Proč to de všechno do háje? Proč neznám jedinýho člověka v mim věku, kterej je spokojenej? No... bude to asi tim, že v tomhle věku prostě nikdo spokojenej bejt nemůže. Skusme příklad: Franta se zamiluje do slečny A. Slečna A nejeví zájem. Frantovi to nedá a snaží se. A snaží se a nakonec slečnu A dobude, získá si její srdce. Franta a A jsou šťastni. Po čase Frantovi dojde, že vlastně slečna A neni zas tak úžasná jak vypadala před dobytím. No a Franta nechce A zklamat, tak to s ní táhne, aby jí moc neublížil. No a Frantovi se zalíbí slečna B, vyspí se sní a netrápí se tim, že podvedl A. Pak se vyspí se slečnou C a taky se tim netrápí. Nakonec si řekne, že to bylo vůči A nefér, tak se s ní jde alespoň důstojně rozejít. No a je v pohodě. Pak se to se slečnou C zamotá a on se do ní zabouchne. A ona ho vůbec nechce. Chudák Franta. Teda byl nevěrnej, ale myslel to dobře. Teď je z toho na prášky a co dál? Proč jsou všicni nešťastný? Protože lezou pořád tam, kde to ani za mák nevypadá úspěšně. Proto. Rada všem: Kašlete na všechno.