PomstaBudeSladka

Dokážete být k sobě upřímní???

Zkuste si popravdě,pro sebe odpovědět na těchto níže položených pár otázek...

Jsem zamilovaný? Ano? A opravdu do partnera,s kterým právě jsem?
Pokud občas myslím na někoho jiného, není to přece nevěra ne?
Je (byl) poblíž vás někdo, komu jsem nestačil/a říct, jak moc mi na něm záleží?
Je někdo,za koho bych byl schopen položit život, a myslím,že je i někdo,kdo by ho položil za mě...?
Možná bych se mohl/a trochu změnit, ocení to mé okolí a dosáhnu tak toho,co chci?

Abych pravdu řekla, na většinu z těch otázek znám svou odpověď. Čekali jste,že budu dělat rozbor sama sebe? Ne... Jen tak občas po večerech sním, koukám do zdi, nemohu usnout, a o to horší je probuzení ráno. Nostalgie a vzpomínky ve mě někdyvyvolávají až hrozivé pocity. Občas se bojím,že zas odejde někdo blízký z mého okolí, nebo že se třeba už neprobudím já. Však nikdy nevíme,který den je náš poslední. Hodně lidí mi změnilo život, a je pár lidí, na které opravdu nikdy nikdy nezapomenu ani nechci. David, Viktor, Péťa, Renča... Zuzana,která mě naučila k pokoře a sebeovládání. Bára,s kterou se hádáme,ale naučila mě trpělivosti a tomu, že přátelství se zakládá na něčem úplně jinym... I ti lidé,o kterých nemluvím dobře, které většinou nesnáším,mě naučili mnoho dobrého.

Nad některýma věcma je však lepší dlouho nepřemýšlet. Pokud se cítíte šťastni tím co děláte, nepřemýšlejte,zda je to správné či dobré. Prostě to dělejte a to co říká okolí, nad tím jen mávněte rukou.

Pokud dojdete v hloubání nad těmito otázkami k závěru jako já, že se příliš málo věnujete svým přátelům, které máte vlastně rádi, jen na ně nemáte čas,nedělejte si příliš nových známostí. Lidé sice přicházejí a odcházejí... Ale měli bychom mít pilíře, o které se budeme moci opřít,a oni se budou moci opřít o nás. Neříkejte lidem,jak jsou blbí, ale snažte se je pochválit a skládat jim komplimenty. Vyhněte se vtíravosti a tomu aby vás někdo považoval za "vlezpr*elky". A když dojdete náhodou také k závěru, že máte něco na dosah, blízko, a zároveň tak daleko. Jakoby před vámi stála zamčená skříň, do které vidíte,ale od které nemáte klíče...

Cítím se šťastná. Po dlouhé době se zdá, nalezla jsem snad klid. Mám kluka, kterýmu věřim, s kterým se snažíme vyjít si vstříc. I přes věk a vzdálenost nám to klape. A tak radši nemyslím na to,že se říká že "štěstí, je jen nedostatek informovanosti". Nebudu už se šťourat. Nebudu!

Avšak je tu jeden závěr ke kterýmu jsem dospěla a možná,pro vás bude přínosem. Jen tehdy, pokud se budete snažit šířit dobro a být v pohodě a nápomocni, jen tehdy se vám alespoň zlomeček toho vrátí. Avšak vždycky musíme spoléhat především sami na sebe. Spousta našich cílů obnáší velké oběti. Až tady,se ukáže naše pravá tvář. Vzpomínky a myšlenky nechte plynout, a buďte tvořiví. Pomáhá to k rovnováze osobnosti. Hlavně upřímnost a duše!

Nejsem maniak?
Nejsem zvrhlík?
Nejsem bezcitná a lhářka?

Kdo mi dokáže odpovědět na tyto otázky? Většina asi řekne ano,když to vůbec píšu, normálně by to člověka asi nenapadlo. Nejdřív sem si říkala,jestli nelžu sama sobě. Je jasné že nevymažete člověka ze dne na den z hlavy a že ho jentak nepřestanete mít rádi. Ale když už došlo k rozchodu,proč se bránit novému vztahu a něčemu co je vám tak příjemné?

