Kdo umí správně vyslovit,
doopravdy říct,
snad jen slavík,
co růži zpívá žalostnou písen,
o citech svých,
neměných.
Však je v tom víc
než jen pár slov,
je to víc než v kapse vylovit
pár drobných na lístek.
Je to jako popsat list,
který je stále prazdný,
je to jako kniha bez písmen,
co dá se číst,
je to jako déšt,
ale večerní západ slunce.
Je to těžké,
těžší než-li nejtěžší bremeno,
ale lehčí než nést list,
jeto lehčí než je vánek,jež čechrá mi vlasy,
jako tvrdý spánek,
vzpomínka na krásné časy...