Paulness

 Nepříliš zaujatému pozorovateli se může zdát, jako by se momentální situace kolem tohoto do jisté míry ožehavého problému dostala do stojatých vod, a zejména po přijetí zákona o registrovaném partnerství zavládl klid, mír a hluboká tolerance. Ano, ale může se jednat o klid před bouří.

 Je pravda,  že česká společnost je poměrně liberální ve vztahu k sexuálním menšinám. Proto je až s podivem, jak dlouho trvalo přijetí zákona, jenž alespoň částečně zrovnoprávňuje svazky homosexuálních partnerů. Obrovské úsilí vynaložila pro přijetí tohoto zákona Gay iniciativa, tato organizace spolu připravovala a prostřednictvím různých poslanců tak dlouho  předkládala Poslanecké sněmovně návrh zákona, až byl loni přijat i přes veto prezidenta Klause. Po tomto nesporném úspěchu ukončila Gay iniciativa své aktivity s odůvodněním, že dosáhla svého cíle.

                       Ve stručnosti, zákon umožňuje dosáhnout osobám stejného pohlaví vztahu právně téměř stejného, jako manželským párům, pomocí poněkud kostrbatě znějící instituce registrované partnerství. Téměř. Právě v tomto slůvku vidím doutnák vedoucí k sudu se střelným prachem, představující opětovné vzplanutí vášní a souboj ideologie.Jestliže pro zjednodušení rozdělím společnost na část liberální, obsahující příslušníky sexuálních menšin a jejich přívržence, na opačném pólu se  vykrystalizuje část konzervativní, obsahující přívržence řekněme tradičních hodnot. Mezi tím se samozřejmě nachází zbytek české společnosti tvořící veřejné mínění, ve větší či menší míře ochotné naslouchat argumentům obou stran  Nyní se podle mne nacházíme v situaci, kdy jedna strana dosáhla tak významného vítězství, že ani nemá sílu pokračovat ve svém tažení a strana druhá, konzervativní, se zakopala do dobře připravených obranných pozic, které nemíní pustit, ale jak jsem naznačil, nikdo je ani nechce dobývat. Co mám vlastně na mysli?  Mám na mysli úplné zrovnoprávnění svazků osob homosexuálních a heterosexuálních. Myslím, že každého, kdo byť jen trochu přemýšlel o této problematice musel napadnout i vývod, kam až to vlastně povede. A limitní hranící je právě zrovnoprávnění, a v něm obsažená možnost adopce či svěření dětí do péče.

                       Ponechme prozatím stranou stanovisko souhlasu či nesouhlasu, ale proberme si, co by to komu přineslo a co komu sebralo. V prvé řadě se jedná především o hlavní zúčastněné, homosexuální partnery.  Těmto spoluobčanům by se naskytla možnost vytvořit rodinu. Nic víc, nic míň. Zúčastněným dětem, kterých by se pravděpodobně nikdo neptal, chtějí-li se narodit 2 matkám, či adoptují-li je 2 otcové,  poměrně neotřelé dětství. Nikoho jiného se tento vztah netýká. Viděno optikou těchto faktů, se zdá býti otázka ano-ne vyřešena a vkrádá se na mysl idea, proč už to nejde? Ale to by bylo příliš snadné.

                       Lidská společnost zaplaťpánbůh není založena jen na racionalitě a faktech, ale na mnoha a mnoha konvencích, tradicích,nepsaných pravidlech. Jaké jsou tyto faktory, zasahující do naší problematiky?  Jak se jeví po menším přezkoumání?  Jedním z nejdůležitějších argumentů odpůrců liberalizace vztahů je ten, že homosexuální partnerství ohrožuje pozici tradiční rodiny.  A já se ptám, čehože, jak? Tradiční rodiny jako instituce, do které vstoupí muž a žena, občas i dobrovolně,  ve které při troše štěstí zplodí děti, k tomu přeci ji stát zřídil, a pak se s pravděpodobností větší než malou rozvedou? Jak tuto jejich možnost ohrožuje fakt, že 2 jiní lidé mají možnost udělat to samé, jen s tou drobností, že jsou stejného pohlaví? Pravděpodobně jen máloco se po revoluci změnilo tolik, jako „tradiční“ rodina. Připadá mi, že určovat pro koho je manželství dobré a pro koho ne, na základě pohlaví je podobné, jako kdyby se například nesměli brát Romové, s argumentem, že by to ohrožovalo bílou rodinu. Mnohem větší ohrožení tradiční rodiny podle mne představuje pracovní přetíženost členů rodiny či trhání vazeb z důvodu stěhování se za prací.

                         Další užívaný, méně úsměvný argument praví, že dítě vychovávané rodiči stejného pohlaví je ochuzeno o vliv druhého rodiče, že je mu vtisknut pokřivený pohled na svět. Na tom by taky mohlo něco být, řekne si pochybovač. Ano, mohlo by, ale pouze v případě společnosti, ve které se 100% dětí rodí v úplných rodinách, prožívají šťastné dětství v rodinách, ve kterých se rodiče respektují, jsou si navzájem oporou, vštěpují dítěti základy skutečné občanské společnosti. Bohužel, tomu tak není. V situaci, kdy i nejvyšší představitelé země nevidí nic špatného na opouštění manželek či rovnou na konkubinátu, nemá smysl předstírat existenci tradiční rodiny. Myslím, že je pro dítě mnohem lepší vyrůstat v rodině tvořené např. 2 otci než v jakémkoliv ústavu. Že nepozná matku? V dětském domově taky ne. Nevytrháváme přeci děti z fungujících rodin, naopak je začleňujeme do prostředí, kde budou zahrnuti láskou a potřebnou péčí. Někteří odpůrci také tvrdí, že díky výhově homosexuálními rodiči vyroste homosexuál i z dítěte. I kdyby, no a. Nicméně kolik dětí v dnešní následuje své rodiče v jakémkoliv směru, o sexualitě ani nemluvě. Doba, ve které všechny tyto otázky opět nabudou na aktualitě neodvratitelně musí přijít, nevím, jestli za 2 roky nebo za 10 let, je možné, že naše společnost již nebude považovat za potřebné upravovat mezilidské vztahy zákony, což je moderního člověka  samo o sobě nedůstojné. Tomu však nevěřím. Nicméně věřím, že dáme právo na rozhodnutí o svém životě i lidem, kteří se nám mohou zdát divní, odlišní. Tak jako vyhrály svůj boj za rovnoprávnost ženy, černoši  a tím i bohatí bílí muži, vyhrají ho i ti, kteří milují osobu stejného pohlaví. Protože co je divného na lásce, i když je v jiném, než ve většinovém balení?  Těším se, až dáme šanci všem, kteří o ni stojí. Společnosti se to vrátí v dobrém, a to nejen ekonomicky.

Kdo chce být akcionářem!

Bývalý předseda vlády, Stanislav Gross, opět ukázal, že to myslí upřímně. A dodal nám o tom nesestřelitelný důkaz.  Někteří lidé se snaží za jeho nově nabytými akciemi hledat všemožné neplechy nebo snad nedej bože revanše za jisté službičky, jež měl z pozice premiéra země poskytovat. Inu nebyli bychom to my, čecháčkové, kdybychom hned za každým úspěchem svého spoluobčana neviděli nějaké temnější pozadí. Je pravda, že postava ex-ministerského předsedy může, díky svým v minulosti ne zcela přehledným bytovým skandálkům, zavdávat k takovýmto myšlenkám příčiny. Přeci jen, ne v každém zůstal pocit, že vše bylo kolem strýce Vika a jeho kamarádíčka Roda křišťálově čisté tak, že to ani křišťálově čistější nemohlo být. Je dokonce v pořádku, že některým šťouralům začal v hlavě vrtat červíček pochybností. Jak si může koncipient v advokátní kanceláři za 3 roky vydělat takový obnos? Kdo mu probůh půjčí takový úvěr? Nebo snad Amway takovým způsobem frčí?

Nicméně já jsem si jist, že tentokráte je Stanislav Gross čistý jak čerstvě napadlý sníh. Ptáte se, kde ten hoch bere tu jistotu? To je prosté! Já prostě odmítám uvěřit tomu, že by byl bývalý předseda vlády, bývalý předseda ČSSD a v neposlední řadě bývalý předseda MSD hlupák. Předpokládám, že v momentě, když Stanislavovi v hlavně blesklo A, tj. geniální podnikatelský záměr s nákupem akcií za několik desítek miliónu v tržní hodnotě stovek miliónů, blesklo mu i B, a to že takováto transakce se neobejde bez zájmu jemu méně přejících lidí. Jestliže i s tímto vědomím podstoupil celou operaci, a to jak jsme se dozvěděli dokonce bez porady s manželkou, se kterou se prý baví pouze o kroužcích jejich dětí, dává tím jasně najevo celému světu, že on má svědomí čisté. Úplně křičí do světa „jen do mě, jen si mě prolustrujte, jen si mě proklepněte, ptejte se v bankách, ptejte se u úvěrových společností, ptejte se třeba v pekle, ale tentokrát je všechno košér“.  Přece by nebylo nic jednoduššího, nechat celý obchod v případě nutnosti  provést skrze bílého koně, jistě by se někdo ochotný našel, a ani by tentokrát nemusel pobíhat s igelitkou tisícovek po Praze, ale tím že to koncipient Gross neudělal, podal nejpřesvědčivější důkaz o své skoro až panenské nevině a čistotě. Imponují mi odvážní lidé, a Stanislav Gross je buď neuvěřitelně odvážný, nebo je úplně ....