Nesnášela sem když mi někdo řikal, to chce čas, bude zas všechno dobrý. A ono to vlastně je dobrý až se mi tomu nechce věřit :o) Jak pronesl jistý člověk - Honza... Jestli se cítíš opravdu na dně,tak už aspoň můžeš jenom čekat,kdy se od toho dna zase odrazíš. (Tak nějak). A netrvalo dlouho,a všechno nabralo zase trochu novej směr. Během měsíce sem se dostala z krize a stačila se zamilovat do jednoho  člověka,který mi v době krize hodně pomohl. Když sme spolu zali trávit víc času a víc se scházet, z mojí strany přerostlo kamarádství v lásku.

dodatek (září 2008)
Tak tohle opravdu moc dlouho  nevydrželo, ale snad už jsem nadobro vyléčená. Rozešli jsme se relativně v dobrém ale cítím se i tak šťastná. Přátelé a zase přátelé,to je to čeho se držím!

Už napořád (1.4.2008)

Když jsme leželi vedle sebe,
dal si mi pusu na čelo a usmál se.

Chytla jsem tě za ruku,
cosi bylo ve vzduchu...
Jen sem ti zašeptala
co bych si opravdu přála.

Víš já chci být už jen s tebou,
jen s tebou se chci smát,
s tebou chci snít,
a tvoje jméno psát.

Už nikam mi neodcházej,
zůstaň tu napořád se mnou,
život bez tebe je příliš hořký.
Ať dveře se zamknou!

Proč nemůžu kouknout na druhé a vidět jim do hlavy a do duše? Proč občas říkám něco co nechci a víc kritizuju, než spíš abych chválila? Je to tak, hnusný věci se říkaj obvykle mnohem snáz. Často slyšíte "ty vole, ty blbče, seš magor..." Ale chválit se za běžný a úplně obyčejný věci to už lidi nedokážou. Málokdo dokáže říct opravdu upřímně - "povedlo se ti to, dnes ti to sluší". Nemyslím tím az každou cenu jen chválit ale na rovinu třeba říct "povedlo se ti to,ale zkus ještě vylepšit tuhle drobnost a bude to dokonalý!".

Stejně tak ej to se slovy lásky. Kolikrát jste člověku řekli upřímně "miluju Tě" a mysleli jste to opravdu vážně a neřekli to jen proto,že to ten druhý chtěl slyšet? Jsou to slova kterýma se neplýtvá,ale asi to tak má být.

(dnes je 6.9.2008)
A já jsem ráda,že se s tebou dokážu zase normálně bavit. Poznala jsem,že jsi člověk,který měl v mnoha věcech pravdu,ale já byla zaslepená láskou a cítila se hodně ublížená. Jsi někdo kdo mě toho hodně naučil. Díky tobě jsem přestala kouřit, a uvědomila si opravdu moc věcí. Už vím,že jsou situace,které člověk občas prostě nezvládne a tak se musíme snažit pro rozhodnutí druhých nalézat pochopení. Roberte děkuju ti za všechno!!! :-*

Pravda, často bolí,ale lež je mnohem horší. Chybovat je prej lidský, a odpouštět Božský, ale nemůžeme odpouštět donekonečna. Ale určitě by každý měl dostat druhou šanci,ať už se jedná o cokoliv. Vím,jaké je prosit a škemrat o druhou šanci, proto, kdyby bylo na mě, a mohla jsem ji někomu udělit, udělala bych to bez váhání.

Občas se lidi k sobě chovají tak nějak jinak, ani vlastně neví proč a zbytečně si tím ubližují. Proč? Proč k tomu dochází když vlastně necheme? Asi je to zkouška přátelství a lásky.

Láska sice někdy hodně bolí a stojí nervy, ale nešlo by to bez ní. "Kdo nepoznal sebe, nepozná lásku. Kdo nikdy nepoznal lásku, nepoznal život..."