16.Duben 2009

Jedna z tří cest

Vláčím se cestou neznámou, strach veliký mám najednou, mysl napůl zmatenou, nic víc - jen lásku neopětovanou a bezednou. Stojím na rozcestí třech cest, kterou vybrat si mám, a tou dát se vést?! Nevím si rady, hromy hřmí, blesky se klikatí, v hlavě mi dokola tvůj hlas zní. Mám jít vpřed tou první z cest, nebo se srdcem svým kupředu nechat vést, chaos mě přemohl, myšlenky nemohu snést. Srdce mi napoví - tou nejstrmější jdi, k hvězdám tvým popojdi, zavři oči a pomalu sni. Ta cesta cíl tvůj skrývá, Ty se však nevzdávej, jdeš kupředu i kdyby ta pravá z cest to nebyla. Tvůj sen tak blízko se zdá, srdce se rozbuší, je čas - už se rozednívá. Motýlci poletují kolem Tebe tak, že cítíš se znovu šťastná - volná jako pták. Vidíš ho v dálce, tak blízko teď je, zavři opět oči, sevři ho v náruči - a on už neodejde!

12.Duben 2009

Cíl

Kráček dál, oči dokořan, neohlížej se. Jdi vstříc svému srdci. Kráčej a nevnímej okolí, to ONO Ti kazí průběh děje, to ONI Ti hází slova pod nohy. Máš cíl, ten daleko před sebou máš, to štěstí pomůže Ti nalézt sílu. I kdybys měl dlouho stát a přemýšlet jak dál, jdi cestou svou. Běž dál, bez břemen a pout, tvá hrdost nesmí uvadnout, tak daleko jak řeka umí plout, než tvá víra zklame a ukáže Ti kout. Když však nalezneš svou sílu, tak daleko se zdá, nevzdávej se a bude zase tvá. Ta síla která přetrvá, ta která se rozlévá, ne jako slzy padající na tvůj klín, nýbrž jak plamen sirky, přecházející v dým. Předešlích dnů a snů se zbav, jen do přítomnosti se vrať. I kdybys slepý kráčel dál, tvé srdce napoví, tvůj směr a kraj. I kdybys měl za hlavu hned dát, vše co jsi měl rád, vše pro co jsi se mohl smát. Tak lehký jako vánek, bez starostí a pout, běž dál, i kdyby tvůj cíl, tak daleko byl, tak za láskou běž dál, k cíli, který tvůj sen skrývá, jsi tak blízko, tak zavři oči a…..

06.Únor 2009

Reniiink.a+ n-i-k-y-s-e-k...bylo to krásný

Naše přátelství….bylo něco úplně jiného…Poznala jsem osobu s kterou začalo mít najednou vše smysl…Byla jsi to Ty Niky, holka která mi otevřela oči….Chvíle s Tebou? Bylo jich strašně moc, minuty, hodiny, dny, měsíce na které se nezapomíná…Měla jsem život o kterém jsem vždy snila…Naše kroky se setkaly u koní – náš cíl, náš zájem. Rok 2008 byl jen náš, na jeho začátku jsem Tě poznala– to jsem ještě nevěděla jaký poklad v Tobě mám. Postupem času si se stala mou závislostí, nezbytnou složkou a součástí mého života. Bez Tebe nepadlo ani jedno rozhodnutí. Vzpomínáš na naše vyjížďky, kdy jsme běžely s Bobískem a Furínkem po poli s větrem o závod? Nic nás netížilo, okolní svět, problémy, starosti šly najednou stranou, předháněly jsme se…ta rychlost, ta volnost…lítaly jsme, pamatuješ? Koně běželi sami a my jsme rozpjaly ruce a letěly …daleko od všech…do našeho světa. S Tebou – jiný svět…nemusela jsem nic říkat…i beze slov to šlo, vždy jsi poznala co mám na srdci i na jazyku. Byli tu dvě osoby které jsme milovaly..Měly jsme všechno jedna tu bylo pro druhou, každá měla kluka kterého milovala, koně na které jsme dopustit nedaly…Trávily jsme spolu každý den, každou volnou chvilku…byly jsme spolu jak jen to šlo. Jedna pro druhou v každé situaci. Pak se ale stalo něco co naše přátelství ohrozilo..semnou se rozešel kluk, pro kterého jsem žila, bez kterého jsem tu dál být nechtěla, přehlížela jsem okolí, byla jsem tam kam jsem přesně spadnout nechtěla…Ale byla jsi tu Ty – holka která mě objala, chytla za ruku a dostala dál. Holka na kterou jsem nedala dopustit, kde bych předtím byla bez Tebe? Nechci ani pomyslet…Pak jsme přišly i o koníky, přijela jejich majitelka a už mohla chodit jezdit jen jedna z nás…Obě jsme se jich vzdaly…A šly jsme spolu dál..začaly jsme jinde, ale už to nebylo jako dřív, ale i přesto všechno naše přátelství dál vydrželo, nevídaly jsme se každý den, ale já Tě měla ráda čím dál víc. Ty jediná jsi se ke mně nikdy neotočila zády, mé chyby jsi hájila a nikdy jsi mě nezapřela. Když jsem chodila s tím klukem, přišla jsem o všechny kamarády,ale Ty jsi semnou zůstala, byla jsi tu i potom co se semnou rozešel, ale ostatní se už nevrátili. Každý by si řekl, že jsem byla sama, ale já jsem měla Tebe a nikoho dalšího jsem nepotřebovala. Prázdniny – ty byly naše, plno zážitku..spaní na přehradě, plavení koníků, nakupování, různé výlety, bylo toho strašně moc…Pomalu jsi začala ztrácet i toho tvého kluka….uvědomila jsem si, že lidé ze snů – našeho světa, nás pomalu opouští…..Naše koně s kterýma jsme létaly, Michal- kluk kterého jsme milovala, Ty a Tomáš – kluk tvého srdce. Takhle to bylo v našem světe…..a najednou jsme zůstaly sami….sami v tom obrovském světě…vídaly jsme se čím dál míň, nikdy jsem si ale nedokázala připustit, že by naše přátelství skončilo. Ale mýlila jsem se…stačilo jen málo a hned jsme se hádaly – hádaly jsme se kvůli věcem kterým jsme se dřív jen zasmály, přešly je a šly dál….začaly jsme se hádat kvůli nepodstatným věcem…každá sebemenší chybička, vyryla do našeho vztahu velikou díru….a najednou měl být konec….jedna pro druhou už tu nebyla…když jsi měla problém a volala jsi …ozvalo se jen ticho…Nevěděla jsem jak pomoct…najednou jsem Ti nerozuměla, nevěděla jsem co dělat…nechtěla jsem aby ses trápila, když jsem chtěla poradit – Ty jsi nerozuměla…co se stalo…takhle to přece nemělo skončit…naše přátelství, náš svět? Kam to všechno zmizelo, přece to tady někde ještě musí být…Už jenom slzy stékají, když vzpomínám na chvíle strávené s Tebou, na to, že neuběhla ani jedna promarněná minuta.. nelituji ničeho co se stalou s TEBOU…ale lituji toho, že jsem Ti nedokázala pomoct, když jsi mě nejvíc potřebovala….lituji toho dne kdy to všechno skončilo 20.12…v mém srdci…budeš na vždy, náš svět…. naše sny, žila jsme jen pro Tebe…to s Tebou začalo mít vše smysl….DĚKUJI….Reniiink.a + n-i-k-y-s-e-k

