Niatca

A zasejc hororová historka, která se mě faktis líbí=).

Začalo to asi takhle. Měli jsme malý a útulný dům se zahradou, ve které byla dřevěná studna s divným latinským nápisem. Ve studni nikdy nebyla voda, a tak sloužila spíš jako dekorace už tak velkolepé zahrady. Jednou jsem se ptala babičky, jestli neví, co ten nápis znamená. Babička mi pouze odpověděla, že se to dozvím, až mi bude 17 let. Ten den brzy nastal. Oslava mých 17 narozenin... a mě zajímal víc než dárky ten zvláštní latinský nápis. Večer jsem vyšla na zahradu a podívala se na studnu. Něco se tam třpytilo a studna jako by byla osvícená měsícem. Přišla jsem blíž. Byl to zázrak. Ve studni byla voda až po okraj a latinský nápis zmizel. Místo něj tam bylo česky napsáno: "Jen ty máš právo umýt se touto vodou. Jen ty máš právo na to, stát se vyvolenou. Jen pozor dej si veliký. Tou vodou umýt se smíš, jen do desáté hodiny. Jinak se vše obrátí proti tobě a postihne tě kruté prokletí!" Samozřejmě jsem to chtěla vyzkoušet. Pro jistotu jsem se koukla na hodinky. Bylo za minutu deset. Rychle jsem se vodou umyla a čekala, co se stane. Najednou se voda proměnila v rudou krev. Měla jsem ji na obličeji, na rukách, na šatech, no prostě všude a cítila jsem strašný zápach. Podívala jsem se na hodinky. Bylo stále za minutu 10. Hrklo ve mě, hodinky se zastavily. A já? Co teď? Zdálo se mi to? Ne!To není sen! Ještě jednou jsem se podívala na nápis na studni. Nedočetla jsem ho! Byl tam seznam obětí, které se nachytaly stejně jako já. Druhý den ráno jsem vstala a šla ke studni. Vše bylo jako dřív. Studna bez vody a latinský nápis. Myslela jsem, že to přece jen byl sen, ale ne! Když jsem si šla čistit zuby, místo vody z kohoutku tekla ta hnusná páchnoucí krev. To samé bylo i s vodou v lahvích. Nemohla jsem pít. Rodiče tu krev neviděli, ale já tu krev viděla a cítila! Jen babička mi věřila. její prababička prý prožila to samé. Za chvíli jsem byla již dehydrovaná a zesláblá. Protože mě rodiče nemohli donutit pít, musela jsem k psychiatrovi. Nyní jsem v nemocnici. Při životě mě udržují kapačky, které mi dávají vodu. Jedinou vodu, kterou nevidím jako krev. Nikdo mi můj příběh nevěří, ale mě to pořád táhne ke studni, na které se vždy za minutu 10 objeví ten český nápis a seznam obětí. Vše je stejné jako onu osudnou noc. Jen něco se změnilo. Na seznamu přibylo moje jméno...