Reniiink.a

Milovala jsem svůj život. A víš proč? Z jednoho prostého důvodu: Byla jsem naivní, slepá, ale zamilovaná – měla jsem vše co jsem chtěla, ale to jsem si neuvědomovala. Láska kterou jsi mi dal, z Tebe vyprchala a šla dál. Říkal jsi že mě miluješ, teď už si ani nevzpomeneš. Říkal jsi co cítíš, nebo jsi jen lhal?Já jen vím, že jsi mi toho hodně dal. Dal jsi mi křídla, úsměv na tváři s kterým každý zamilovaný zazáří – život mi dal TEBE....Milovala jsem Tě a to strašně moc, a víš proč? Z dalšího ještě prostějšího důvodu...Když ráno vstávám, často vzpomínám, na časy kdy pospíchala jsem za Tebou po škole a ty jsi byl doma a myl sis vlasy. Tvé nedostatky byli Ty pro které jsem Tě milovala – ty kterými jsem Tě odlišovala. Celý svět byl růžový, když spatřila jsem oči tvý. Znal si mé pohledy, úsměvy, gesta mí, co víc dodat, byl si jedinečný – byl jsi můj ŽIVOT...a teď? Nesnáším svůj život, víš proč? Zpomínky mě sráží k zemi, říkám si proč už to tak není! Proč jsi mě opustil a to abych se trápila jsi dopustil? Už to bude rok, nemůžu zapomenout, kolem sebe se rozhlédnout, jsem úplně sama, jako bych ze světa vymizela. Mé dny jsou prázdné – nežiju, bez Tebe ztemněli, ve snech však opět ožiju, místo kde sejdem se opět, místo kde věřím, že vrátíš se zpět. Vidím tvé oči hluboké, sním o lásce veliké, citím tlukot tvého srdce, v tom i mé rozbuší se prudce. Probudím se a hned vím, že opět sním. Chci zapomenout, a jen v těch nejtěžších chvílích na Tebe zpomenout. Nechci se trápit, to už je moc, je to jak nějaká nemoc. Nechci už být otrokem, chci přestat žít pod tlakem. Je zase den a já věřím, že příjde den kdy se my dva opět sejdem – vzal mi TEBE...a bez Tebe já už nedokážu žít.