.2030
SCHŮZE OYABUNŮ YAKUZY
KOMPLEX NAKATOMI, SEATTLE, CENTRUM

Hostitel se naklonil přes svůj stůl a zamračil se na Tanaku.
„Tobě nechutná mé jídlo?!“
„Co se děje?!“
„Nic, pane. Ale můj lékař mi zakázal jíst rybí maso. Alergie.“
„Ten a» si říká, co chce. Stejně jen mluví do větru. Nebo né?!“
„Pokud nevěříš svým slovům, tak se mi podívej do břicha Ichiro!“
„Ne, tady a teď Ichiro!“
„Cti musí být učiněno zadost.“
„Doufám, že tě toto přesvědčí!“
Buntaró vytrhl z pochvy ležící vedle něj wakizashi a zabodl si ji doprostřed břicha. Poté s ní pohnul doprava a posléze doleva, aniž by mu unikl jen sebemenší vzdech. Potom si vyhřezlá střeva podržel levou rukou a pronesl: „Nyní vidíš, že má slova jsou pravda.“ A svalil se na tótomi v křečích.
„Ichiro! Tohle jsi přehnal! Zkazit mi oslavu vítězství.“
Ichiro se vrhl k upuštěné wakizashi a zabodl ji do tótomi, kde ještě před chvílí ležel Tanaka. Pak se slovy: „Odpus»te mi, pane!“
si jím odřízl malíček na levé ruce.
Oslava skončila…
napsal/a: Necra 14:30 Link komentáře (0)




Cesta do EU

Řežte do mne.
Napište si co si o tom myslíte.
Hodno»te.
Ale proboha obsáhle.
Necra


Moje cesta do EU začala jednoho zářijového dne roku 2010.
To jsem šel jako obvykle do školy na deset, na hodinu Kanji, a přemýšlel o tom, zdali se s narůstajícími ekonomicko-národnostními problémy unie potlouká od svého začátku, či až nyní.
Za mnou se ozval podivný zvuk sirén a k blízké továrně se přiřítil hasičský vůz. Kolem továrny se zbytečně natahovaly zábrany, přes které by neprošel nikdo bez speciálních obleků. Hukot siréna se změnila na protiteroristický poplach…

Úryvky zápisů z deníku
Od posledních událostí výbuchu chemické továrny a od vytvoření koalice ¥€$ se útoky muslimských extrémistů vystupňovaly. Mnoho národů pod vlivem tohoto nerovného boje muselo uznat muslimské náboženství jakožto státní víru či hlavní státní víru a podporovat výstavbu mešit. ¥€$ pod neustálým tlakem teroristických organizací stagnuje a dle mého názoru se mnoho ze států EU odpojí poté, co jejich ekonomika dosáhne přijatelné výše a jejich obranný tah bude postavit a odloučit se od většiny teroristických hnutí tímto činem.
Mnoho z mých dřívějších cest po EU se týkalo vyjednávání mezi zástupci některých frakcí a unií, ale výsledky byly poněkud zdržující, a trvalo dva roky, než jsem si uvědomil, že jejich cílem je ukázat jen vstřícnou „tvář“ a dále vychovávat mnoho lidí v myšlenkách jednotného terorismu. Po těchto čekáních na zázrak jsem se z jednací síně stáhl a přenechal své místo někomu více ambicióznímu, pokud takový ještě byl.
Dostal jsem návrh na místo v radě pro atomovou energii, ale toto místo jsem odmítl ze strachu z nějakého odvetného útoku na jedno z nejvíce střežených míst u nás - jako obvykle jadernou elektrárnu - a raději jsem si začal užívat svého důchodu. Bylo již také na čase, nebo» mi bylo skoro čtyřicet… ,br>Ale, jak už to bývá, tak jsem po nečinnosti mnoha dnů musel něco začít podnikat, a tak jsem si založil firmu na výrobu maskáčových doplňků a oblečení. Mé konto nerušeně narůstalo, zatímco se světová krize prohlubovala a zase jako v padesátých letech minulého století se stalo módním trendem mít doma pod povrchem atomový kryt.
Mnoho lidí se o necelých dvacet let později, poté co začal jeden z nejvíce ekonomicky a energeticky náročných konfliktů, ujistilo o příhodnosti těchto krytů, ale také o nedostatečné výbavě. Válka o nerostné suroviny ustala a ti, co přežili, vkročili na svět tak prosycený různými pozůstatky po obsazích bojových hlavic, že takřka každý pátý během roku zahynul.
Nyní začínáme znovu. Ale mám špatný pocit, že mnoho z toho, co jsme znali, je nenávratně pryč, a také prostředky k jejich dosažení. Pokud věci budou pokračovat dosavadním vývojem událostí, tak nás může do budoucna čekat jen několik cest. Jednou z nich je smrt rukou islámských teroristů, druhou je rychlé zlepšení ekonomiky, snížení tlaku teroristů a postupné nové pokusy o vyjednávání, třetí je rychlý ekonomický nárůst, později ustálení a nakonec příprava na novou energetickou válku, jež už bude pro celý svět soustem posledním a naše civilizace se v mnoha svých ohledech propadne zpátky do středověku.

Někde v oblasti Vysočiny píše stařec deník.
Myslel jsem na jednu z nich, přitom se ve svém sledu začaly odvíjet všechny. Teď sám v pozůstatku mého honosného sídla sedím a čekám na konec…
Do vily přiběhne několik po zuby ozbrojených mužů a po několika gestech jeden z nich odvětí: „Da“ a rozběhnou se k ochrance onoho unaveného muže.
Budoucnost se může vyvíjet i velice nečekaným směrem.
Necra
2005 napsal/a: Necra 14:30 Link komentáře (0)




Plus ζa change
Necra


Další zasranej den v tomhle zavšiveným plexu. Musím vstát a najít si jinej squat. Ani munice by nebyla od věci.
Poslední zásobník jsem měl z půle prázdnej ze včerejšího večera. Dva čipíci se tu pokoušeli uklidit stopy po nelegálním smahu… Raději vstanu, začínaj se nafukovat…
Včera jsem slyšel o dobrým jobu. Je s podivem, že dnes v době kybersviní se svýma implantátama se někdo pokouší najmout druh Homo sapiens3. Starej, ale dobrej ftip.
Dřív to bylo jiný… Vyprávěl mi o tom táta, těsně před tím, než ho nějakej tupej ork s implantátama místo kostí a svalů srazil ve své kyberpsychóze jediným úderem. Ani DocWagon nestíhal… Kdysi jsme prý všichni byli jeden druh… lidé.
Ale teď? 10% goblinizace, o něco míň elfů a jim podobných nabubřenců… a s pěti procenty trpošů.
Ze vzpomínek mě vyrušil výstřel.
„Doprdele, kterej buzerant!“ ozvalo se z úst děvky, jež si držela kozu.
Výstřel zbrzdil silikon v jejích nechutně velkých kozách.
Z dálky se ozvalo:
„Vyšimls, ’sem to ržíkal.“
Vzpomněl jsem si na náboje a zašátral v kapsách… Jeden kreditšpalek a 20 babek v starých plastových nujáčích. Kde sou ty časy kdy obchodování s nimi bylo legální… Musím sehnat Donieho a zakšeftit ňákou tu výbavičku.
Zamířil jsem do přístavní části Tacomy.
Donie, malej, ale férovej trpoš se zálibou v gunech. Po delším dohadování mi přihrál brýle s vestavěným elektrocílkem do mých Desertů dvojek, nočním spotem a termálním vočumem. Dále pak šest zásobníků s dvěma úlama omraček, dvěma špikovacíma a dvěma trhákama. Po chvíli tmelení na to jsem to koupil radši dvojmo s pětkou minioslepek, třema protikomárama, čtyřma obranýma ruské výroby, bezpečačkou hvězdy s hazard kapsama a popruhy na kvéry. Na poslední chvíli jsem přihodil ještě dva pšoukaly na mý dva miláčky a zaplatil sumu, za kterou bych si užíval na nutráčích v ňákým skromným měsbytu dva monthy.
V 10:00 sem měl scuka s Johnym Aresu. Já vím, je to značka, ale přece jenom od camcáď po camcáď. Bez trochy schize by se tu nikdo neudržel dýl jak dva monthy.
Šlo u úklid nedostatků práce. Jako zálohu jsem dostal na novej a čistej špalek dva tácy a simovou mapu baráku a kolem graundu.

Obyč skláďák na peri doků. Pár feten jako pozůstatek dýlošu pánů z jaku.
Cha. Jeden oslňák a vlít sem in. První vpravo chyt dvě z obou děr a leh jak fetna po smr»áku… Druhej vlevo čtyřku a třetí si fetl, ale při svým běhu a fetu střílel někde přede mnou… Dokonalej běžeckej cíl…
Oslep se plně rozptýlil a mně zůstaly cizí zraky pro pláč, nebo olovo. Prostě jak to bereš.
Ze stínu vyšel další… Kromě jednoho železa místo ruky vypadal celkem mile…Jako motorovka chcípající na přechlast. Jenže z lokte na mě vysmažil šrokádou.
Lehl sem o stěnu tři metry dál a z letu ho kopl včelkou do ramene.
A pak mi zbytky včerejšího dlabu vylítly do krku. A že jí nebylo málo.
Bouchačky mi vypadly z hnát a já po nich ochable šátral… Motorovce to už naskočilo a volným skokem ve stylu Snak down mi letěl pofoukat bebí…
Ne, na mě žádnej pošahanej břitvoň makat nebude.
Nahmátl sem kvéra a vštípil mu to do hlavy. Jenže bezvýsledně. Ňák ho napadlo v průběhu sestrojení do sebe hodit destičky a můj úl zel prazdnotou…
Dopadl na mě tak měkce, jak jen nejlépe to šlo. Měl sem strach o svůj hruďoš, ale okamžitě mě uklidnil a roztrhl bezpečačku vejpůl.
Ztěží sem hňápl po špikovacím a vypliv prázdnej.
Chytil mě za gebeň. Snad si chtěl kousnout, nebo rozlousknout, ale to sem se už nikdy nedomák.
Nahodil, natáh a … Přímo solarem do hártu… A co on na to? Jako dycky se svalil na mě.
Kurva, ze všech možnejch drah si musel, debil, vybrat tu mou.
Po půl hodce sem se vysmek, jen proto, abych moh čumět hvězdě do kvéru. Ten mi s hlasitým: „Ten je ještě živej!“ kvérem očumoval hledí. „Ruce volně a pěkně svisle, hajzle!“
„Klídek, hoši, vždy» sme ze stejný branže.“
„Co že?“
"Koukni na tu vestičku, co mi to tele utrhlo."
Bylo na něm poznat, že změk.
"Měl sem cestu kolem, když sem zavážel manželku na port 16 a uslyšel sem ňáký podivný zvuky z tohohle skladu. Když sem se vracel od auta s vestou, abych to líp omrkl, tak po mě vylítli dva čipíci až po zorničky nadopovaný lanýžema s bouchačkama v ruce, tak sem jim řek, a» to odhoděj ale oni spustili palbu. Pak se na mě vrhl ten, co tu po celou dobu dělal randál a v té chvíli sem se domákl, proč tak svižně zdrhali. Překvapil mě, měl brokádu někde v loktu, vypálil a já leh ke zdi. Chvíli sem nemoh popadnout dech a on se rozhod plachtit přímo na mě. Když doskočil, tak mi serval vestu a chytil mě do sevření. Nasral sem se a volnou rukou nabil průrazný. Pak sem střelil najisto a on mě zaleh."

Po dvou dnech v jedné ze Seattleských vazebních věznic.
"Pane… Jonsne, máte návštěvu."
Tak jako obvykle, týpek v kukle bez ksichtu, ale tentokrát není ze swatu.
„Myslím, že bych pro vás měl nabídku. Pane Jonsne.“
Tak. A s čím vyrukujou tentokrát? Né, tohle nebude ňákej z advokátů těch feten, co si dneska každej najímá „po exnutí.“
„Tak ven s tím, než budu muset zpátky.“
„Imponuje nám vaše pohotovost a smysl pro ulici, pane. A tak jsme si Vám dovolili nabídnout tuto práci v oddělení potírajícím nelegální dovoz kyberwaru. Byl byste přiřazen k poradcům CIA s možností volné spolupráce a nezávislé činnosti v terénu. Mimochodem, ten nápad s EMP granátem byl nejlepším řešením v dané situaci a již dnes pracujeme na dojednání vašeho propuštění. Stačí jen potvrdit otiskem… promiňte, podpisem zde a zde ve formuláři pro propuštění vězňů…“
„Počkej chvíli. A co má identita?“
„Ta vám bude znovu vrácena, či popřípadě přidělena nová…“
Hmm. Konečně dobrej flek s pořádným bytem. A co víc, tahle prácička by mě bavila… „Beru, ale chci bezpečáckou legitku, legitku kyberswatu, povolení k nákupu oslepek, obranejch, EMPéček a průrazný munice. Dále pak na tlumič, Deserta II, držení sniperky, pilotní kurz na pláš», citymastera a pracovní konto s padesátkou tácínků nujáčů měsíčně na hlavu za katrem, čistě kvůli motivaci.“
„Vaše požadavky myslím… že můžeme přijmout. A těší nás vaše nová chu» do práce. Mimo jiné Vám bude umožněno využívat vybavení SKAS. Po tříměsíčním zavedení v systému si můžete vybrat pole působnosti, ale my pevně věříme, že zůstanete operovat tady a okolí Seattlu. “
Plácli jsme si okamžitě. Konečně mám stálej přísun háků a čistý skladiště jen pro sebe.


napsal/a: Necra 14:29 Link komentáře (0)