Probuzení

Lady Integra seděla ve své kancelářive svém polstrovaném křesle a hleděla zamyšleně do monitorupřed sebou. V místnosti postávali ještě tři postavy.

,,Trápí Vás něco Lady?“ ozval sepoměrně milý postarší hlas. Muž jenž promluvil měl téměřšedivé vlasy a jedno sklíčko brýlí na oku.Již od pohledu bylojasné že je něco jako sluha v tomto ohromném sídle.

,,Zdá se že jsme to konečně našli“pousmála se Lady.

,,Eh? Co?!“ vydala ze sebe zvukdrobná dívka s černými vlasy.Její jasně zelené oči zkoumalypohled Lady Integry jako kdyby tam chtěly něco najít.Avšak bezúspěchu.

,,První upír?“ promluvil poslednímuž v místnosti.Jeho rudý plášť lehce zavlál ačkoliv vmístnoti nebylo otevřené žádné okno.Jeho tvář zakrýval stínveklého,stejně rudého klobouku.

,,Další mrtvola? Děláte si prdel žejo?!“ vyjelo z dívky.

,,Má pravdu Tsuki. Dlouho jsme hledaliprvnho upíra.A teď jsme ho konečně našli.“ usmála se žena zastolem.Mladá Tsuki které bylo něco málo kolem Osmdesáti let (abyjste pochopili, vlkodlaci stárnou daleko pomaleji než lidé a takpřes to jak tato dívka vypadá má toho dosti za sebou.) na nihleděla a měla dojem že jí ukousne hlavu.

,,On? Takže další mrtvola domrazáku? Hou,Hou, Waltere měl by jste začít dělat místo nebo tonebude kam dávat“ procedila skrze zuby trochu naštvaně. Nebylose čemu divit. Její druh nikdy s upíry nevycházel v dobrém.Banaopak. Nesnášeli se až do krve.

,,Snad se nebojíš.....štěně“zasmál se muž v rudém.Byl to šílený smích který nikdynevěstil nic dobrého. Na jeho očích se zaleskly brýle a světlookolních svíček odhalilo jeho ostré špičáky.

,, Dnes večer se vydáte namísto.Všichni“ poručila Lady. Nikdo by se neopovážilodporovat. Každý věděl že co tato žena řekne se stane. I kdybyto bylo sebevětší šílenstvý.

,,Všichni?“ zasmála se Tsuki.

,,Kolik je Walterovi? Osmdesát?Neříkejte mi že tenhle děda jede taky“ zašklebila se.

,,Máš se ještě co učit“ usmálase Integra a kolem Tsukiné hlavy něco proletělo. Jako kdyby nějakéostré vlákno.Hned jí z tváře spadlo pár kapiček krve. Alucardse zhluboka nadechl.

,,Štěně“ zakroutil hlavou a sdunivými kroky zmizel ve stínech.

Malé letadlo se vznášelo nad bohemzepomenutou oblastí.Všude jen samé stromy a veká skála kteráukrývala jeskyni s tajemstvým které bylo stejně tak staré jakosám život.

Rakev. Rakev v letadle se začalaotevírat a z ní pomalu vylézal muž v rudém.

,,Krásná noc“ pronesl jakmilespatřil nebe.

,,Upíři.Tse“ sykla Tsuki která usebe měla své dvě ostré čepele.

,,Tady seskočíme“ oznámil Walterkterý jako jediný přítomný mel na zádech padák. A jako jedinýkterý byl stále člověkem.

Rudý plášť zavlál a muž vyskočilze letadla.Jen rudou barvu bylo možné vidět.

,,Doufám že se nerozmáznete o zem“zasmála se Tsuki a také vyskočila.

,,Vlkodlaci.Vždy měli podivný smyslpro humor“ pousmál se Walter a také seskočil. Vítr byl chladnýnikoliv však studený.Všichni tři se sešli před vchodem do velkéjeskyně. Nic než tma se rozprostírala všude kolem jako velkánákaza která ničí vše kolem sebe.

Alucard i Tsuki vešli dovnitř. Pro něnebylo problémem vidět ve tmě.Jejich oči viděli lépe nežkterékoliv jiné.Zato Walter měl problémy. Ozval se skřek a starýmuž se zprudka otočil.

,,Upíři“ sykl spíše pro sebe.

,,Jdete dál.Zdržím je“ zasmál setemě a v jeho rukou se zalesklo vlákno.

Dlouho se nic v jeskyni neděloažnajednou Alucard prudce hypnul do Tsuki která odletěla několikmetrů stranou.

,,Co to kur.....“ chtěla začítnadávat a protestovat ale teprve potom si všimla velice tenkýchnožů na které se málem nabodla.

,,Grrr....“ zavrčela.

,,Vás nikdy nikdo neuměl vychvat.Slovo děkuji by postačilo“ usmál se Alucard svým šílenýmúsměvem.

,,Upírovi neděkuju!“ zazněla jejíodpověď.

Najednou se před nimi rozprostřelavelká místnost se sochou uprostřed.Na soše nebylo poznat jestlijde o muže či ženu.

,,Bude tu zámek“ objasnil muž achodil kolem.

,,Krev“ sykla Tsuki a dívala se naotvor u kterého byl symbol vlka.

,,Vlkodlačí krev? Měla jsem dojem žeto má bejt upír! K čemu tomu zmetkovi je moje krev?!“ hučeladívka naštvaně.

,,Legenda říká že první měl úctuvlkodlaků“ pravil muž a také našel otvor se symbolem upíra.

,,Fajn!“ Tsuki vzala svoje čepel abez mrknutí oka si rozřízla dlaň.Ihned z ní začala kapat rudáa teplá tekutina která spadala přímo do otvoru.

Alucar udělal to samé. Je jeho krevbyla studená jako led. Není se čemu divit když byl přes pět setlet mrtvý.

V místnosti to začalo všlijakcvakat. Najednou se na stropě otevřel nějaký poklop.Záře jakove dne oba dva oslepila.Ohlušující rána.Kouř a prach povstali azahalili vše kolem.

,,Kurva!!!“ zařvala Tsuki jíž tenzvuk vůbec nedělal dobře na její vylepšený sluch.

Prach začal usedat a oba dva měli tumožnost poshlédnout ma drobnou postavu ležící na místě kdebyla socha. Nebylo pochyb o tom že je to dívka. Měla sněhověbílé vlasy a její pleť byla bledá. Před to však vypadala jakokdyby jí nebylo více než osmnáct let.

Z jejího oblečení zbyli jen jakésicáry látky.Ovšem i ty cáry měli svůj zasloužilí věk arozhodně nebyli z jednadvacátého století.

,,Tohle má bejt ten upír?!“kroutila hlavou dívka. To už ji ale Alucard zahaloval do svéhorudého pláště aby tak zakryl ona holá místa na jejím těle.

,,Možná“ odpověděl a vydal se stouto drobnou bytostí pryč. Tsuki jej beze slova následovala.Nervy měla na pochodu. Copak tohle všechno absolovovala kvůlinějakýmu usmrkanci? To si z ní už Integra dělá opravdu srandu.Také nechápala proč jí Alucard tak pomáhal. Nikdy jej nevidělaaby se takto k někomu choval.Nikdy.

,,Waltere?“ zvolala vlkodlačice kdyžvyšli z jeskyně.Nikde nikdo nebyl.Jen sousta mrvol na zemi.Mrtvolkteré byli mrtvé ještě dávno přd tím než sem došli.

Najednou odkudsi Waltervyskočil.Útočilo na něj snad třicet upírů.Sice tenhle staříkbyl dosti zručný a čilý ale i na něm již bylo vidět že únavase dostavuje. S jeho věkem se nebylo čemu divit.

Bělovlasá dívenka se pohla vAlucardově náruči. Otevřela oči. Měli barvu jasně modréhonebe. Ale nebylo v nich štěstí. Ale jakýsi smutek celého světa.Mlčky hleděla na muže před sebou jak odolává útokům jejíhodruhu.Její ruka se zvedla když na Waltera útočilo několik upírůzaráz. Starého muže obklopilo jasné světlo.Všichni upířiudělali krok zpět a pohlédli na to co Alucard držel v rukou. Apak se stalo něco nevídaného. Jeden po druhém si začali klekat avzdávali tak úctu.

,,Najednou mají strach?!“ syklanechápavě Tsuki.

,,Vzdávají úctu.Jako kdyby věděli“pronesl zamyšleně Walter který se dostal k ostatním.

,,Dovolte abychom Vás doprovodili dobezpečí.Paní“ promluvil jeden z úpírů a dívka jen lehcepřikývla.

,,Zvláštní“ zamylsela se LadyIntegra když si vyslechla celý příběh.Vskutku jí to ceé přišlopodivné.

,,Tak jo,už všechno víte takžepokud dovolíte,půjdu si po svechj! Najednou je tu moc mrtvol!“sykla Tsuki směrem k Alucardovi. Nějak se jí nelíbilo že v sídleje o upíra více. Ať to už byl kdokoliv mělo to na Tsuki nějakývliv.Jen se ještě nerozhodla jestli dobrý nebo špatný. Nechtělase nechat ovlivňovat a už vůbec ne nějakým upírem.

,,Ještě něco?“ zajímal seAlucard.Jediné co chtěl bylo sednou si do chodby na kreslo a jenpřemýšlet o tom co se již událo.O tom co jej ještě čeká. Aleto na co nemohl přestat myslet ybla tvář oné dívky. Její očibyli něčím podivné.Jako by v nich bylo nějaké dávné tajemstvýkteré nedokázal rozluštit.

,,Všechno“ odpověděla Integra aopřela se do svého křesla. Sama měla o čem přemýšlet. Upířia vlkodlaci se začali spojovat a z nějakého důvodu začali útočitna lidi více než když před tím. Také se vyskytly zprávy o tomze nejsilnější z vlkodlaků opět povstal. Bylo tolik starostí aona je měla všechny na hlavě.

,,Waltere?“ promluvila po nějakéchvíli když ti dva co se mezi sebou nemohli snést odešli.Walterbyl jeiný kdo vždycky zůstával.Byl vždy jediný který se na nicneptal.Ani nenadával a neměl zbytečné připomínky jako někteří.Byl to opravdu člověk s kterým se dalo vždy mluvit.

,,Ano Lady?“ Walter kousek popošelaby na něj bylo vidět.

,,Prosím připrav zbroj pro našehohosta.A také něco k jídlu“ požádala jej a muž beze slovapřikývl a odešel.Opět byla sama ve svých myšlenkách a v rucesvýrala doutník.

Náš nový host ležel naposteli.Dívčiny oči byli zavřené.Jeden by řekl že je mrtvá.Askutečně.Ale ti jenž netušili nic o existenci upírů a jinýchbytostí si to m yslet mohli. Walter všel do pokoje a na stůlpoložil sklenici na víno a láhev.Bylo jasné že v láhvi žádnévíno nebylo.

,,Prosím.Kde to jsem?“ promluviladívka ale stále měla zavřené oči. Její hlas byl velice milý askrval v sobě bolest a smutek.

,,V sídle orgranizace Hellsing“odpověděl jí Walter.

,,Omlouvám se. Nechtěl jsem Vásvyrušit“ omluvil se a chtěl odejít jak se sluší a patří.

,,Nemáte se proč omlouvat.Nic jsteneprovedl.Jen, měl by jste se šetřit.Nejste nejmladší“odpověděla mu a pomalu se zvedla na posteli. Její oči byli stáletak podivně modré. Její vlasy jen lehce leželi na jejíchramenou.

,,Cítim se dobře“ usmál se Walter.

,,Řekněte.Hellsing.Je to bezpečnémísto?“ zajímala se dívka.

,,Ano“ odpověděl Walter.

,,Hmmm,nedivím se.Když je tu on.“při těchto slovech se trochu usmála.Její úsměv jako kdybyprozářil celou místnost.

,,On?“ podivil semuž. Nejspíševěděl o kom mluví.

,,Vím o Alucardovi.Poznala jsem jej“dodala. To Walterovi bylo nejvíce podivné.Tahle dívka.Tento upírměl dávno spát když se stal Alucard upírem.Tak jak to že o němví.

,,Jak?“ nechápal Walter.

,,Víte.Být první není snadné.Alemá to i své výhody. O každém něco vím. I o Vás“ pousmálase. Walter se pouze omluvil a odešel pryč.Z tohoto rozhovoru neměldobrý pocit. Ba naopak. Cítil se divněji než kdy dříve.Od tétochvíle si připadal jako kdyby jej stále něco sledovalo.A nebyljediný kdo měl tento pocit. Všichni,jak Integra,Tsuki ale iAlucard měli dojem že je něco sleduje.

Ale co to vlastně bylo? Jen jejichdoměnka? A proč měl každýz nich dojem že někde vidí jasněmodré oči?