Nejsem maniak?
Nejsem zvrhlík?
Nejsem bezcitná a lhářka?

Kdo mi dokáže odpovědět na tyto otázky? Většina asi řekne ano,když to vůbec píšu, normálně by to člověka asi nenapadlo. Nejdřív sem si říkala,jestli nelžu sama sobě. Je jasné že nevymažete člověka ze dne na den z hlavy a že ho jentak nepřestanete mít rádi. Ale když už došlo k rozchodu,proč se bránit novému vztahu a něčemu co je vám tak příjemné?

Nesnášela sem když mi někdo řikal, to chce čas, bude zas všechno dobrý. A ono to vlastně je dobrý až se mi tomu nechce věřit :o) Jak pronesl jistý člověk - Honza... Jestli se cítíš opravdu na dně,tak už aspoň můžeš jenom čekat,kdy se od toho dna zase odrazíš. (Tak nějak). A netrvalo dlouho,a všechno nabralo zase trochu novej směr. Během měsíce sem se dostala z krize a stačila se zamilovat do jednoho  člověka,který mi v době krize hodně pomohl. Když sme spolu zali trávit víc času a víc se scházet, z mojí strany přerostlo kamarádství v lásku.

dodatek (září 2008)
Tak tohle opravdu moc dlouho  nevydrželo, ale snad už jsem nadobro vyléčená. Rozešli jsme se relativně v dobrém ale cítím se i tak šťastná. Přátelé a zase přátelé,to je to čeho se držím!

Vloženo: 21.Květen 2008 v 14:18.