... k čemu nám jsou duhové kuličky? jíst se nedají, vypít také ne, obléci se do nich nemůžeš a přeci po nich toužíme, rozzáříme se když nám je někdo dá.... hrajeme si se sluncem v nich ...ALE ?
... k čemu tedy vlastně jsou ????
tak možná k "tomu" je i Láska ... možná (?)
Někdy mi to je líto. Ale to přejde.... někam se to schová ...a?
-
stejně budu po duhových kuličkách toužit dál.
Utrhl jsem květinu a ona mi zvadla. Chytil jsem motýla, ale brzy zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem...(J.W.Lennon)
Léčíme se?
Z léčky na Srdce z tisíce a jedné Lásky
Z vrásek Měsíce,
přes oči že růžové nám dali pásky
Léčíme se?
Z bolesti co Duši sžírá
Z šedých vlasů Hvězd,
a že prý na Lásku se neumírá
Léčíme se?
S léty o poznání rozum starší
S demencí bezzubých nocí,
Snad umřela bych, ale s Láskou
Radši
Hlavu plnou otázek a Srdce bolí.
Prý do lesa nesmí, kdo se bojí.
Že nespatří tu krásu
Ač uprostřed stojí.
Mé Sny s nohama na Zemi pláčou duhové korálky,
mé sny utíkají a vrací se do dálky...
Mé dálky se sbíhají v obzoru....
snít bez nohou na Zemi – nemohu
Na Zemi střeží si každý své,
a snít si tu na Duze – nesnadné
Duha se v barvách zrodila....
toho kdo nevěří
shodila
Láska hřeje, rozchod bolí,
prý zvykneme si na cokoli,
prý zacelí se časem…
… a smutek poznáš v hlase.
Vím
přejde to
přejede vlak
a vše bude jak mělo být...
jen tak
Jsem vzdálená ač se blízká zdám
jsem Ztracená a ptám se -
- co z toho jen mám?
Kdo najde mne ve střípcích zrcátek
kdo poskládá mozaiku
vrátí mne nazpátek?
Koho mé střepy nezraní
jen naboso našlapovat v nich
bez ptaní...
Jsem i nejsem svá, věčnou
Otázkou Ubitá
Jsem i nejsem ...
Rozbitá
(?)
Bludičky v šatech z duhy,
s tvářemi od červánků
to uvnitř mraky přinášejí chmury
a mlžný závoj mává vánku
Sluníček plné louky,
co v krovkách tečky spočítat
Na noční obloze hvězdičky v očích mít ...
Jak jen nebloudit
Nebloudit
-
a mít rád?
Mohu-li létat
s mým andělem
a křídla rozevřít ... (?)
Mohu-li létat ...
?
pak mohu
-
Uvěřit
?