31.Leden 2009

Jen v mé mysli

Tahle stránka....plná myšlenek ukrytých v mé hlavě...ne - nekopíruji to od nikoho jiného než od mé hlavy...Stavím se proti své mysli. Někdo říká, že zbytečně, pár z vás sklopí hlavu, pár se otočí zády, a Ti poslední příjdou a obejmou mě. Ne nechi aby mě někdo litoval, to neni mím cílem...kdo chce, přečte si mé příběhy z mého srdce...to ví víc než ruce které píší právě těhle pár řádků...V našem životě znamenají peníze strašně moc...ale dají se snad za ně koupit odpustky???Ne, smysl života si nikdy nekoupíš....jen čas Ti proplouvá mezi prsty a Ty nestíháš....vyhoť peníze a usměj se ...říkají ti ostatní že jsi blázen? Mají pravdu....blbost!!!!! V tomhle světě bez peněz, drahého oblečení, beze jména????Nejsi nic....usměj se na mě....a řeknu Ti, že jsi něco víc,než ti blázni kollem Tebe, kteří svůj život zvážili na vaháh a zjistili, že bez peněz nestál za nic.Co udělali potom????....věděla bych.....

29.Leden 2009

Slunce

Našel jsi mě...Odsoudil a zase odešel...můžu mluvit o chvílích kdy vycházelo slunce, když přes den zářilo, plno příběhů přibylo - a já jsem věřila, že když zajde...příběhy neskončí, začnou s jiným dějem, ale stejnými postavami...Slunce zašlo - a konec příběhů nastal...Mě zbyli jen slova, kterými popisuji den, kdy vyšlo slunce....a dlouho nezapadlo, všem říkám, jak teplé paprsky ten den mělo, nepálilo natolik aby mi kůži splálilo, jen zlehla aby pocitů krásných nabylo...Přála jsem si aby nikdy nezašlo, tak moc jsem si to přála...když zacházelo, dívala jsem se vzhůru k nebi a prosila Tě - neodcházej..........jeho paprsky jsem už nikdy necítila

27.Leden 2009

Můj sen

Chci utéct - utéct daleko před světem, zastavit čas jedním nádechem, rozjasnit srdce pouhým dotekem. Chci cítit - cítit tvou lásku, nežít život jen jako sázku, zastavit slzy stékající na provázku, políbit Tě, přejít houpající se lávku. Chci snít - snít o životě s člověkem, který mi odpoví na otázku, na příběh malovaný na obrázku - schovaný před světem. Chci Tebe - Jen Ty jsi ten, který odpověď zná, jsi můj sen, který mi spát nedá.

26.Leden 2009

Já jsem se přece nezměnila

Proč mi říkáte, že jsem se změnila? Ten kdo dokáže říct, že jsem se změnila, mě nikdy nepoznal. Ten kdo mě zná ví, že slova a vnější chování nic neznamenají. Je to snad předtvářka? Ano...jsem silná, protože vy si to myslíte a přesně to chcete...ale co doopravdy cítím, to vy už nevíte - jen soudíte. každý má svou povahu, svou hrdost... Proč mi říkáte, že já o tu svou už dávno přišla? Ovlivňujete mé názory vaší pravdou...a já se pak vzdávám....vzdávám se před životem od kterého jsem podle vás už dostala do držky. Ale jak to doopravdy je? jsou mé slzy upřímné, směju se protože to tak opravdu cítím, nebo jen z povinnosti? Říkám pravdu? Pár lidem jsem se otevřela - jen Ti ví, jaká jsem....a přesto pár z nich tvrdí, že jsem se změnila. Je to proto, že už mě radši nechtějí znát? Tvrdíš to i Ty - ten, kterému jsem se otevřela, ten, který mě poznal snad po všech stránkách. Není nikdo kdo by o mě věděl víc než Ty!...Já jsem se přeci nezměnila

Malá tečka - a tolik vzpomínek

Už hodně dlouhá doba je to teď, kdyby to šlo, chtěla bych zapomenout hned. je zvláštní jak rychle jsi vstoupil do mého života, ještě zvláštnější, že neuběhla ani minuta - abych na Tebe nemyslela. Ty časy byli, nejhezčí a zároveň nejtěžší, city mé k Tobě největší. Vím, že jen chvíle to byla, v poměru k životu, jen tečka na papíře by zbyla - ta největší. Ta, která mi život obrátila, ta která mi dech nejednou zastavila. Neexistuje guma, která by tečku vymazala - Tu tvou ne! Chceš abych Tě ignorovala, na všechno co bylo a Tebe zapomněla - myslíš, že to jde? Tu tečku nikdo nepřekryje, jen láska toho - kdo ji způsobuje.

25.Leden 2009

Já Tě přece znám

Poznala jsem Tě jaký jsi, tvůj pohled spustí průběh myšlenek v mé hlavě, ano, i beze slov mé myšlenky najdou odpoveď, tvůj pohled odpoví na každou mou otázku, a tvůj úsměv? Je jich strašně moc, každý znamená něco jiného, ale já Tě přeci znám, byl jsi v mém srdce pánem, i úsměv mi odpoví, nevěříš? Proč už si nepamatuju, jak krásné oči máš, do kterých jsem se dívala, když jsem byla ta nejšťastnější, proč už nevím, jak vypadá tvůj úsměv? Vidím Tě se smát, ale ten úsměv nepatří mě, vidím tvé oči- tvůj pohled, ale už nevím co znamená, pohledem uhýbáš. A co tvůj hlas? Stačilo pár slov, nedokázala jsem odolat, ale to Ty přece moc dobře víš! A teď? Tak dlouho jsem tvůj hlas neslyšela, tvůj úsměv neviděla - jen ve snech v kterých jsem já pánem budoucnosti -  v mích snech kde jsem pořád s Tebou. V mém životě se odehrála pohádka. Měla krásný začátek, ještě krásnější průběh ale špatný konec - ale proč? Pohádky přeci nekončí špatně - to Ty jsi byl hlavní hrdina, ten který rozhodl o budoucnosti, která nás dva rozdělila.

22.Leden 2009

NÁŠ svět - ne každý pochopí!

Otevři prosím okno a pojď ven...řekni mi prosím co vidíš?!Nejdeš?Proč ne?To se chceš furt skrývat před světem?Nechápu to...odpověz mi prosím...Ty semnou nemluvíš?Ale proč?Nic jsem Ti neudělala...nevíš o co přicházíš, zatím co Ty jsi se uzavřela sama do sebe, já stojím venku před tvými okny a dívám se k nebi...prosím Tě o to aby jsi vyšla ven a rozhlédla se semnou, já vím že to půjde. Věř mi jsem tvá přítelkyně..stačí otevřít okno, třeba to také uvidíš........cítíš ten vánek, jak Tě hladí po tváří? Sluníčko které Ti zahřívá tvou tvář..slyšíš ten život...?! Vyjdi ven a začni semnou žít! Ukážeme světu, že mi žijem zatímco oni jen čekají....čekají na něco co se stejně nesplní...proč by se měl zastavit i náš život, když ostatní ztrácí naději...nééé to ne! Naděje umírá poslední...tak proč chce každý zastavit čas, když se jeho sen nesplnil?! Tenhle rok je náš! Rok splněných přání, alespoň některých...když je člověk sám - zmůže málo...ale když jsou na to dva, dokáží nemožné....Nasedni na koně.....a jedeme pryč....daleko od lidí, kteří se chtěla v minulém roce postarat o to aby se nám čas zastavil...otevři pořádně oči a rozhlédni se kolem sebe....tohle je náš svět Miško!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Starší články >