Cesta životem je strnitá, a proto se po cestě zbavujeme věcí, o kterých si myslíme, že je nebudeme potřebovat, ale pravda je úplně jiná. To čeho se většinou zbavujeme, tak nám později hrozně schází. Proto se to nazývá vzpomínka, protože jsi to měl, ale nedával jsi tomu takovou pozornost, jakou by si to zasloužilo. Na vzájem po sobě toužíme, ale nemůžeme být spolu, myslím si, že pro každého z nás to bude poučení. Některé věci se prostě neopakují, a proto můžeme jen vzpomínat.

Chybami se člověk učí, ale jsou i tací, co se nikdy nepoučí. To záleží na každém z nás, jaký si z toho vezmeme ponaučení. Vím, že můj život nebude zrovna jednoduchý, ale na druhou stránku, kdo ho má. Podle mě nikdo, protože každého tíží něco jiného a přitom vůbec nezáleží, jestli je bohatý nebo chudý. O sobě vím, že můj sen se rozplynul a proto už nechci snít. Nechci necítit takovou bolest, jakou v sobě nosím, a o které vím, že mi zůstane a nikdy nezmizí. Každý to zná, protože to zažil, akorát o tom nemluví, protože každá vzpomínka je bolestivá.

Proto se každý snaží svoje vzpomínky potlačit, nebo se je snaží překrýt novými, ale přitom si neuvědomuje, že to stejně nepomůže, poněvadž stačí maličkost a člověk si to hned vybaví. Každá vzpomínka je kus tvého života a nezáleží na tom, jestli je dobrá nebo špatná, je tvoje. Podle mého vzpomínky jsou něco moc vzácného, poněvadž mají tu moc být s tím, na koho myslíš nebo vzpomínáš, a vůbec nezáleží na tom, jestli je mezi námi, nebo už nás navždy opustil. Žije v našich srdcích a vzpomínkách.

Mám na co vzpomínat, ale některé věci mají zůstat tam, kde jsou. Když se vracíš do minulosti, tak to v každém případě moc bolí. Za svůj život jsem už poznal dost bolesti, ale stejně vím, že ta nejhorší mě teprve čeká a jenom na mě záleží, jak se tím vypořádám. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk může být připravený, jak chce, ale když to přijde, tak to vždycky zanechá velkou bolest a trápení. Jediný, co na to pomáhá, je čas. Ne, že by to vyléčil, ale po čase už to není tak bolestivé jako na začátku. Mezi tím člověk najde sílu, aby mohl pokračovat dál ve svém životě. Ať se stane cokoli, tak je vždycky důvod pro co žít. Stále je tu někdo, kdo tě bude potřebovat a ty zjistíš, že život je už takový. Bere si, co se mu zlíbí, a ty se můžeš nebo spíš musíš přizpůsobit. Nic jiného nezbývá.

Některé věci se prostě nedají nahradit a proto jsou vzácné a nepostradatelné. Když o to přijdeš, tak už víš, že to nemá cenu ničím nahrazovat, poněvač už to nikdy nebude takové, jako to bývalo dřív. Proto je lepší zanechat si všechny vzpomínky, které máš a měl bys být za ně vděčný. Život je už takový. Může ti dát cokoli, ale také ti to může vzít a ty se s tím musíš naučit žít. Vše můžeš ztratit stejně rychle jak si k tomu přišel...