NiCoLLeTTCa

Připadám si,jak kdyby mi scházela pulka srdíčka. Jak kdybych pomalu mizela někde v dáli a neměla už se nikdy vrátit...Bolí mě jen pomyšlení na tvou tvář,tvé polibky,tvé dotyky,tvá milá slůvka.....Snažím se uvěřit tomu co říkáš,ale je to pro mě stejné,jak uvěřit snu,že je skutečnost.Říkáš,jak moc mě máš rád,ale přitom mi stále dokazuješ jen opak.Říkáš jak ti chybím,ale když jsme spolu,nedovoluješ mi pronikout do tvého srdíčka.Chtěla bych v něm být,nepopírám to,nevím ,ale jestli je v něm pro mě ještě dost místa.Bojím se toho.Bojím se všech tvých reakcích,abych něco nezkazila a nepřišla o tebe,i když tě ale vůbec nemám.Mám tě moc ráda na to abych to všechno nechala plavat,mám tě moc ráda na to abych se koukala jak po tobe leze jiná,...protože mi to moc bolí a ubližuje...Nemůžu být s tebou,ale ani bez tebe....Má Tě moc ráda,tak mi prosím,tolik neubližuj....