Náboženství a revoluce   02.Duben 2018


Revoluce nebyla nikdy jen událostí z oblasti civilizace, ekonomiky, společnosti nebo politiky. Každá opravdová revoluce je věcí výry, povznesení, spravedlnosti, touhy, oběti a smrti - citů, jež stojí nad zájmy a existencí. Každý, kdo se zúčastnil nějaké revoluce nebo  sledoval zblízka její rozmach, by mohl potvrdit, že tyto etické rysy v ní jsou obsaženy. Viděl ji jako epickou báseň a ne jako mechanický převrat nebo prostou výměnu vládnoucí mašinérie. To by mohlo vysvětlit i neschopnost pracujících v dnešních kapitalistických zemích se bouřit a na druhé straně zapálenost básníků, umělců a dalších věřících lidí pro revoluci. Která může být ve svých deklaracích ateistická. Nahlížena zevnitř, ne jako proces, ale jako součást života, se revoluce jeví jako drama, jež působí na lidi tak, jak to dokážou jen náboženství. Z vnějšího, politického, "reálného" pohledu může mít podstatu a cíl naprosto odlišný. (Ve známé poémě Dvanáct od ruského básníka Alexandra Bloka jsou příslušníci Rudé gardy vedeni Kristem. Takto vidí událost básník. Báseň byla napsána hned po revoluci a oficiální kritici ji odsoudili jako náboženskou. Nevíme jak dalece uspěl minist kultury Lunačarský, když Bloka chránil prohlášením, že báseň byla jen vizí postavena na tragičnu. (London: Chattu and Windus, 1920) Společenství, ovlivněné city solidarity, sebeobětování a společného osudu je v "nábožnèm rozpoložení". Je to ona atmosféra " zvíšené teploty," jaká se projevuje ve chvílích nouze a o svátcích, kdy se lidé cítí jako bratři a přátelé. Společnost neschopná víry není schopná ani revoluce. Země s revolučním zápalem jsou současně zeměmi živého náboženského cítění. Pocit, bratrství, solidarity a spravedlnosti - v samé své podstatě náboženský - se za revoluce mění ve spravedlnost a ráj na tomto světě. Jak náboženství tak i revoluce se rodí v bolestech i utrpení a umírají v blahobytu a pohodlí. Jejich skutečný život trvá tak dlouho jako boj za jejich uskutečnění. Jejich realizace je i jejich smrtí. Jak náboženství tak revoluce ve stádiu, kdy se stanou skutečností , plodí instituce a struktury, které je nakonec zadusí. Oficiální instituce nejsou ani revoluční ani náboženské. Pokud by revoluce měla své odpůrce v náboženství, pak by je měla jen oficiálním náboženství. Naopak pseudorevoluce - revoluce převrácená ve struktůru, byrokracii - vždy měla své spojence v náboženství převráceném ve strukturu, byrokracii. Když začne revoluce lhát a zrazovat same sebe, může jít ruku v ruce s falešným náboženstvím. napsal/a: Paja52 22:38 | Link komentáře (1)