Je strašný,když jsem byla s člověkem se kterým jsem vyrustala a ted najednou už není...Byl to strašně fajný kluk,měl život ještě před sebou a náhle se stane to co nikdo nikdy nečekal.
Tenhle kluk byl hodný,upřímný,měl radost ze všecho..Několikrát taky pozlobil,ale to k životu patří.Hodně lidí ho měli rádi a tak ani nechcou tomu věřit že nás opustil.
   Je to těžké,pro mě i pro lidičky kteří ho znali.Možná že to tak mělo být,ale i kdyby jo tak to nemuselo být tak tragické..
Miloval motorky a taky se mu to vymstilo...Odjel a už se nevrátil.Tragicky zahynul když jel na motorce,nezvládl zatáčku a naboural to do dodávky.Po převozu do nemocnice však umřel...:-(
I když tomu nechci věřit tak je to tak...
 Měla jsem ho ráda a pořád budu a ne jen já...
  Vím že on by si nepřál abychom se trápili,ale jinak to nejde byl to člověk který s námi pořád byl a ted najednou není.....
Zustanou jen vzpomínky na které se jen tak rychle nezapomene.
      Snad ti co tohle čtete a máte motorku tak si dávejte pozor..
Jednou se sním potkám na hoře a budu mu moct říct Zdenku proč jsi odejel a už se nevrátil.?

  V životě je hodně bolesti,která bolí celý život...Nenajde se nikdo kdo by nebyl v životě uplně štastný.....
Já osobně štastná nejsem....Do mého života se připletlo štestí i neštěstí........
  Vše,ale začalo neštěstím,které nebylo lehnké zvládnout.Od svých 14 let jsem vyrustla v Děckém Domově až do svých 18 kdy jsem musela odejít...Nebylo lehké příjmout fakt,že jsem od své rodiny daleko a kamarády uvidím až po dlouhé době.....Ale zato jsem  v domově potkala štestí a jsem ráda,že jsem v tom domově mohla být a prožít krásné chvíle na které jen tak nezapomenu....Vetšina lidí se divá na děcka z domova,jak kdyby to byli ty největší parchanti,ale ono to tak není..I oni mají srdce umí si vážit věci,které nemají tak často..Nemají vše na co si vzpomenou,ale umí Milovat a chtějí byt Milovány...
  Ted jsem uviděla své milované kamarady,rodinu a hlavně jsem mohla uvidět jak  roste můj synoveček Samik..Já  se umím radovat z maličkostí,protože mě to v domově naučili...A zato jsem jim vděčná....
Mám u sebe svojí rodinu,kamarády,ale pulku srdce jsem nechala v domově protože tam jsem zažila chvilky které bych jen tak nezažila...Nebyl to pravý domov,ale snaží se aby to tak bylo.Snad si tohle někdo přečte a řekne si,že není duležité odkud ten člověk je,ale jaký je a co v sobě má.......
    Přeju všem hodně štěstí...........