Smrt 15.Říjen 2006
Tmavá půlnoc jde po špičkách,
pomalu a jistě se krade blíže.
Mraky jsou nízko, tak jako ve snách
a studený vítr do konečků prstů hryže.
…Sním?…
Tu objeví se ona, všichni ztrácí dech.
Je zamlklá a tajemná-
nenasytná jak sklenka bezedná,
tak jako v nejhorších snech.
…Vyčkává?…
Do její vráskami ozdobené tváře vidět není.
Dlouhou, černou kápi má.
S každým jejím krokem počasí se mění.
Ona to však nevnímá.
…Jde dál?…
Tu vítr, pak bezvětří,
najednou hromy začnou hřmít.
Každá živá bytost když ji zavětří,
ví, že se smrtí nechce nic mít.
…Kdo by se divil?…
Blesky jsou jí pochodní,
kráčí stále opatrněji a hladce.
Všichni se těší až se rozední
nikdo ji nechce spatřit, ani krátce.
…Kdo by chtěl?…
Proč se smrti bát,
může být i útěchou.
V hrobě můžeš se ostatním smát
schován jak vrabec v dešti pod střechou
utrmáceným lidem,
co kráčí zmoklí venku v dešti.
…Je zlomyslný?…
Nežijme v nicotě dnešního světa.
Každý by měl svůj cíl mít.
Na závěr ještě jedna věta:
Snažme se radost ze života mít a ŽÍT!
napsal/a: New_trial_Nicol 00:01 | Link
