Už dlouho brečím po nocích, zatímco ty klidně spíš…
vím čí je to vinna,může za to “ta jiná“,
ta která ti místo mně do snů vešla
a mně tím do srdce bolest vnesla.

Srdci poroučet nemůžeš,
kdyby to tak šlo,
lidí s bolestí v srdci by ubylo,
stačila by malá chvilka….                                                        
nic by z ní nezbylo,
jenže já dál trpím,
celé noci nespím,
ptám se jen:
Proč se to tak stalo?
Proč to moje srdce udělalo?
Jaký pak má smysl žít?
Prostě nejde se netrápit….

Tyhle otázky mi nikdo nezodpoví,
stejně tak moje rány nezahojí,
mohl by to jen on,
má srdce jako zvon,
ale pro mě v něm není místo,
v tom má už jisto…
snad jsem jedinná koho to mrzí,
co s tím zmůžou druzí?
Stejně jako já nic,
to mě na tom bolí nejvíc,
ok já počkám,tvého dotyku se nedočkám.

Dál mi tečou po tvářích slzy,
vím že se ke mně nevrátíš brzy,
taky co sem čekala,
do života sem se ti vetřela……       

ahoj..no todle je smíchanina mejch myšlenek,který sou možná blbosti..taky co jinýho by se dalo čekat ode mě..ale cejtim se líp když sem to ze sebe vychrlila..esi s tím máte nějakej problém tak to ani nečtěte....

Dneska sem tak přemejšlela  nad svým životem...no ono to nebylo jenom dneska....posledních pět dní se mi to všechno pořád honí hlavou...každej si řekne, co asi tak může mít holka mýho věku za problémy...hmm nějaký rozhodně a na náladě to zrovna nepřidává. S určitejma událostma sem si uvědomila pár věcí, který sem neviděla ...nebo možná nechtěla vidět..já ani sama nevím...... stejně bych do toho všeho zase znova spadla....takže je jedno jestli ted nebo pozděj....přišlo by to i tak.... ....vlastně si za všechno můžu sama měla bych s ena to už vykašla..já vím..asi nejsem normální....když si tak skládám všechny střípky dohromady.... ...on je v tom nevinně...jen mi řekl pravdu..nic víc...a já ho musím respektovat...nejvíc mě na tom štve že kdybych mu to neřekla tak to mezi nama mohlo bejt dál jako dřív.....minulost nezměníš a slova vzít zpět nemůžeš ..omluvit se možná,ale v paměti to zarytý zůstane na hodně dlouho..někdy i navždy....proč se pár slovama může změnit život? Mě samotnou udivuje, jak jednoduše to jde...stačily k tomu dvě slova..nic víc...a všechno šlo do kytek.. Když to vezmu tak letem světem já si vlastně nemám vůbec na co stěžovat. Sou lidi ,který sou na tem hůř....jasně ale ,bolí to všechny asi stejně v tom rozdíl není..akorát máme všichni jiný měřítka pro to, co je to pravý, nefalšovaný dno.
Člověk by se prý dna dotknout měl proto, aby se měl od čeho odrazit..na tom určitě něco pravdy bude i když nevím no,mě to tak moc nepřipadá.....každej člověk dělá chyby...některý se napracit daj..ale nějaký sou osudový....pomůže možná to slůvko zapomenout...ale to je v některých případech sci-fi....

Ted si jenom kladu otázku..: Má vůbec smysl tenhle život žít?....časem se oběvujou i myšlenky toho typu že nemá...ale převáží ten pocit..... no... sou lidi kterým by to ublížilo...nevím sice jak moc,ale troufám si říct že strašně moc.... kdybych já přišla o někoho koho mám ráda víc než sama sebe, tak bych to asi nikdy nerozchodila....ja si myslim že ten čék ví že o kom mluvim....

Nikdo by neměl plavat sám....jak v životě tak v problémech...nj jenže občas prostě člověk sám je i když sebevíc nechce..některý věci si jinak než sám nevyřeší.....nejvíc mě štvou ti lidi..pro který přátele neznamenaj vůbec nic...v mým životě je to střed vesmíru...jejich podpora,obejmutí,úsměv je prostě ta největší odměna kerou čék může dostat...když se někdo chová tím způsobem, že s kamarádama je jenom "protože se mu to hodí" u mě strácí jakejkoliv respekt a úctu jako člověk..přátelé sou na celej život..ti praví...jen je musíme najít....troufám si říct ,že já takový už našla...nevím co bude za 10 let nebo za 5 za rok..za měsíc..ale důležitá je realita....a v tý to je tak jak to je....

Někdo si může říct : "jasně no pubertální kravička se chtěla vykecat se svejma rádoby inteligentníma názorama"....hmm..to je možný..pokud vás to štvě,tak ste to vůbec neměli číst,jinak to je váš problém....jinak to nešlo...sou věci ,který člověk neřekne absolutně nikomu...každej máme nějaký tajemství...je ale důležitý mět někoho,komu můžeš důvěřovat a říct mu všechno co chceš....
Tímhle bych chtěla poděkovat hlavně Soňce, že mě celou tu dobu snáší a nevykašlala se na mě ani v těch nejtěžších chvilkách...i já umím bejt nesnesitelná...nikdo nejsme dokonalej..děkuju už za to že si.....
 co říct koncem....já ani vlastně nevím....tak nebudu řikat nic...
se mějte a važte si lidí,co vás maj rádi.....je to to nejlepší,co můžete mít...