Autorem nejsem já,nikoliv!Autorem je můj život.Ale snažim se,aby to nebyla jedna velká tregédie =D
Teď nemyslím nějaké větve...Ani stav po hulení,já nehulim,já jen dejchám
Pojmenovala jsem takto originálně tento článek,abych byla CoOl...Chápete
Haluze..Haluze jako haluze z toho,že jsem přišla na skvělou metodu jak se odnaučit kouřit cigarety...Zkrátka chodit častěji do čajovny a přejít na méně drastické ničení svého interního já a kouřit místo cigaret voňavé tabáčky z vodní dýmky.S kamarády,přítelem...Mě to docela pomáhá a už mi cigareta přijde jako docela nechutná záležitost,protože to není tak voňavý a chutný jako tabáček z vodní dýmky.Haaaaa!Haaaaaluz!Haaaaaaaaajzli jsem machr a lůůůzři jsou Ti,co kouří
CoOl HaLuZe (
) byly i dnes v autobuse,když jsme jeli ze školy.Nějak jsme přešli v řeči na mou babičku,ani nevím už jak...Jo,bavili jsme se,co je vlastně Alzheimer...(píše se to tak ne?Všechno vim,všechno znám)
Ale ne,že by tímto moje babička trpěla...Bohužel...Ta si pamatuje i věci,které by už nemusela
Vykládala jsem spolucestujícím spolužákům,jak mi má milovaná babička doteď vyčítá to,že jsem v dětství lízala..a teď jsem si nemohla vzpomenout,jak se to vlastně jmenuje,protože jsem to slovo od dětsví asi fakt nevyřkla ...No takové to čiré ztuhlé,co visí ze střech,když je zima...Markétka: "Jo,jasně,že jsi lízala krápníky"
Vedle...Zkusila to Míša:"Ale hovno,přece tyy..tyyy...vápence!" taky se nepovedlo,ale v tu ránu jsem si vzpomněla a přes celý autobus se ozvalo:"Rampouchy,blázni"
komentáře (0)
« Domů | Přidej komentář