Dědo! 08.Duben 2009
Já nevím jak je to daleko,
ale čím je to blíž,
tím hůře to snáším.
Jen tak slepě přímě
krok za krokem
po dnech kráčím.
Pomalu mi příde,
že mě to zničí dříve,
než-li to nastane.
Tak moc se bojím té chvíle.
Říkám si,
že sem na to připravená,
ale nejsem.
Ani nevím,
jak na tohle člověk dokáže se připravit.
Je tolik věcí,
které bych mu chtěla vysvětlit.
Nejdříve sem ale nesměla
a teď už je pozdě.
A až bude opravdu pozdě,
pak mi tento čas bude přicházet včasný,
ale to už bude taky pozdě.
Zaslouží si umřít s pravdou
a nebo v klidu?
Tohle vše mělo proběhnout jinak.
Takhle to prostě nikdy nemělo být.
Nic už se nedá vrátit zpátky.
Posrala sem v životě hodně věcí,
ale téhle jediné strašně lituju.
Nedá se napravit,
a ponaučení z ní vzít také ne.
K čemu tohle všechno tedy bylo.
Asi moje životní prohra.
Je mi to tak líto……………………………………………………………………………………….. dědo.
napsal/a: Pimpula 23:27 | Link
