Sebepoškozování

Odborníci ho popisují jako novou závislost.Záliba v ubližováníse rozmáhá napříč společenskými i věkovými vrstvami.Začalo se o ní mluvit před dvanácti lety, kdy princezna Diana poprvé veřejně přiznala, že si sama fyzicky ubližuje."Cítíte tolik bolesti uvnitř, že se snažíte ublížit si na povrchu," řekla tehdy v televizním pořadu pro BBC.Diváci byli v šoku.Do té doby bylo sebepoškozování tabu a na lidi, kteří ho prováděli, se všichni dívali s nedůvěrou a nepochopením.Najednou tady ale seděla obdivovaná, inteligentnía krásná žena, která byla pro velkou část veřejnosti vzorem.Dneska je jasné, že to není okrajový jev, ale stále větší problém.A to i v Česku.

"Můj pocit zoufalství byl někdy tak velký, že jsem chtěla fyzickou bolestí zahnat tu psychickou.Jindy sem se naopak cítila tak otupělá, že jsem se chtěla přesvědčit,že ještě něco prožívám," přiznává jedna z dívek, která se poškozovala.Nepřála si uvést jméno, a tak jí říkejme třeba Monika.Obdobných výpovědí je přitom plný i internet.A není to příjemné čtení ani poslouchání."Jednou sem se dokonce řízla tak hluboko, že sem musela na šití.Teď už je to ale pryč.Vyřešila sem si některé věci v sobě, smířila jsem se s tím, jaká sem.Nejsem teď na sebe tak náročná a dávám si pozor na určité situace.Nenechávám svoje pocity dojít do extrému."

Beze strachu z bolesti

To, že někdo ubližuje, přitom vypadá nepochopitelně, možn až děsivě.Strach z bolesti přece patří do základní lidské výbavy, která nám pomáhá přežít.Z poznatků, které shromáždila Karen Conterio, ředitelka amerického programu SAFE Alternatives, vyplývá, že typickou obětí sebepoškozování je inteligentní , citlivá žena ze střední nebo vyšší střední vrstvy, ale s nízkým sebevědomím."Sebepoškozování většinou začíná v dospívání, v chaotické a zmatené době, kdy emoce běží naplno, a naopak sebevědomí se snižuje," řekla na poradenském serveru www.drdrew.com.I v České republice je dospívání dobou, kdy mnohé sebepoškozovatelky začínají."Může nastat i situace, že se ho žena poprvé dopustí třeba v pětadvaceti, kdy se dá mluvit o určité doznívající adolescenci.Sebepoškozování se může objevit v celé šíři mladého věku, je ale málo pravděpodobné, že by se to projevilo až ve zralé dospělosti," podotýká psycholožka Jana kocourková z Dětské psychiatrické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol.

"Začala jsem o prázdninách v sedmnácti.Byla jsem zoufalstvím mimo chtěl jsem, aby ta bolest, že jsem úplně sama, už končila, aby to bylo pryč.Vzala jsem si nůž a řezala se na ruce.Nebyly to hluboké rány, ale i tak, uvolnilo mě to," potvrzuje Monika."Bylo léto, nosila sem krátké rukávy, tak sem tvrdila, že jsem se poškrábala o nějaké křoví.Pak sem to začala skrývat."

Tělo jako důkaz

PrinceznaDiana není jedinou slavnou osobností, která přispěla k tomu, že se o tomhle jevu začalo otevřeněji diskutovat.Angelině Jolie bylo třináct, když se nožem zranila poprvé, a pokračovala v tom až do šestnácti.I ona později přiznala:"Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představi o krvi.Ubližovala jsem si.Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc.".Na rukou Christiny Ricci zase najdete drobné jizvy - udělala si je zapalovačem."Jak vám najedou endorfiny, bolest se dokonce zmírní.trvá to chvilku, malé štípnutí, a potom už doopravdy nic moc necítíte, naopak to uvolňuje.".Christina si podle svých slov ubližovala tehdy, když se snažila udělat dojem na kluky nebo byla naštvaná, že není dost hezká."Byla jsem rozčílená, tak sem to udělala, uklidňovalo mě to.Je to strašný způsob, jak se cítit líp.Vmozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou.A myšlenka sebezničení je občaas velmi romantická.Teď už to je ale za mnou,"řekla.Několik jizev "zdobí" i levé předloktí Johnnyho Deepa, který je bere jako připomínku důležitých okamžiků v životě."Moje tělo je svým způsobem deník.Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače.", vysvětloval v časopise Details.

Závislost na uvlonění

Hlaním cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost.Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým rukávem, náramkami, nebo kalhotami.Právě ruce a nohy jsou totiž nejčstějším místem zraňování, naopak na obličeji byste se s ním setkali jen vyjímečně.Mnoho z těch, kteří se zraňují, při tom v životě funguje zcela běžně a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé.Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekali.Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí.