No jo, prázdniny minuly, krásný byly, Vánoční svátky sou fuč. A začíná příprava na velkej boom roku totiž Silvestr.
To bude zas nuda a nebo prdel? Kdo ví. Minulej rok sem se tak vožrala, až to hezký nebylo. Nejlepší ale je, že nikdy z chlastu nebleju.... je mi jenom špatně druhej den Ale nic víc. Se zeptejte mojí ségry.
Ták! A je to tady. Mam novej obrázek Moa Mitchella... to je takovej slaďoušek.. Já bych ho asi ukousla. Ale to by pak nebyl takovej, jakej je. Mno nic.
Koukněte se kdyžtak na jeho fotku u mě v albu - Prostě deutsche rappaz a tam někde dole by měl bejt s Melbeatz. Tak snad najdete:) Jinak můžu zkusit dát sem nějakou... snad se to povede.
Jinak už jde další část mého příběhu... dávejte pozor:)

Hm... jenom nevim, kde jsem skončila
A jo, už vim!!!

Kapitola 5 – Začlenění

 

Rychle, už jenom ten jeden track a bude to hotovo! Pomyslimsi v hlavě a dodělám poslední songu na svém albu, vlastně mixtapu, kterýjsem nazvala prostě: Der Anfang – Začátek.

Kool Savas si mou práci docela pochvaluje a i Discopolo jespokojený. Nedělal mi však všechny beaty. Spřátelila jsem se s Melbeatz,vlastním jménem Melanie, která je jediná ženská, která je v Německu a USAúspěšnou producentkou a beatmakerem. Fakt si jí vážim, protože se s ní dáv pohodě kecat o čemkoliv a ona je zase ráda, že má u sebe aspoň nějakouženskou, protože samí chlapi Optici, co není zase vždycky skvělý. Nemůže si jimpostěžovat, že má zrovna krámy nebo s kym by chtěla spát nebo různý jinýženský věci. Většinu songů jsem konzultovala s ní, pomáhala mis úpravou a korekcí, aby tomu každý rozuměl, informovala mě, co jo a conedávat do textu. To abych moc nenaštvala Savase a jinak celou BMG, pod kteroucelí Optik Records jsou.

Nadešel můj velký den; Kool Savas s celou partou seměli vyjádřit, jestli mě zařadí mezi semknutej kolektiv, a nebo jestli měvyhodí jako nepříjemného parazita. Slovo si vzal první Amar, rapers maďarskými kořeny:

„Koukal jsem a docela se divim, jak jsi mohla bejt celoudobu takhle skrytá holka.“

Ercan přikývnul a podíval se na Savase. Ten si hráls perem a po chvíli ticha, která nastala, se probudil z myšlenek:„Co? Mam mluvit?!“

Melanie ho poplácá po rameni: „Jo ty, Savasi. Je tu snadněkdo jiný, kdo se tak jmenuje a kdo je tu takovej boss?“ Rozhlíží se poostatních, ale ti jenom zavrtí záporně hlavou.

„Ehm, sorry, já si to neuvědomil.“ Rozlije se mu ruměnec podvousy a přivře oči. Teprv potom se na mě pozorněji zadívá.

Tady bych se mu asi nabourala do hlavy, protože nevíme, jakéjeho pochody v myšlenkách jsou, tak je aspoň trochu poznáme ne?

„… SUV oder Cabrio? Tak teď vážně nevim. A co že to po měchtěli? Ahá, už to mam… Tu holčinu nějak přijmout nebo odmítnout. Tak víš co,já nevim.“ Poškrábe se na bradě. „Hm, jak jsem tak poslouchal její songy,přišlo mi to trochu kostrbatý, a ta výslovnost… Nevím no. Pořád si to musimpřehrát znova, abych se ujistil. Ale Melanie se to docela líbilo. Hlavně tenMein Traum. Taky si myslim, že ona má na to, stát se Optikem, ale musela by dotoho něco víc vložit. Ne jenom chtít něco dokázat, ale i zkusit dát do tohosrdce. I když musim říct, že…“

„Co musíš říct králi rapu?“ Ozvu se po menší odmlce.

Všimnul si, že se na něj všichni upřeně dívají a poslouchajího.

„Zase přemejšlíš nahlas Savasi.“ Ušklíbne se Amar a Savas seplácne do hlavy.

„Sakra,“ řekne si potichoučku, ale jak je všechno jehomyšlení a názory vyzrazeny, není důvodů, aby chodil kolem horký kaše.

„Tak do toho skočíme. Po hlavě. Není čas, abychom tuztráceli čas nějakým marným tlacháním o tom, že nic neumíš…“

Cejtim se, jakoby mě polila studená sprcha, ale Savaspokračuje.

„… protože ty něco umíš a máš na to. Svejma songama jako jeMein Traum, Schwarze Schlange nebo Tschechin si mi dokázala, že chceš něcobejt. A já to vidim. Viděl jsem, jak ses mořila ve studiu, chodila jsi za Melkvůli každý blbosti, až se mi jednou svěřila, že je to skoro šílený, alevytrvali jsme. A stalo se to, co se stalo. Já jsem se rozhodl.“

Vstal. Čekám napjatá jako struna. Ostatní také sledují, coudělá. A co se stalo bylo, že on se místo nějakého dramatického gesta opře ostůl! No to je ale gesto. Ovšem čelem ke mně a nemá zkřížený ruce. To znamená,že se mi nebrání a vypadá to docela slibně. Nakloní hlavu na stranu a prohlížísi mou vizáž.

„Sis koupila nový triko tam, kde jsem ti poradil, co?“

Kývnu. Nechápu, co tenhle směr hovoru přinese, takže napjatěčekám. A už mě to nebaví, chci na záchod.

„A chtěla by sis něco koupit v Queensu? Nebo bys chtělaněco dovýzt z USA? Třeba takhle Air Max?“

Zazářej mi oči: „To by bylo báječný Savasi, jenže…“Posmutnim. „K tomu potřebuješ hodně peněz a to já si rozhodně nemůžu dovolit.Však znáš moji situaci. Jsem chudej student, co bydlí v tom nejlevnějšímhotelu, co se v Berlíně dá najít.“

Teď si založil ruce: „Jistěže jsem s tvou situacíobeznámen, milá Schlange. Jinak bych tě tu už nedržel, kdybych tě nechtěl mít usebe jako jednu z vůbec prvních ženských mc´s v Německu.“

Nejdřív mi to nedochází. „Jednu z prvních?“ Zamračimse: „Vždyť první ženská je Kitty Kat ne?“

„To jo, ale jako myslim to úplně jinak.“ Opáčí mi král.

„Jak jinak?!“ Nechápu.

Ostatní se za Savasovými zády dusí smíchy, jak mě dusí.

První se ozve DJ Nicon: „Copak ti to nedochází malá? On tiřekl, že budeš jedna z vůbec prvních mc´s v Německu!

Už mi pomalu začíná svítat: „Takže takhle… hem, jestli dobřechápu, tak Savas mi chce naznačit, že vy jste se všici shodli na tom, že bystemě do vaší party nakonec přibrali?“ Můj tázavý pohled všechny rozesměje a Sinanmě poplácá po zádech, protože přišel ze záchoda a slyšel můj závěr.

„Trvalo ti to holka.“ Prohlásí a ve mně by se v tuchvíli krve nedořezali. Pořád si to přehrávám v hlavě jako film – přijedudo Berlína, zahnu do blbý ulice, málem mě znásilní, Savas se objeví jakonějakej superhrdina a zachrání mě. Jdeme ke mně na hotel a pozvu ho natiramisu. Tam z něj vypadne, že mě zná. Zve mě do studia, kde mě představíDiscopolovi a ostatním Optikům. Dělám jak barevná a nakonec se mi ta píle vyplatí.Dorazila jsem do cíle své cesty. Jsem Optička.

Jako blázen, co dostane kachničku na hraní, vyskočim i já avlepim Savasovi takovýho hubana, až si z toho sedne na prdel. A doslova.Všechny tam obejmu, oblíbám a prostě mam radost, až se celej dům a studio otřásáv základech. Skáču dva metry do vzduchu, i když nejsem na trampolíně. Jeto úžasný pocit. A jenom díky píli jsem se sem dostala. A díky Sashovi.

„Ty blázne,“ směje se Kool Savas, „ty mezi nás opravdupatříš.“ A pak si zašeptá: „Jo, patříš k nám. To jsem věděl už od začátku.Jsi jedinečná.

 

Kapitola 6 - Plachetník

 

Minul podzim a také zima. Nový rok jsem oslavilas lidma z labelu, ale někteří chyběli, takže to bylo takový nic mocno. Ale na to, že to byl můj první Silvestr v Německu v Berlíně, takto bylo šlupkový. Fakt, žůžo. Konečně jsem mohla zažít ten slavnej ohňostroj naBraniborský bráně, což bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Dobře, nebyloto nejkrásnější ale jeden z těch lepších okamžiků. A taky jsem na pártypotkala chlapa, kterýho znám z hotelu. Ale to ho jenom potkávám a moc senebavíme. Jenom pozdravit a prošumět dál.

Jenže, všechno vzalo jinej spád, když konečně se stalo to,že jsem šla s přítelkyní na tržnici a tam jsme ho potkaly. Ona ho zná, takse s nim dala do řeči. A on jí vypráví o rybách a o tom, že si přišelkoupit novou svítilnu, aby, když bude na rybách v noci, viděl, co chytil.

„Hele, spěcháte? Můžu vás pozvat ke mně na pokec? Přece tunebudeme stát jak svatý a kecat jen tak na tržnici jak ty starý báby.“ Pozvenás k sobě domů a my souhlasíme.

Jdeme za ním k hotelu, zahneme do ulice K Parku avejdeme do žlutého domu a výtahem vyjedeme do druhého patra, kde má malougarsonku. Jsou tam cítit cigarety, ale není to tak silné, protože, jak jsem sivšimla, on kouří malá a tenká cigárka, která si sám vyrábí z velkých.Z jedný obyčejný udělá tři malý. Jinak jeho byteček je opravdu malý.Kuchyň, obyvák, ložnici má společný a jenom koupelnu a záchod má oddělený.Hned, jak vstoupíme, mě zaujme malá knihovna, kde může být tak kolem sta knížekod různých autorů, mimo jiné i Piers Anthony, který je můj nejoblíbenějšíliterární autor. Hned se k ní hrnu a prohlížím si je. Přitom si všimnujeho lednice, která má místo obvyklých připomínek a lístečků s čísly nasvých dveřích přilíplej velkej plakát počítačové hry Might and Magic II. Dojdemi tedy, že moc rád hraje.

Vedle knihovny má přímo akvárko, tak sto na dvacet a kolemšedesáti centimetrů výšky, kde má malý rybičky.

„Co to je za ryby?“ Zeptám se.

Pohlédne na mě ledově modrýma očima a já začínám tát: „Co,tyhle?“ ukáže na ně a otevře lednici, aby vytáhl kýbl, kde má malý červíky,ještě živý a hodí dva do akvárka. „To jsou plotice. Teď ty červíci změknou aoni je můžou hezky sníst. Tyhle jim jedou. A jsou ještě živí.“

Když se odchází, zeptám se ho, jestli nemůžu s ním jítněkdy na ryby. Odpoví, že klidně a docela rád. Jenom abych nasbírala nějakýnávnady, aby se chytaly. Ale prý si myslí, že nic nebude. Byla moc teplá zima aprostě moc neberou. Tak se ptám jakou návnadu a dohodneme se na červenýchžížalách, protože ty maj moc rády.

„Hele, a mohla bych si něco půjčit z knihovny?“ Zeptámse nakonec ostýchavě, ale on v klidu řekne, že klidně.

Sice jsme na odchodu, ale nějak je moc ukecanej, tak nakonecse stočí také rozhovor na hry. Na počítačový hry, který on rád hraje. Ukážeobal jedný hry kámošce a ona neví. Já se chytnu: „Hele, to je hra 7 hříchů. Žejo? To je podle mě něco jako Sims ne?“

Usměje se na mě jako sedmero andělů a já opravdu už skoropoklesnu v kolenou. Sakra, já bych ho měla popsat, jenže ono to nejde,když jste skoro na pokraji mdlob. Ale zkusím to, abyste měli obrázek, o jakskvělýho chlapa byste přišli: asi bych začala vlasy a celkově postavou, protožeon je stejně vysoký jako já (měřim 163), jenom o čtyři centimetry vyšší. Je tošpinavej blonďák a má úžasně modrý oči, který se třpytí jako dva démanty.Opravdu. Nos má normální, malý ale slušivý. Na něm mu sedí brýle. Vždycky, kdyžjsem ho navštívila, měl je na sobě. Povídá, že je nosí pouze večer, protože tomá oči hodně unavený a prostě moc nevidí, ale tak si myslim, že by je měl nositpořád. Sluší mu. Jeho ústa se mu vždycky roztáhnou do velmi milého úsměvu aodhalí tak mezery mezi zuby, které jsou už tolikrát plombovány a on tokomentuje pouze slovy: „Já si prostě nerad čistím zuby.“ Ale přitom se usmějetak, že mu to musíte odpustit a brát to jako jeho slabůstku a prostě hotovouvěc.

Já to tak beru. Taky nemam moc ráda čištění zubů. Je tonuda. Kdyby takhle měli kartáček, který by s vámi mluvil. To by bylazábava

No jo, jdeme dál, protože jsem se asi zamilovala. Postavunemá bůhví jak vypracovanou, ale prostě je v dobrý figuře a je fit.Vždycky. Přisuzuje to jenom rybám, tím, že on tam sedí a nic nejí a tím právěhubne a drží dietu. Ale vaří teda skvěle. Na to, že je doma pouze on a ještějednou on, tak prostě to všechno zvládá na jedničku.

Nosí obvykle pruhované triko, které je od barvy, trochupostříkané, ale jinak pěkný. Potom černý tepláky, který skrývají knoflíčkovétrenky, což je velmi dobrý fígl, když se chceš vymočit, ale nechceš si sundavattrenky. A také to má i jiné přednosti, že ano. Jenže ty tu nechci rozebírat, játo nezažila. Já o ničem nevim, já prostě dělám do včel. (Ale zase kecám. Takžepst!)

On žije sám. Jenom on a nikdo jiný. Má dva syny, kterézplodil, když si nedával pozor. Nikdy nenosil kondomy a ono je to prostě dobrý.Pohodlný a fajn. Já mu rozumim. Kdybych měla na ocase taky gumu, vadilo by měto. A škrtilo. Ale přece jenom si dává pozor, když je s nějakou ženskou,nebo si dává bacha ona a bere pilulky. Což je na jednu stranu dobrý a nadruhou… No nevim. Jak řikám, já o ničem nevim. Je dvakrát rozvedený, ale nasvoje ex nadává takovou silou, že prostě jim musí platit alimenty a nic jinýhonechtěj. Prostě ho maj na tohle. Syna mu nechce jedna pučit, protože je prýšpatný příklad, ale on si to nemyslí.

Už jsem opravdu chtěla odejít s přítelkyní, tak jsem serozloučila a odešly jsme. Bylo to trochu uvolňující se trochu nadechnoutčerstvého vzduchu, ale pokud tohle dočtete do konce, budete vědět, proč se takráda vracím do jeho bytu, i když to tam tak voní kolínskou a lá ženskécigaretky.

Po hodině samoty jsem si řekla, co budu dělat doma, kdyžjsem si chtěla číst. No jo, jenže já na to zapomněla, že si můžu půjčit knihuod toho chlápka. Jenže to jsem za nim zase musela jít. Takže seberu ze stolumobil a klíče od pokoje, na nějž jsem se zmohla po vydaném mixtapu a utíkámsvižným krokem k sousedovi.

První úskalí je přede mnou; kterej zvonek je jeho? Tam jichje totiž víc a já neznám ani jeho příjmení, abych mohla zazvonit. No, nezbývá,než dát na strýčka Příhodu a zazvonit na první, co se mi bude líbit. Takženádech a cink! Zmáčknu knoflík.

Ke mně přijde nějaká kudrnatá hlava a otevře skleněné dveřea ptá se, co potřebuji.

„Já, ehm, hledám toho rybáře. Mohla bych dovnitř?“ Vykoktámze sebe trochu neohrabaně, ale ten kudrnáč mě pustí. Nevypadal ani nebezpečně,jenom zpomaleně.

No, tak vyběhnu rychle schody po dvou a kašlu na výtah,přece si nebudu přidělávat špeky, že. Už tak jich mam dost, protože jenom sedimve studiu, celej den nevycházim, jim jenom čínský polívky, neběhám a nebo sipovidám s rodinou na ICQ.

Zaťukám na jeho dveře a ony se otevřou: „Ahojky, tak jdemena ty ryby?“ Zeptá se hned na okraj, ale já bohužel nechci, jaksi mě přešlachuť, chci si číst, takže mu řeknu:

„Promiň, ale dneska se mi už moc nechce. Ale ty jsi říkal,že si mohu půjčit knížku. Kdykoliv ne?“

Pustí mě dovnitř: „No jo vlastně.“

Má návštěvu, jednoho tlustého pána, zřejmě soudě podle jehopleti cigána. Ale tak když se bavěj a vypadá to, že v pohodě, tak neníproblém se něčeho obávat. Vezmě mě za ruku a ukáže mi všechny knížky, které má.Objevim tam Barbara Conana, potom Pierse Anthonyho a nějakou válečnouliteraturu, jenže tohle je dost nudný o Americe. To já nečtu.

Je tu něco zvláštního – když se mě dotknul, projel mnouelektrický šok. Je to možný? Možná za to můžou jeho oči, možná ten sarkastickýúsměšek, když poslouchá vyprávění jiných. Nebo jeho hlas? Co já vím. Pravda je,že jsem se asi zakoukala do chlapa, kterej nemůže bejt můj. Je to už takováklasika. Mezitím, co jsem si vybírala knihy, on ten chlápek pořád mluvil amluvil, vypráví mi různý vtipy, mezi nimi jeden, co mi utkvěl v pamětibyl: „Dva policajti hází papíry do kopřiv a přijde třetí a ptá se: ´Co tadyděláte? Proč házíte ty papíry do kopřiv?´ A ten jeden mu odpoví: ´Protože námšéf nařídil, abychom ty tajné dokumenty spálili.´

Podívám se na hodinky a moje ručičky ukazují přesně půlsedmý. Tlačí mě svědomí, že mam pracovat na tom tématu, co mě zadal Ercandize aještě mi napsal zprávu, že se dneska staví. Ale nenapsal čas. Takže se každouchvíli dívám na mobila, jestli mi nenapsal.

A za chvíli mi už i ten rybář ukazuje vtipy, co má namobilu, videa a prostě obrázky a melodie. Mě to dokonale uzemňuje. Po chvíli posloucháníse ho zeptám, jak se vlastně jmenuje a on odpoví: „Tak říkají mi Honza, aleklidně mi říkej Plachetník.“

Trochu mi to kopne do hlavy jeho jméno, protože pro německérodiny je tohle jméno moc neobvyklé.

„Honza? Ale to není odsud ne?“ Zamračim se a opřu se ofutro.

Ten chlápek s tmavou pletí už jde do svého bytu a takmáme času dost na pokec. Sednu si mu na postel a Plachetník se rozpovídá: „No,víš, já nejsem tak úplně Němec. Přijel jsem z Český Republiky, abych tumohl začít znova. Přece jenom, tady dávaj víc peněz než tam. A navíc, tady můžuzačít konečně dělat něco pro sebe. Tam jsem se musel hádat o každou věc a syn,co mám, za mnou jezdí každej měsíc. To jsem si zažádal, protože moje bejvalážena mi ho nechtěla půjčovat, tak jsem to podložil důležitejma argumentama atak je to konečně v pohodě…“

Přerušim ho: „Zvládl bys ještě něco česky?“

„No jistě Michaelo. Co si to o mě myslíš. Můj syn mluvíčesky a ne německy. Nechci aby se učil tuhle sviňskou řeč.“ Dívá se na mě a jáse chopím příležitosti, která se mi nabízela. Totiž poprvé promluvit za dlouhoudobu česky.

On na mě vyvalí oči: „Prosim?!“ Nakloní se ke mně: „Češka? Atady v tý prdeli? Co ty tu prosim tě děláš?“

Mávnu rukou: „To není tak důležitý. Hlavní je, co ty tadyděláš.“

„Chytám ryby.“ Usměje se neurčitě a vidím, jak se muv očích roztančí plamínky.

Jak tak mluvíme, on vypaluje některé filmy a pálí jednucigaretku za druhou. Ovšem vždycky si dá tak deset minut pauzu. No, tak pětminut. Tak dlouho bez cigára by to nevydržel. To si myslim já. Ale důležitý je,co si myslí on, že zvládne.

„Proč si sem vůbec jezdila?“ Zajímá ho to a nehodlá se pořádvzdát toho, abych mu odpověděla.

„Dobře, řeknu ti to takhle,“ posadim se tak, že si přitáhnukolena k sobě a koukám na něj s lehce nakloněnou hlavou na stranu.„Přijela jsem sem před rokem a myslim si, že už toho tady mam hodně za sebou.Přepadli mě Arabové a chtěli znásilnit, jenže…“

On si nedal pokoj a musel mi začít zase něco vyprávět. Jakzachránil holku před dvěma idiotama, co mluvili turecky a že ho bodli dobřicha, ale že on to vůbec necítil, že je oba dva srovnal do latě a nechaljednoho odvýzt vránou a druhýho odvezla sanita. Spolu s Plachetníkem. Ažpo pár hodinách cejtil bolest v břiše. To už ten nůž měl vyndanej a ovázanouránu.

„… přišla záchrana v poslední chvíli!“ Pokračuji klidněa nevšímám si jeho přerušení. Prostě mluvím a mluvím, až on nakonec poslouchánapjatě jako struna, co se stalo za tu dobu, jak jsem se dostala k OR ajak jsem si přilepšila v bydlení.

Teď na mě tak kouká, jako bych opravdu byla z jinýplanety.

„Jsi ty vůbec normální?“

Přikývnu: „Jo, jsem. Nikdy jsem se necítila líp. U Optikůjsem chtěla bejt od tý doby, co jsem spatřila klip od Savase das Urteil. Tobylo takový zlý, že jsem měla vždycky mráz po zádech. Od tý doby se o něj ajeho crew zajímám. Je to fakt zajímavý. Ale netušila jsem, že se to odehraje ažtakhle drsně.“

Nakonec jsem tam zůstala do noci, přičemž jsme se spoluvyspali. Bylo to pěkný, ale pak mi psal Ercan, kde jsem. Tak jsem musela jít.

„Děkuji ti za příjemný večer.“ Poděkuji mu a odejdu.

Plachetník je zase sám sebou a má zase na pár týdnů pokoj sesvými choutkami.

 

Kapitola 7 – Co je s tebou?

 

A je tu zase jaro. Pořád se to nějak střídá a už je iprvního března. Že nevíte, kdy mam narozeniny, že ne. Já to vim. Av labelu to taky vědí, jenže když jsem přišla do studia, nikdo mi nicneřekl. Ani jedno mizerný přáníčko, žádná gratulace, prostě nic. Jakoby se moje21 narozeniny odmlčely. Ach jo, jako ostatně vždycky, když chci slavit.

Díky tomu mam svou obvykle špatnou náladu ještě horší a jsemnepříjemnější než obvykle. Když se mnou Savas nahrával featuring, musela jsemho kopnout skoro do prdele, než jsem se trochu konečně uklidnila.

Tak jsem zvědavá...