Proč nemůžu kouknout na druhé a vidět jim do hlavy a do duše? Proč občas říkám něco co nechci a víc kritizuju, než spíš abych chválila? Je to tak, hnusný věci se říkaj obvykle mnohem snáz. Často slyšíte "ty vole, ty blbče, seš magor..." Ale chválit se za běžný a úplně obyčejný věci to už lidi nedokážou. Málokdo dokáže říct opravdu upřímně - "povedlo se ti to, dnes ti to sluší". Nemyslím tím az každou cenu jen chválit ale na rovinu třeba říct "povedlo se ti to,ale zkus ještě vylepšit tuhle drobnost a bude to dokonalý!".

Stejně tak ej to se slovy lásky. Kolikrát jste člověku řekli upřímně "miluju Tě" a mysleli jste to opravdu vážně a neřekli to jen proto,že to ten druhý chtěl slyšet? Jsou to slova kterýma se neplýtvá,ale asi to tak má být.

(dnes je 6.9.2008)
A já jsem ráda,že se s tebou dokážu zase normálně bavit. Poznala jsem,že jsi člověk,který měl v mnoha věcech pravdu,ale já byla zaslepená láskou a cítila se hodně ublížená. Jsi někdo kdo mě toho hodně naučil. Díky tobě jsem přestala kouřit, a uvědomila si opravdu moc věcí. Už vím,že jsou situace,které člověk občas prostě nezvládne a tak se musíme snažit pro rozhodnutí druhých nalézat pochopení. Roberte děkuju ti za všechno!!! :-*

Vloženo: 23.Duben 2008 v 21:43.