PAVLICIE

"Moje paní a přítelkyně, já a moje srdce jsou ve vašich rukou," začíná dopis JIndřicha VIII. z roku 1527 adresovaný Anně Boleynové. "Protože nemohu být právě s vámi, posílám vám mojí podobiznu zasazenou do náramku s přáním, abych mohl být na jeho místě, kdykoliv se vám zlíbí," píše zamilovaný král Anglie. Neuplyne asi deset let a Anna, druhá z jeho šesti manželek, skončí na popravišti. Z jeho vůle.

Tajné svatbě JIndřicha VIII. (1491-1547) s Annou Boleynovou předcházela intrikánská hra, která významnou měrou poznamenala anglické dějiny. Vyústila v náboženskou reformaci, odstartovala zrod anglikánské církve. Události plné pikantních zápletek odhalují touhu po moci a od panovníka až křečovité očekávání syna jako dědice trůnu tudorovců. Tento svazek končí zinscenovaným odsouzením anglické královny k smrti. Anna Boleynová, žena na svou dobu nesmírně moderní, a přesto lidem neoblíbená.

Její rodiče se vzali z lásky. Otcem byl ctižádostivý Thomas Boleyn, který pocházel z nižší šlechty, ale na dvoře Jindřicha VII. se vypracoval na kariérního diplomata. Její matka Alžběta Howardová byla potomkem vysoké aristokracie, narodila se jako dcera vévody z Norfolku. Anna měla dva sourozence, kteří se rovněž zapsali do jejího pozdějšího osudu - Mary a George. Jako dceři velvyslance se Anně dostávalo skvělého vzdělání a vychování dvorní dámy v kruzích urozených. Vyrůstala ve Flandrech a zejména u francouzského dvora, kde si osvojila výstřelky módních trendů i novinky v kulturním dění, hlavně v evropském hudebním světě, kterými pak udivovala, až šokovala smetánku na ostrovech.

V roce 1521, rok po své sestře Mary, která se stala dvorní dámou první manželky Jindřicha VIII. Kateřiny Aragonské (1485-1536), se do Anglie vrací i Anna. Důvodem jejího návratu jsou otcovy plány provdat ji za královy podpory za zámožného dědice hraběcího titulu Jamese Butlera. Její debut u dvora na bále masek je roce 1522 naprosto oslňující. Okamžitě je vyhlážena za nejelegantnější a nejdokonalejší ženu u dvora.

Nápadnou róbu s výstiřhem zvolila podle poslední francouzské módy a její fracouzský čepec odhaloval víc vlasy než hučky anglických dam. Byla nápadná nejen svým zevnějškem, tmavou pletí a vlasy, dlouhým štíhlým krkem, ale i sebevědomým vystupováním, duchapřítomností a nevídaným smyslem pro humor. Všechny její schopnosti působí na anglické muže 16. stoeltí velice výjmečně, protože většina ostatních dam se chová podle diktátu doby spíš zakřiknutě, až poníženě. Prostě jako puťky.