Láska je zvláštní věc.Několikrát za život (ale řekla bych,že jen jednou)je člověku dovoleno poznat to,pro co tu jsme.To,kvůli čemu chceme žít a co dělá náš život krásným.A také to,co opravdu moc bolí.Někdy bývá osud zlý a dvoum lidem není přáno.Jsou pro sebe stvořeni,ale "někdo" určil,že tomu tak nebude.Jsou tu pak už jen malé chvilky,tajné chvilky,které ti dva stihnou prožít,když se nikdo "nedívá".Těch chvilek je ale hrozně málo.Ale na ty chvilky lidé čekají.Pak nastává záplava štěstí a radosti.Ani jeden z nich se nedívá dál,to přece nemohou...Čas,který jim byl určen,vypršel (zatraceně krátký čas).Pak jen už budou žít a vzpomínat (i když budou muset patřit jinam-k někomu jinému).Život pak ztrácí smysl,kolik slz za to prolijeme.Třeba se zase někdy shledají,ale nikdy(vůbec nikdy)nebudou spolu.Proto buďme vděčni aspoň za to málo,co se mohlo stát.A pokud tu tíhu neuneseme plačme,křičme...Ale nic nám nepomůže.Život už je takový...

Komentáře

« Domů | Přidej komentář