08.Leden 2018
Čest, nebo bratrství?
Na mezinárodních fórech o lidských právech a právech žen se často probírá problém některých arabských zemí, které v souladu se svou legislativou dovolují zabíjet ženy, protože jejich chování je jednotlivci - muži považované jako přesahující rámec společenské etiky. Mluvím o zabití ve jménu cti. Z pohledu dávné minulosti by bylo nekorektní mluvit o islámské záležitosti, protože se tento zvyk uplatňoval i v dobách předislámských. Jenže postupem času fenomén zohlednil náboženská přesvědčení a vsadil je do svého právního rámce přetaveného do národních legislativ. V konečném důsledku se nakonec dá mluvit o tom, že jde o zvyk některé konkrétní muslimské země a mimo ,,území islámu" jde o muslimskou komunitu. Proto dostává nálepku muslimský zvyk. Mnozí islámští učenci a novináři se tomu velice brání a odvolávají se právě na předislámskou dobu. O co přesně jde? Pokud se žena seznámí s mužem a má s ním intimní styk nebo pokud se s cizím mužem i jen schází, chce se za něj ve vší počestnosti provdat nebo dokonce se na nějakého může pouze podívá, je na světě důvod k její fyzické eliminaci. Stejně tak když je znásilněná, nechce se vdát za toho, koho jí určí rodina, nebo se chce rozvést, protože má za muže násilníka. Někde je dokonce zabito i dítě ze znásilnění, aby se očistilo poskvrnění jeho matky. V uvedených případech utrpěla rodina ženy nebo její kmen morální urážku; takhle to titiž chápou muži v její rodině. Reputace rodiny je podle jejich přesvědčení dočista zničená. Jelikož v životě těchto lidí stojí tradice a pravidla podporována náboženstvím mnohem výš než láska k dceři, je otec ochoten sprovodit vlastní otec svou dceru ze světa, nejlépe vlastnoručně. Nebo bratr vlastní sestru. Morálku posuzuje podle vnímání své morálky. Jaká je tedy jeho morálka? Tento středověký zvyk přežívá hlavně v Jordánsku, kde ročně příjde takovým způsobem o život přibližně 80 mladých žen, jsou to však pouze oficiální údaje. Přes úsilí královny Núr, v současnosti královny Ranji a mnoha aktivistů se Jordánsko od toho krutého zvyku stále nedovede oprostit. Obhajoba pachatele v jordánském zákonodárství obstojí a přetrvává na základě toho, že podlehl zuřivosti. Právní rámec tak umožňuje zmírnit trest za úmyslně vykonanou vraždu. Jordánská rafitikace Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1992 pak vypadá jako fraška. Příznačné byly také tahanice při jejím přijetí, neboť od jejího podpisu v roce 1980 uplynulo dvanáct let, než ji Jordánsko bylo schopné ratifikovat. Až na maghribské země přetrváva tento barbarský zvyk v různých arabských zemích, ale i v Pakistánu, Íránu, Afghánistánu a Indii. Zbavit se ho nedokážou ani někteří Turci, a co je ještě hrůznější, přivezli si jej dokonce i do Německa! Zabití ve jménu ,,cti'' proniklo prostřednictvím muslimů také do komunit ve Francii, Belgii, Norsku, Švédsku, Itálii, Švýcarsku, Dánsku nebo Velké Británii. Muslimové tonto zvyk vyvezli rovněž do Kanady, USA a Austrálie. Požadavek integrace extrèmistické části muslimů do společnosti s evropskými nebo neislámskými hodnotami tak zůstal pouze na úrovni přání. Jak je možné, že přivíráme oči nad zločiny jen proto, že někdo nedokáže ovládat svou zuřivost? Zuřivost jako projev nízkých, zvířecích nebo ďábelských pudů? A jak je také možné, že se tyto zločiny stále nazývají zločiny ve jménu cti? Vždyť čest je o úplně jiných hodnotách! Teprve když se naučíme mluvit pravdu a začneme věci nazývat pravými jmény, budeme schopni s nimi také správně nakládat.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zemře polovina zavražděných žen v arabském světě ve vlastní rodině, a to rukou manžela , současného nebo bývalého, případně snoubence nebo přítele. V odborných studiích o arabských manželstvích se uvadí, že muž bije ženu přibližně v každém třetím arabském manželství, ale málokterá manželka tuto skutečnost vynese na světlo boží. Co se odehrává doma, to se nevynáší. Když pohár přeteče a žena najde sílu, ví, že musí vzít osud do vlastních rukou. Není jiné cesty.
Vložil: Paja52 @ 10:14   0 komentářů

