Dlouho jsem sem nenapsala, ty jo Tak, víte, ono se vždycky nezadaří, mít čas na něco takovýhleho Jsem od čtvrtka po školním odpoledni u Jíti v Blansku, momentálně čekám, až dovaří špenát Ono už je vcelku jedno, jestli se poblijem Ale jako, abyste si nemysleli, že Jíťa vaří a já si tady lelkuju, že jsem si vzpomněla, že bych sem teda mohla zase něco nesrozumitelnýho a trapnýho napsat, tak to jako pozor! Jsem před chvílí došla ze supermarketu, byla jsem pro vajíčka Jedno je jisté, včerejšímu obědu, co nám dělal Honzík, se to naše zelené blivajčisko nevyrovná. Takovou mňamku nedostaneš snad ani v restauraci. Honzík je Pan šéfkuchař! A dost se tu nad tímhle směju, protože než napíšu jednu větu, tak každý druhý slovo mažu, protože v něm udělám překlep. Jsem taková pomalejší z toho všeho. A smrdím jako jedna velká krčma Dnešní noc se čtvtečním čarodkám jako nevyrovná Inu, byli jsme na přehradě (té jejich vyschlé s klouzačkou, na které byste neměli šanci přežít. A když už by to s váma nespadlo, tak byste se na ní ostróhali do morku kostí   Čekám od místních kopu nadávek a shnilých rajčat na Jítin balkon ) , tam jsme byli zhruba do půlnoci, vypili něco málo shocku s vodkou a vína s colou, potkali míň známých, než jsme teda čekali, a pak jsme se odebrali se střízlivým Honzíkem a jeho autem do Doubravice na Čoch. Byli jsme tak trochu vyplezlí a s Jíťou jsme si stěžovali, že nemáme pařící náladu Aby toho nebylo málo, přijeli jsme přece na půlnoční přestávku, takže ani nehrála kapela Tak jsem se zmrzlá odebrala k ohništi, kde jsem si hřála prdel. Honzík a Jíťa mě v tom nenechali a taky se se mnou ohřívali. No, pak jsme to vzdali, protože se nám nic nechtělo, ani pít se nám nechtělo, bylo to dost strašlivý stadium, takže jsme se rozloučili a odjeli s Honzíkem k Jíti. Prohlásila jsem, že se budeme dívat na světoznámou starou blbost jménem "Hory mají oči" , protože jsem to ještě neviděla Tak jsme se dívali ... a já po pěti minutách usnula Jádro problému, proč jsem usnula zrovna první, bylo to, že jsem se tak těšila na hnusárny, zajímavý záběry a "ekšn" , přitom začátek byl takovej ten typicky zdlouhavě o ničem, tak jsem si prostě dáchla. Nevím, co pak dělali ti dva, stejně by mi to nepověděli Naše čarodky. Já myslím, že naprosto super Druhý den jsme museli ráno trochu džív vstávat, než bychom vstali normálně, a zase do té Doubravice Jíťa tam šla na obtahování tetování. Tak jsme nasedli do auta a zase jeli. Z Doubravice nás chtěla svést Jíťa, když jí ze srandy Honzík dal do ruky klíčky, teda zezačátku jsme to mysleli vážně všichni tři ze srandy, ale Jíti pak ruplo a nastartovala Ano ano, tady se projevuje Jítino normálně nenormální .... Už se bojim, vražedně na mě kouká a maže si vazelínou tetování A prý jsem vůl. Rohy nemám, koule sice vůl nemá, ale primárně měl a to já ne ... No dobře, kde jsem skončila ... ? Joo, tak Jíťa hodila zpátečku a pak se rozjela dopředu, bohužel zapomněla, že Honzík netankuje klokaní benzín a třikrát si poskočila, exaktně my všichni, že. Já začala hynout smíchy. Pak jsme teda jakože už plynule jeli, ale celkem smrťácky. Najednou se proti nám vynořilo auto a Jíťa s ďábelským výrazem jela přímo proti němu. Mě přešel smích a před očima se mi objevil vykulený výraz protijedoucího za volantem. Ale Jíťa ho samozřejmě chtěla "vychytaně polekat" a těsně před ním jsme udělali super smyčku na náš pruh.Musím podotknout, že řidičák si budeme dělat se školou až příští rok a Jíťa si hrála na řidiče asi tak po čtvrté. Málem naposledy Pak jsme ještě pár hodinek blbli s řízením na polních cestách, s Jíťou jsme se střídali a pochytili pár vychytávek od našeho Honzíka, který nebyl šéfkuchař, ale najednou se z něj stal profesionální učitel autoškoly dvou ďáblů. Jakože "ReSpeCt", a těžkej, mě by z nás asi kleplo Další hodinky jsme leželi doma a koukali na filmy, spíše jsme se váleli, byli jsme shnilí jak sviňa. Honzík zkoušel picnout do programu nějakou procházku nebo tak, aktivista, ale my jsme ho těžce sabotovaly faktem, že už stačí, jak se projdeme večer na Black Hill, pokusit se trochu více ožrat, když už se to nepovedlo na čarodky Po osmé jsme se tedy odebrali ještě se Sabčou a Peťou na Black, tam jsme do sebe pár věcí kopli, do Jíti jsem kopla ještě druhýho lemonda, pak mi nadávala, že mě zabije Přišel nápad jít na Lucky, tak jsme se zvedli a zamířili tam. Ale bylo málo lidí, tak přišel další plán s názvem "Mlýn" (další taková už větší diskotéka s velkým počtem návštěvníků). Svezli jsme se vlakem do Dolní Lhoty, už jsme byli trocu veselí, nabuzení pařiiit atak. Tak jsme si našli super stoleček na super místečku, odhalili se z bund a mikin a valili na parket. Myslela jsem, že už to bude jen paření na hudbu, ale jaksi jsem si s Honzíkem vyzkoušela, jak se pije Tequila Tak jsem si namázla citron na ruku, posolila ... a teď se bála, jak to bude chutnat a jestli to zvládnu, načež mi z toho dlouhého přemýšlení začala štípat ta ruka, kde jsem měla ten citron se solí, protože ji mám poškrábanou od Jítiné Belly (potkan) . Začala jsem se vztekat a kopla to do chřtánu, udělala famózní xicht, narvala si do pusy citron, vytáhla ho .... "Honzíku, to je krutýý" Tak jsme tak celý večer poskakovali na hudbu, dali pak ještě s Honzíkem a dokonce s Jíťou další Tequilu, zaháněli žízeň mirindou s vodkou a průběžně chodili na záchod a potkávali lidi. Taxíkem jsme se odvezli domů asi tak o půl třetí, ve stavu vysoké ebriety U Jíti se mi ještě vrátila Tequilka, ale nehodila jsem šavli, opět mi bylo jen hrozně špatně No a pak mi Honzík dělal masáž a dál už nevím, asi jsem u toho blaha usnula ... A je z toho kurva román, ty jo Zakončila bych to oblíbenou hláškou : "VŠUDE DOBŘE, V BLANSKU NEJLÍP"