E bonit do úst nám bezoštyšně dává

V rybníku ve středu Evropy se vše vrátilo do starých kolejí.Velké ryby totiž před dvaceti lety způsobily poprask na rybníce. Po okamžiku nadějí a vzhlížení k východu nového slunce však většina rybího národa opět upadla v čerň. Velké ryby - sumci, štiky, kapři - svlékly rudé šupiny a přebarvily si je. Některé na modro, jiné na oranžovo nebo na zeleno. Některé si dokonce rudé šupiny nechaly. Ale to teď není to hlavní. Všichni rybí obři se začali chovat jako v době před popraskem. Kradli, unášely jikry a malé rybky, brali jim jídlo. Jednu, která neuměla pořádně říci R, dokonce napadlo, že by obávané rybí vrahy a zloděje mohli pustit. A tak se otevřel rybí vězení a všechna ta havěť se vyvalila na svobodu. A pak teprve začalo to pravé peklo, které pokračuje dodnes. Je čas rybník vypustit, dobré ryby mezitím přemístit jinam a ty zlé tam nechat. Ať se udusí, zmítajice se v bahně. Nuže, milí přátelé, chopme se stavidla!