Halucinogeny

26.Duben 2008 | Halucinogeny

Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pod sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny - amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB). Od těchto halucinogenů odlišujeme tzv. delirogeny: jde o látky s intenzivními centrálními anticholinergními vlastnostmi, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Jsou to phencyclidin a phencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP), benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl (Trifenidyl), atropin a skopolamin (četné rostliny a houby s psychotropními alkaloidy - muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn, harmalin, ibogain).



Halucinogeny (LSD, Meskalin, Psilocybin) mají mezi drogami vyjímečné postavení; Většinou nezpůsobují návyk - někdy tomu je právě naopak. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost - člověk může např. i vidět čtyřrozměrně. "Halucinogeny" je velmi nepřesný termín; i když jsou schopny před zavřenýma očima vytvářet velice komplexní a "halucinatorní struktury, jejich hlavním efektem je, že jistým způsobem suspendují tlumící a selektivní procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni vnímání. Hodně závisí na společenském a psychologickém kontextu, ve kterém dochází k jejich nasazení. Měly by se brát nejlépe v klidném soukromí s domáckou atmosférou a je důležité, aby byl přítomen dohlížitel a jeho postoj byl plný podpory a pochopení. V atmosféře nejistoty a za okolností bizarních nebo nepříznivých se prožitek snadno může zvrhnout ve velice nepříjemný paranoidní stav. K dispozici by měly být nejméně dva dny: jeden pro sám prožitek, který trvá šest či osm hodin, druhý pro jeho zhodnocení v klidu a v uvolněném stavu mysli, jaký zpravidla následuje. Jelikož člověk pod vlivem psychotropních látek často cítí obrovské možnosti a dost dobře neví, co s nimi, bylo sepsáno mnoho příruček, manuálů a odborných knih, jak dosáhnout určitého cíle a umělecko-estetického, psychoterapeutického či transcendentního zážitku. Nejznámější je patrně _Psychedelic Experience_ T. Learyho, manuál založený na mystice Tibetské knihy mrtvých, nebo _LSD Psychotherapy_ S. Grofa. Leary rozlišuje např. introvertovaný a extravertovaný typ zážitku; u extravertovaného jde o pocity fůze s externími objekty (květiny, lidé) a je pro něj potřeba obohatit prostředí o svíčky, obrázky, knihy, vonné tyčinky a hudbu, naproti tomu introvertovaný zážitek (čisté světlo, vlny energie) přichází v prostředí bez světel, zvuků, pachů a pohybu.

Psychotropní látky získaly počátkem 60. let velkou popularitu mimo oblast lékařství díky zájmu některých filosofů, umělců a spisovatelů (A. Huxley: Doors of Perception), kteří v nich začali vidět prostředek k prožití něčeho zcela nepoznaného, možnost rozšířit oblast vědomí do nového mystického transcendentálna. Jejich význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna. Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivním pro různé skupiny lidí (hippies) protestující proti vžitému řádu a způsobu života. Svými "výlety" demonstrovali právo na svobodu prožívat něco vyjímečného i proti vůli společenského řádu, ve kterém jsou nuceni žít. Hlavním "apoštolem" psychedelické revoluce v 60. letech byl americký psycholog Timothy Leary. Dnes už nikdo masové užívání těchto látek neprosazuje, jsou chápány více jako pomůcka k osobnímu růstu jednotlivce. Nejznámějším psychedelickým "šamanem" dnešní doby je asi Terrence McKenna, zastánce pouze přírodních látek, zato v heroických dávkách.

napsal/a: NightLadies 16:01 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář