Někdy si připadám jako pes.Nemůžu nic udělat,aniž bych nedostala povolení od druhého.Sama nemohu udělat bez povolení snad ani krok,ač já ho beru jako správný.Nosím obojek,na němž mám připnuté vodítko a někdo mne stálé táhne,řídí mé kroky.Někdy si říkám,že je to správné,že mě dobře povede,ale většinou je to zajetí,nedostatek volnosti,pocit tísnosti.Tak se často cítím.Jsem pes,co chce být věrným společníkem,ale občas i nechtěně kousne,aniž by chtěl.Občas uteče z vodítka a pak je zle,zatoulá se tam kam neměl a schytá to za svou neposlušnost.Trest za to,že udělal něco,co mu nebylo povoleno,co nesměl.Každý potřebuje určitou volnost,svobodu,pocit jistoty,ten pocit,že je závislý jen na sobě.Proto by se nikdo neměl upoutávat na druhé nebo je řídit.Měl by být SVÉHO osudu strůjce,myslet především na sebe a nemluvit ostatním do JEJICH věcí,ač to hodněkrát myslí dobře.Neznamená to chovat se jako sobec,ale nesnažit se ovládat druhé,příliš jim nezasahovat do toho,co dělají.každý ať si jde svou cestou,Ty si vyber za sebe,kudy půjdeš,neohlížej se kam jdou ostatní,neraď nikomu,aby šel s Tebou.Člověk se dokáže velmi rychle "spálit",mít přátele je důležité,ale člověk je tvor mnoha tváří,není dobré si každého připouštět k tělu.Veškerý Tvůj osud závisí jen na Tobě.Nauč se říct rázné NE,stůj si za svým,měj originální názory,buď SVŮJ.Nikdo nemá právo Ti říkat jak máš žít,jak se chovat.Dělej vše tak,jak chceš Ty,tak,abys byl vždy spokojen.Řeknu DOST!Odepnu vodítko,ztrhnu obojek,proběhnu se,volně...Dělám to,co chci JÁ,nechám si radit jen od toho,od koho chci,dělám jen to,co JÁ uznám za vhodné,miluji jen Ty,které milovat chci...