New Day 09.Únor 2021
Pár datumů pro představu...
1989 Narozena. V prosinci těsně po revoluci, do čerstvé demokracie.
1991 Odložena před nemocnici v košíku. Soud. V zařízení.
1992 Do péče babičky a dědy z mámini strany.
1995 Netuším.
2005 Menza, výběrové zahraniční jazykové gymnázium. Elita národa.
2008 Dospělost. Závislost.
2010 Přepracovávání.
2015 Narození syna!
2021 Střídává péče.
Chápu v životě více než ostatní. Lidé, jako já, se měli narodit později.
Smějeme se, že dříve lidé věřily na víly, a skřítky, meluzíny v komínech. Divíme se, že to bylo před 200 lety teprve, co jsme byli tak naivní. Smějeme se my, dneska, ve světě desítky náboženství, v době samého nadpřirozena zachyceného na kameru.
Život mě nepřestane překvapovat. Mám tolik štěstí, a to je třeba mít na paměti!
Ať už se tenhle příběh bude psát jakkoliv. Jedno bude stále platit. Mám v životě nehoráznou dávku štěstí. Nevím, jestli sudička se štěstím zakopla, a vysypala mi toho do kolébky prostě kapánek moc, nebo co, ale je to nepřehlédnutelné. A to po celou mou existenci. Časem jsem tomu začala říkat "rovnováha". Je to prosté. Kolik neštěstí, tolik štěstí. Nikdy ne naopak, a vždy rovným dílem v celkovém poměru.
Vysvětlím... Příklad.
Bodová škála od nuly - nejhorší, po desítku - nejlepší.
Vyhazov z práce za 4 body. Kopačky tak 3 body. Výpověď z bytu 1 bod.
Člověk se fakt jakože minimálně cítí pod psa, pokud je tedy alespoň té optimističtější povahy. Rovnováha však naprosto realisticky ukazuje, že jasná vítězná osmička už čeká za rohem. Stačí nechat tomu volný průběh. Osmička může být nový partner na celý život, vysněná práce, vyléčení vážné nemoci, potomek, peníze. A klidně i vše najednou, po malých douškách.
Problém je, že lidé neumí přijímat štěstí. Neumí si štěstí všímat, a vážit si ho už vůbec ne. Čím více si budeme uvědomovat, a opakovat, jaké máme štěstí, tím silnějším tvorem se formujeme. A silný tvor se snadněji, a pokaždé zvedne. Má sílu bojovat. Má vůli žít, a přežít.
K uvědomění si štěstí je potřeba skromnost. Slovem díku se to vrývá do paměti účinně.
Kdykoliv je potřeba, děkuji za deset pravd, které kdybych neměla, byla bych ochuzena.
Za zdravé dítě, jeho teplou večeři, jeho spánek v měkké posteli, za možnosti, za pitnou vodu, za úsměv. Děkuji za objetí v milované náruči, za věrné přátele, za mé zdraví. Děkuji za svobodu.
Deset proto, že tři vymyslí každý, tak zaslepený je málokdo. Pět dá zabrat. Ale u sedmého, osmého, tam teprve začneme přemýšlet. Každý musí odhodit tu vrozenou sebestřednost.
Tak lehké, a přesto kdekdo to nedokáže ani pochopit, natož se to naučit používat, a využívat. A opravdu jen málokdo může přijít na to, jakou moc to skrývá.
Škoda lidí. Být málokdo, to je mnohem vyšší level. Jsem ráda, že to umím. Že to chápu.
napsal/a: Pimpula 00:27 |
Link
