Pročítám slova v dopise,
odkopla jsi mě jako dítě míč,
slzy rozmazali písmenka,
mám se stydět za city?
Že láska je cukr a život bič?
Vzpomínky propadly na samé dno.
Z cigarety dým,ztracená myšlenka.
Procesí štěstí v levném hotelu,
kolem jdoucí nezdraví.
Šedivé fasády domů,
s láskou kdysi usínal jsem pod korunami stromů.
Dnes ráno si řeknu,,Tak to vzdej".
po troše alkoholu je každá pěkná,
něžná a ráda že někoho má,
tak jako já.
Žal a radost skloubit nelze,
i barva olohy má své meze
jen duha jí to kazí.
Můj svět se točí,
kolem poskakují obrazy cizích tváří
ani v zrcadle nepoznám vlastní.
Jsi lechtivá na místech které znám jen já,
tak uspořádám ve snu výlet lodí.
Plnou zážitků s tebou,
propadajících se do hlubin zapomění,
jenž moře času spolyká.
Pročítám tvá slova v dopise,
zůstanou z nás staří přátelé,
nebo skončíme v propasti dějin zamilovaných.