Znáte ten pocit,že někoho milujete a znamená pro Vás celej Váš podělanej svět ... pak si říkáte ,že Vás to omrzí,že to bylo třeba jen chvilkový nebo,že když Vás ten člověk zklame ,že už ho milovat nebudete ... ale vy ho milujete dál a už nevíte co s tím ... není to posedlost nepotřebujete toho člověka vidět neustále ani Vám nějak nechybí ,že by jste mu museli psát ... jen je ve Vás něco co s Vámi šíleně háže když toho člověka vidíte ... když ho vidíte tak Vás ostatní lidé nezajímají a vidíte jen tu osobu srdce máte skoro až v krku a v břiše takový to divný šimrání ... Někdy si říkám,že toho prostě musím nechat ,že už je to fakt moc ... budu ted mít doma miminko a budu mít svojí rodinu ... mám přítele sice není dokonalej ,ale miluju ho a mám rodinu,která mi se vším šíleně pomáhá a přeci se už nemůžu chovat jako puberták ...
Nejsem podělaná lesba co neví co v životě chce ... vše co jsem chtěla to mám ...
Já jí nechci jen pro sebe ... je mladá a praštěná,úžasná a rozkošná a ona to ví moc dobře to ví ...
Lucko ty seš prostě můj svět ... ty do něj patříš tak jako Tomáš ... nečekám s Tebou dítě a nežiju s Tebou ,ale to neznamená ,že pro mě nic neznamenáš ...