tak sem se asi znova zamilovala, říkám asi, v srdci je dlouhá mezera.
no a cooo! po tolika letech cítit, nevěřím si, ale tebou je to jako rezerva.
rezerva toho co nemohla sem nehradit, city v mezeře nahradit.
tomu už ani nedalo se uvěřit. Neříkám, že ve všem zvládnu ti věřit.
ale čas zrovna s tebou, ani nevim proč, ale nechci ho promařit.
Asi je to poprév ale věřim v nás.
možná je to věkem, možná tím,
že, že s někým de to znást.
já neumím říct miluju, ale umím to vyjádřit,
umím to vyhádřit i když to tak necítím, a to asi proto že bez tolika let bez lásky, člověk umí city napodobit.
tys prožil si víc než já, a zvládáš poznat, co v kom je.
možná to sám nevíš, ale aspoň znáš soje naděje.
Nevěřím, že život člověku špatné přeje, jen neumí zřejmě ukázat, jak správně to vlastně je.
ale to spíš člověk nepozná, když nevěří tak ani nedoufá. když si mě potkal, poznávám jak najedmou z ničeho nic rozpoznáž, co je přežitelné a co douftelné.co k tobě cítím, a o co víc síly do sebe najednou dostáváš. napsal/a: Pimpula 09:55 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář