sedime u stolu,
tiší jak hurikán,
a nikdo z nás netuší,
kudy dal a kam.
Tušíme možná tak
dopředu!
Jen tak dál,
ale kdo z nás může říct,
že to nebolí?
Zapomeneme na slzy,
ty už jsou pryč,
půjdeme dál bosí
a bez mapy.
sedíme u stolu,
hlučíme jako les,
kdo z nas ma sílu
sám sebe dál nest?