šok
24.Březen 2005přátelé to je prostě hukot. Ale mám ze sebe radost, zvítězil rozum před zbrklostí! Včera jsem hovořil s jednou kamarádkou (co je zse dobrá kamarádka jedné kolegyně) a dozvěděl jsem se od ní nějaké věci - ne pomluvy, ale celekm přesný informace a zjistil jsem, že to co já jsem až do té doby věděl byly teprve pomvuly. No a řekl jsem jí, jak já to vím....protože jsem jí docela věřil. A dneska ráno za mnou kolegyně přišla a zmínila se o tom, ale stylem, ze kterýho čišelo, že jsem jí zklamal. Úplně mě to zmrazilo...byl to takovej roztomilej pocit zhroucení.....myšlenka, že bych jí zklamal mě pronásledovala už několikrát a byl jsem si jistej, že já to nikdy neudělám. A nesmim udělat. Taky jsem byl smutnej, že jsem tý kamarádce věřil a ona mě podrazila...co podrazila, všechno, co jsem řeklm, úplně překroutila...je to jen chvíle, co jsem jí chtěl napsat a "poděkovat" jí! (teď přichází okamžik, na který jsem hrdý!)Nenapsal jsem nic a šel jsem vedle do kanceláře za...Vlaďkou("kolegyně" mi přišla už trochu ohraná) a he! zjistil jsem, že jí...Adélka(stejný případ jako s kolegyní)řekl přesně to, co jsem jí já řekl a že si dělali, více méně, jen srandu. napsal/a: Peter19 08:46 Link
