V životě je hodně bolesti,která bolí celý život...Nenajde se nikdo kdo by nebyl v životě uplně štastný..... Já osobně štastná nejsem....Do mého života se připletlo štestí i neštěstí........ Vše,ale začalo neštěstím,které nebylo lehnké zvládnout.Od svých 14 let jsem vyrustla v Děckém Domově až do svých 18 kdy jsem musela odejít...Nebylo lehké příjmout fakt,že jsem od své rodiny daleko a kamarády uvidím až po dlouhé době.....Ale zato jsem v domově potkala štestí a jsem ráda,že jsem v tom domově mohla být a prožít krásné chvíle na které jen tak nezapomenu....Vetšina lidí se divá na děcka z domova,jak kdyby to byli ty největší parchanti,ale ono to tak není..I oni mají srdce umí si vážit věci,které nemají tak často..Nemají vše na co si vzpomenou,ale umí Milovat a chtějí byt Milovány... Ted jsem uviděla své milované kamarady,rodinu a hlavně jsem mohla uvidět jak roste můj synoveček Samik..Já se umím radovat z maličkostí,protože mě to v domově naučili...A zato jsem jim vděčná.... Mám u sebe svojí rodinu,kamarády,ale pulku srdce jsem nechala v domově protože tam jsem zažila chvilky které bych jen tak nezažila...Nebyl to pravý domov,ale snaží se aby to tak bylo.Snad si tohle někdo přečte a řekne si,že není duležité odkud ten člověk je,ale jaký je a co v sobě má....... Přeju všem hodně štěstí...........
Autor: Nikusenka... Region: Zbytek světa O mně: Čauky lidičky..nevím co bych měla o sobě napsat.Snad jen to,
že jsem kapek střelená aspon myslímKdo mě chce poznat
tak at se ozve..
v 14:05
Autor: Nikusenka...
komentáře (4)
Já osobně štastná nejsem....Do mého života se připletlo štestí i neštěstí........
Vše,ale začalo neštěstím,které nebylo lehnké zvládnout.Od svých 14 let jsem vyrustla v Děckém Domově až do svých 18 kdy jsem musela odejít...Nebylo lehké příjmout fakt,že jsem od své rodiny daleko a kamarády uvidím až po dlouhé době.....Ale zato jsem v domově potkala štestí a jsem ráda,že jsem v tom domově mohla být a prožít krásné chvíle na které jen tak nezapomenu....Vetšina lidí se divá na děcka z domova,jak kdyby to byli ty největší parchanti,ale ono to tak není..I oni mají srdce umí si vážit věci,které nemají tak často..Nemají vše na co si vzpomenou,ale umí Milovat a chtějí byt Milovány...
Ted jsem uviděla své milované kamarady,rodinu a hlavně jsem mohla uvidět jak roste můj synoveček Samik..Já se umím radovat z maličkostí,protože mě to v domově naučili...A zato jsem jim vděčná....
Mám u sebe svojí rodinu,kamarády,ale pulku srdce jsem nechala v domově protože tam jsem zažila chvilky které bych jen tak nezažila...Nebyl to pravý domov,ale snaží se aby to tak bylo.Snad si tohle někdo přečte a řekne si,že není duležité odkud ten člověk je,ale jaký je a co v sobě má.......
Přeju všem hodně štěstí...........
Komentáře
« Domů | Přidej komentář
vlastička 19.02.2008 19:37:41
nikolko jsi mé zlatíčko tak jak janča a marek a život je krutý hlavně k lidem co si to nezasloží mám tě ráda
Gima 05.01.2008 11:36:21
moooc pěkné niki :)
terezililinecka 05.01.2008 10:25:46
nikysku ty si nas milovany clovek a budes jsi jen nase holka ktera tu byla mezi nami ale uz nejsi a je nam po tobe smutno milujinkam te lasko!!!
Wendullka... 05.01.2008 01:55:45
Nádherně napsané...Miluju Tě Beruškp