Natáhni ruku,
dotkni se sám sebe.
Vše je najednou tak blízko,
zem kolem zebe.
Život ti běží před očima jak spomalenej film.
Nic si tady nedokázal, na to si moc krátce žil.
Naposled se na sebe podívej,
kruhy pod očima, v kterých je prázdno.
Ani nevíš kdy si se naposled smál,
už je to dávno.
Tak seber odvahu,
zmáčkni spoušť!
Na druhym břehu ti snad bude líp,
čeká tě tam dlouhá pouť...
...Najednou se ozve rána,
na zrcadlo vystříkne krev
a ty se válíš na zemi jak mrcha.
Je konec, čas ti dotikal...užs to nemoh tak nechat.
14.03.2009 14:26:53, Tomasek1414
Když se zmáčkne spoušt,pak asi těžko můžeš něco udělat, aby zdejší cesta na Zemi zanechala nějakou stopu.