30.Prosinec 2017
V čem to vězí?
Každý muslim má někde v sobě zakotveno, že podle šaríi je možné ženu bít. Aby toto tvrzení přesně učil, musel by být islámským učencem nebo právníkem, případně se tím zabívat. Pak by věděl, že je to uvedeno v Koránu v sůře Ženy, verš 34: ,,Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají ze svých majetků. A ctnostné ženy jsou pokorné oddané a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody!" Jelikož je tam uvedeno ,,bijte je", každý to pochopí po svém a nejčastěji přesně tak, jak je to uvedeno v současném koránovém kodifikovaném podání. Jsou i zastánci jiného výkladu s ohledem na odlišnou interpretaci významu kořene tohoto slova. Na věci to však mnoho nemění, protože těch, kteří bití chápou jako bití, je většina a není na tom co rozebírat. Jelikož je toto doporučení nebo vlastně dogma uvedené přímo v Koránu, tedy v nejdůležitějším zdroji islámského práva , je určující. Potvrzením je, že např. v rámci sudánské legislativy jej převzalo i rodinnè právo. Co to úplně přesně znamená, je sporné a k tomu, abychom získali plnohodnotné vysvětlení, existuje samozřejmě mnoho různých interpretací. Znovu se vracím ke svému kamarádovi novináři ze Sudánu, který to vnímá tak, že bít znamená ,,ne moc, ale jen trochu". Úplně vystihl lidskou mentalitu, neboť jeho vysvětlení mluví za všechno. Na světě bylo zpracovaných nesčetně studií upozorňujících na násilí páchané na ženách a jejich diskriminaci. Principy rovnocennosti lidských práv mezi muži a Ženami jsou zakotveny v Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 (CEDAW)¹³. Arabské země se až na Sudán staly jejími signátoři. I když se formálně zavázaly tuto konvenci plnit, pouze Tunisko, Maroko a částečně Alžírsko aplikovalo její principy do občanského práva svých národních legislativ¹⁴.
13 http://www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/text/econvention.htm
14 http://www.socialwatch.org/node/11599
Vložil: Paja52 @ 21:54   0 komentářů

Muži, ženy a násilí
Vývoj nevyhnutelně postupuje vpřed a velkou zásluhu na tom mají také nové technologie, které usnadňují přenos informací po sociálních sítích. Celý tento proces se děje vzájemně s tím, jak se posouvá vědomí lidstva. Tendence k větší otevřenosti je nevyhnutelná, a jak k tomu dochází, záleží na konkrétních podmínkách v té které zemi. Co bylo v minulosti totální tabu, je dnes ,,pouze" tabu, protože jeho hranice nebo okraje se dotýkají jiných skutečností, které nabourávají jeho strukturu; problematiku žen, sexu a jejich intimního života z toho nevyjímaje. Proto se také témata, jako je násilí, znásilnění nebo jiné diskriminace proti ženám, stále více ozývají na zasedáních, konferencích, trénincích po celém světě. Se snahou zrovnoprávňovat pohlaví na úrovni vlád některých progresivních států a mezinárodních organizací včetně OSN se postupně víc a více odkrývá také problematika forem násilí na ženách. V prostoru, který sledujeme, jsou myšlení a chování formovány přítomností islámu, a proto je otevírání tohoto tématu stále velmi bolestné. Bolestné nejen kvůli tomu, co se děje, ale i proto, že hlavně muži mají problém uznat, že to, co dělají, je násilí. Bohužel, v nejednom případě je to právě náboženství, o které, respektive o jehož výklad, se mohou při páchání násilí opřít. V mnohých zemích této oblasti místní legislativa, týkající se manželského života, násilí na ženách a vylučování žen ze společenského dění povoluje. Ženám jsou odmítána stejná práva v manželství. Většina žen v této oblasti nemůže přenést svou národnost na vlastní dítě.
Vložil: Paja52 @ 21:05   0 komentářů

O mně


Jméno: Paja52
Domov: Evropa
O mně:
Koukni na muj profil

Předchozí příspěvky
Archív
Návštěvy
Template by
Free Blogger Templates