Dva týdny jsme mimo školu,vyhodili nás kvůli maturitám,abysme tam jako kopyta nezacláněli,pohodička,jsem na praxi v nedaleké veterinární ordinaci,kam chodím s naším chlupatcem,takže toho veterináře už tak trochu znám.Takovej pohodář,nemlží,všechno Ti řekne narovinu a nedlabe z Tebe zbytečně moc výdajů,jako někteří.Má útulnou,menší ordinaci u vlastního baráčku a ty dva týdny tam jsou prostě fajn.Ale musím sem napsat,co se nám přihodilo v ordinaci před třema dnama,v pondělí  Někdo zvoní,tak zase jdu zmáčknout zvonek,aby se dostali do ordinace že jo,stoupnu si kousek stranou,abych Péťovi (jméno veterináře  ) nezavazela,Péťa se doplazí se svou berlí (byl na operaci,má endoprotézu) a už vítá dál nějakého plešatého pána a starší paní,která nesla krabici.Nedívala jsem se jim do obličeje,věnovala jsem svůj zrak té krabici.Začala vykládat,že jejich mazlíček nějak divně chrchle,že se tak jako občasně dusí a moc už nežere.Péťa "to" vyndal z krabice a najednou ta "paní" mě pozdravila jménem.Já se zděšeně koukla,že jo a ona to byla paní učitelka Stříbrná,která mě učila do čtvrté třídy na prvním stupni základní školy  "Jéé,dobrý den!" vyhrkla jsem zděšením  Zeptala se mě ještě,jestli jsem tu na praxi,já povídám,že ANO  a pak už se zase ustaraně dívala na to morče-ano,bylo to morče,co zděšeně koukalo na Péťu v jeho náručí.  Tak si ho prohlížel a najednou morčeti klesla hlavička,Péťa jej položil na desku a ono tam nebožátko leželo bez dušičky,nožičky rozjetý a vůbec nevnímalo okolní realitu."Ty vole,co je?" prohlásil Péťa  No my všichni samozřejmě jsme na to taky vykulily oči,Péťa mě požádal,abych mu podala teleskop,tak jsem mu ho podala,tak zkoumal,jestli uslyší nějakou odezvu srdce,pak teleskop položil a zkoušel ještě rukou,aby naskočil....Nic...Koukala jsem střídavě na Péťu,na to nebožátko a na paní učitelku,která jen tak smutně koukala,jak tam leží."No,tak ho asi už dýl něco trápilo a tady nevydržel ten stres,skolaboval z toho a už ho nemůžu nahodit" "No,já vím,že jsme si toho všimli pozdě" povzdechla paní učitelka."No vždyť ono má zduřelý mízní uzliny,to má velký jak švestka" povídá zdrceně Péťa,když ho prohmatával."Aha" odvětila paní učitelka."Tak kolik jsme dlužní?" zeptal se manžel paní učitelky."Ale prosim vás,nechte toho,nijak jsem vám teeeda nepomohl,nechte to bejt" odvětil mávnutím ruky Péťa a plazil se o berli ke svému pracovnímu stolu.Paní učitelka to nebožátko uchopila,vrátila do krabice,rozloučila se s námi,my jsme se také rozloučili...a já nevěděla jestli se smát nebo brečet...Ještě Péťova poznámka:"No,ale už mu bylo na morče hodně let,vidíte to,i tohle se tu stává" ,tak jsem se potlačeně pecnila  No kdybych měla vykládat všechny příhody a další "zajímavé pacienty",tak bych tu byla hodně dlouho  A taky jsem si dneska nasbírala už pár kytiček do herbáře (zasranej herbář,panebože,nepoznám z kytek vůbec nic,protože mě to nikdy absolutně nezajímalo a ještě to mám lisovat a srát se s nějakym herbářem,přes prázdniny ještě k tomu  ) a nejvíc mě jako FAKT SILNĚ NASRALO,když si to tak po hodině ustavičného hledání a trhání vítězoslavně nesu v pravé ruce domů (a že to byl docela trs),už jsem se těšila,až to jen mrdnu do těch knížek a nechám napospas lisování,odemykám dole dveře od baráku,zkontroluju,jestli mám všechny-ready,byly všechny,jdu do prvního patra..a tam mi spadne jeden ten krásnej rudej lístek z vlčího máku...Říkám si "Dobrý,i bez toho jednoho lístku je pěknej" ,jdu do druhýho patra,upadne druhej,to už se docela naštvu,ale ještě pořád se to dalo...A už to vypadalo,že to snad ještě v pohodě dostanu domů,ještě pořád se dal vylisovat...Ale jak odemykám dveře od bytu,tak mi upadnou dva listy a na vlčím máku vysel osamocenej poslední a ještě k tomu ten nejhnusnější list.Zařvala jsem,že se na to můžu vysrat a že tu třídní zabiju...a pak jemným,milým hláskem pozdravila sousedku,co právě vycházela z bytu   No jo,já a rostlinky,vytáčelo mě to na základce,hlavně v osmé a deváté třídě to byla samá botanika a pak dokonce i šutry,aachjo,tak jsem se těšila,že se už budu věnovat jen zvířatům,mým oblíbeným...a ono se to táhne i na veterině Mám z toho hledání různejch těch nesmyslnejch kytek prázdnej bachor,jdu na lov.