12.Červen 2024
RANÁ LÉTA V MEDÍNĚ, 622-626
V Medíně žily dva znesvářené arabské kmeny Aws a Chazradž. Dále zde přebývaly tři důležité židovské klany Banú Nádir, Banú Qajnuqá' a Banú Qurajza, které z významně podílely na medínckém životě. Záhy začalo být zřejmé že medinčtí Židé striktně odmítají Muhammadem hlásané poselství, což mělo zásadní důsledky jak pro ně samotné, tak pronásledný vývoj islámu. V dalších 10 letech (622 -632) mohl Prorok svobodně kázat, otevřeně Boha uctívat a vytvářet ummu, teokratickou islámskou obec. Sociální aspekty tu hrály velice důležitou roli, neboť muslimové se museli naučit společnému životu v souladu s novou výrou. Nově přichází mekkánští muslimové (takzvaní emigranti, muhádžirún), kteří do Medíny přišly bez prostředků, se museli začlenit do medínské společnosti. Tento problém vyřešilo zpočátku ,,bratrství", jež Muhammad ustavil mezi mekkánskými emigranty a medínskými muslimy (takzvanými stoupenci, ansár). Zakládající dokument známý jako Medínská ústava nebo charta, jenž je zřejmě autentický, je uchovaný v díle Ibn Isháqa ( zhruba 704 - 767), Muhammadova raného muslimského životopisce. Dokument, datovaný do druhého či třetího roku medicínského období, dohaluje Muhammadovy výjimečné vyjednávačské schopnosti a jeho pokusy stmelit odlišné elementy medínké společnosti do jediné komunity. Potřeboval zavést společenský řád, který by je mu a jeho následovníkům v novém prostředí Medíny zaručil životně důležitou ochranu a zabránil občanským nepokojům. Text s nímž přišel, ukazuje, že dokonce i v tak to rané fázi byl první základ ummy evidentně islámský - nejvyšší autorita přesahovala všechny kmeny a náležela Bohu a jeho proroku Muhammadovi. Dokument pojednává o komunitě věřících - ummě - z Mekky a Medíny, umožňuje však zahrnout také židy, křesťany a pohany. Někteří medinští žedé skutečně bojovali v pozdějších bitvách proti Mekkáncům po boku muslimů. Pragmatický postoj tohoto dokumentu se nicméně brzy změnil, jak Prorokova pozice sílila a potřeba výhradně muslimské obce začala být čím dál naléhavější. Zatímco Muhammad budoval základy ummy, koránská zjevení neustávala. Medínské kapitoly se od mekkánských liší. Obšírně se zabývají tím, jak se mají muslimové chovat v každém aspektu osobního a veřejného života. Je obtížné stanovit přesnou chronologii medínskeho období. Korán hovoří o pokrytcích (munáfiqún) - rozvratných, neloajálních živle v jádru ummy. Je zřejmé, že se Muhammadovy dřívější pokusy při medínské židy, aby přijeli islámské zjevení, potkali se nezdarem a mnoho koránských veršů se slaných v medínském období má podobu reakcí, které má Muhammad použít proti falešným tvrzením nepřátel. V koránském poselství medínskeho období je patrné narůstající rozčarování z Židů a sílící důraz na výlučnost a původnost nové víry, islámu. Muhammad byl přesvědčen, že jeho víra je pravou vírou Abraháma, který skrze svého syna Ismá'íla, předka Arabů, založil svatyni Ka'bu v Mekce. Změnil směr muslimské modlitby (qibla), jež byla původně orientována k Jeruzalémskému, na Ka'bu v Mekce. Dále stanovil, že se celý devátý měsíc muslimského kalendáře bude dodržovat půst. Muhammad musel kromě budování harmonické komunity čilit také útokům Mekkánců, kteří ohrožovali samotnou existenci ummy. Islámská tradice zaznamenává jeho boje proti nim v sérii bitev, jež se staly prototypem džihádu, jejž muslimové charakterizují jako obranný boj proti vnější agresi. První významné vítězství muslimů nad Mekkánci v bitvě u Badru v roce 624 připravilo Mekkánce o prestiž a muslimům významně pozvedlo morálku a dodalo důkaz, že Bůh je nové víře nakloněný. Úspěšný boj proti vnějšímu nepříteli posílil prorokovo odhodlání odstranit prvky, které ohrožovaly ummu uvnitř Medíny, a to především židy. Muhammad oblehl v Medíně obydlí příslušníků židovského klanu Banú Qajnuqá', brzy je přinutil přesunout se do jiných židovských osad v Arábii, jako byla Oáza Chajbar severně od Medíny, a jejich majetek přepadl ummě. O rok později, během let 624 - 625, vyslali Mekkanci odvetu za porážku u Badru proti Medíně vojsko pod vedením Abú Sufjána, údajně čítající tři tisíce mužů. Muhammad a jeho stoupence vyšly z města na kopec Uhud. Jde o neblahé jméno muslimských dějin označující místo bitvy, v níž Mekkanci muslimy porazili. Mekkánský vůdce Abú Sufján nesl do bitvy bohyně al-Lát a Al- Uzzá. Když se v jednom okamžiku rozšířela zvěst, že Prorok padl, mnoho muslimů z boje uprchlo. Tato událost je spojována se zjevením koránského verše 3:144, který muslimy kárá: ,, Muhammad je pouze poslem a před ním odešli již jiní poslové. A jestliže zemře anebo bude zabit, obrátíte se nazpět? Muhammad však utrpěl pouze zranění a dokázal uniknout. Mekkánští získali dočasně zpět svou čest a vrátili se domů, aniž by demoralizované muslimy dobili. Přestože Muhammad ztratil tvář, vzal sí stejně jako jeho druhové z porážky ponaučení, když mu byli seslány tyto koránské verše: ,,A stalo se tak, aby Bůh vyzkoušel to, co je v hrudich vašich, aby odhalil, co je v srdcích vašich. A Bůh zná dobře, co v hrudích je skryto." Medinští židé, kteří muslimy proti mekkánským nebojovali, se s Muhammadova neúspěchu radovali a brzy poté byla druhá skupina Židů, Banú Nádir, přinucena odejít do Chajbaru a jiných židovských osad na severu.
Autor: Paja52 v 09:45 |
Komentáře (0):